Před čtyřmi lety bojovala Anička Slováčková se zákeřným onemocněním, jemuž každý rok podlehnou skoro dva tisíce Češek. Anička měla štěstí, rakovinu prsu se podařilo odhalit včas a dnes už je z nemoci vyléčená. I tak ale moc dobře ví, že nechybělo mnoho a všechno mohlo být úplně jinak. Svůj život se proto snaží žít opravdu naplno.
„Celej ten rok byla jedna divoká řeka, která místy ukolébala ke spánku, aby vzápětí přišly divoký peřeje… poznala jsem spoustu nových kamarádů a ze spousty známých se stali blízcí. Taky jsem stála face to face spoustě strachům, překážkám, ale v závěru jsem většinou čelila nejvíc sama sobě,“ bilancovala v úterý v příspěvku na svém instagramu.
V posledních 12 měsících prý nečekaně propadla novému sportu. O který jde, přímo neřekla, čím dál častěji se ale chlubí cvičebními videy s obručí zavěšenou na laně, tzv. aerial hoop.
»Díky za další rok!«
Největší změnu ovšem způsobila psí parťačka Jindra. „Poznala jsem osudově svoji nejčistší lásku, kterou mi ta malá potvůrka bezmezně vrátila, a jsem vděčná, že pořád vrací,“ rozplývala se.
„Stála jsem zase po boku úžasných muzikantů, zpívala z celých plic a projela skoro celou republiku… navštívila jsem tolik krásných míst v doprovodu milovaných osob… a nezapomněla mluvit, hledat a dávat lásku té malé já, jejíž hlásek slibuji, že budu poslouchat víc. než dřív. Díky, živote, za další rok,“ zhodnotila Anička.
Pomohla včasná diagnóza
Počty pacientek s rakovinou prsu, které se vyléčí, naštěstí stále rostou. Zejména pro mladé pacientky, jejichž nemoc bývá mnohdy agresivnější, je důležitým faktorem včasná diagnóza. A právě ta velmi pomohla i Aničce... Poprvé si totiž bulku v prsu nahmatala už tři roky před onemocněním. Tehdy naštěstí o rakovinu nešlo, Anička se ale raději rozhodla od té doby chodit na pravidelné prohlídky.
»Začala jsem se smát...«
„Myslím, že moje první reakce byla, že jsem se začala smát. Přišlo mi to hrozně absurdní, že je mi 24 let a budu řešit tady ty v uvozovkách blbosti,“ svěřila se v pořadu 168 hodin.
„Nechci působit jako nějaká chudinka, chci se s tím nějak vypořádat statečně, hrdinsky, ale asi bych byla sama proti sobě, kdybych neřekla, že je to psychicky náročné. Prostě tak to je. S každým vypadnutým vlasem si říkám, kdy už, proboha, bude konec. A přitom je teprve začátek,“ stýskala si tehdy otevřeně. Dnes už má naštěstí nemoc úspěšně za sebou.
Anna Slováčková: Svalovci mi nic neříkají, u chlapa chci něco jiného Kateřina Štichová
