18°C
Není žádným tajemstvím, že herečka Jiřina Švorcová patřila mezi oddané přívržence režimu. Nikdy nezměnila názor. Mezi její blízké přátele patřil například spisovatel Pavel Kohout (95), jenže ideologicky se „rozešli“ v šedesátých letech. Zatímco Jiřinino srdce hořelo až do konce jejího života pro komunismus, Pavel z počátečního budovatelského nadšení postupně vystřízlivěl - a tak se stal jednou z nejvýraznějších osobností Pražského jara 1968 a byl také u zrodu Charty 77. Oba se tak ocitli na opačných stranách barikády. „Pavel Kohout patřil k lidem, za kterými jsme v mládí šli, od nichž jsme se učili. Měla jsem pocit, že zběhli od praporu,“ zlobila se Švorcová.
Když pak za tuhé normalizace v roce 1974 hostoval v pražském Činoherním klubu slavný ruský herec Oleg Tabakov (†82), dal prý po představení před Švorcovou přednost společnosti známého literáta, jenž byl v té době už na indexu. Jiřina, která do komunistické strany vstoupila už v roce 1946 a nikdy z ní nevystoupila, to coby předsedkyně nově vznikajícího Svazu českých dramatických umělců těžce nesla. A co více, budoucí tvář takzvané anticharty si na ruského herce stěžovala až v Moskvě. Oleg podle ní svými „pletkami s revizionisty v Praze neslýchaně urazil čestné vlastence a komunisty“.
„Odnesl to důtkou a delším zákazem zahraničních cest. Indiskreci vynesla sama čestná vlastenka a komunistka Jiřina Švorcová, která ho udala osobně. Kdo se jí vysmíval, začal se jí přes noc bát,“ uvedl pak po letech Pavel Kohout ve své knize Kde je zakopán pes. A aby se jí nebáli - když se stala členkou Ústředního výboru KSČ, začaly o ní kolovat řeči, že je milenkou samotného prezidenta Gustáva Husáka (†78). Přestože byla úspěšnou herečkou a díky svému hlasu i dabérkou i recitátorkou, šuškalo se, že role získává díky svým konexím.
Největší slávu zažila v době, kdy se objevil na obrazovkách seriál Žena za pultem. Ve filmu pak ztvárnila asi dvacet rolí, mezi nejznámější patří postava Marie Rysové v Králi Šumavy režiséra Karla Kachyni (†79). Ačkoliv prý některým kolegům pomohla coby vlivná osobnost z nesnází, mnozí jí nemohli přijít na jméno. Jiřina Jirásková (†81) o ní řekla: „Naše postoje se v šedesátých letech rozešly a od té doby jsme se nestýkaly.“ A podle Pavla Landovského (†78) to byla sice dobrá herečka, ale hloupý a špatný člověk, který nevědomky podporoval totalitu. A nepřímo to potvrzovala i sama Švorcová.
Milouš Jakeš vzpomíná na věrnou komunistku Jiřinu Švorcovou Blesk - David Malík
„Vědomě jsem nikomu neublížila, nikoho neurazila ani nezabila. Klidně můžu umřít…“ prohlašovala nedlouho před svým skonem. Některým z bývalých kolegů poslala velmi drsný vzkaz: „Ti, kteří se ode mě distancovali, mě pospíšili do hrobu,“ zdůrazňovala. Po roce 1989 si totiž už nezahrála, její angažmá v divadle skončilo o rok později. Navíc se k ní většina společnosti otočila zády a označovali ji i „za komunistickou verbež“. Zrada kolegů ji velice ranila, věnovala se však i nadále politice, na komunistických sjezdech se zanícením recitovala, a v roce 1996 dokonce kandidovala do Senátu. Neuspěla.
Zemřela po těžké nemoci v roce 2011. Kvůli bolesti zad skončila na neurologii na kapačkách a prodělala mnohá vyšetření. Dlouhé ležení se ale na Švorcové neblaze podepsalo - dostala zápal plic. Skončila opět v nemocnici, kde ji okamžitě uvedli do umělého spánku, aby si organismus odpočinul. Ve špitále byla od 1. května a v polovině června po dlouhých týdnech otevřela oči. Podle lékařů se její zdravotní stav zlepšoval, začala vnímat okolní svět., a tak byla převezena do léčebny dlouhodobě nemocných na Malvazinkách. Tam ale nakonec zesnula. Hrob s jejími ostatky je na hřbitově v Praze 6 – Střešovice.
