18°C
Dominiko, připouštíte si současné jubileum?
„Připouštím si ho. Jsem si vědoma, do jaké fáze se řítím, protože už to pociťuju v mnoha směrech, že už ten věk není tak ideální, co býval.“
A cítíte se na padesát, nebo nikoliv?
„Já se cítím fyzicky přesně na tolik, kolik mi je. Ale musím přiznat, že někdy i na víc, co se týče kondice a únavy a těchto záležitostí. Ale psychicky jsem pořád jako dvacetiletá, která prostě ráda jezdí na rockový koncerty s kamarády. Ale ta fyzická kondice vázne... Když jsem byla mladá, tak jsem dělala 2–3 sporty týdně, chodila jsem do posilovny, chodila jsem na kung-fu, chodila jsem na taek wondo, běhala jsem a teď cítím v tom věku – nejenom teď přesně před tou padesátkou, ale už je to zpátky nějaký ten rok – že jsem pohodlná. Místo fyzické aktivity si radši, když mám volno, sednu k televizi na gauč a koukám na filmy nebo poslouchám muziku.“
Co si od těch padesátin nejvíce přejete?
„Od té doby, co jsem se vrátila zpátky do Finska k Timovi, jsem velmi šťastná, a tak si od té padesátky nejvíc přeju, aby nám to takhle vydrželo až do smrti.“
Nadělíte si vy sama k narozeninám nějakou výzvu?
„Jak už jsem říkala v novoročním rozhovoru pro Aha!, že když se člověk k něčemu rozhodne, tak to může udělat kdykoliv a nemusí čekat na jubileum nebo na svátky. Ale teď jsem se zařekla, že ano, budu něco dělat s tou fyzickou kondicí, o které jsem se před chvílí zmínila. Začnu prostě sportovat, poněvadž v mém věku samozřejmě už přišla nějaká nadváha, která je velmi nepříjemná a musí se nějakým způsobem řešit, protože to by i tatínek nebyl veselej, když jsem nabrala nějaká kilíčka v tom přechodu.“
Jak jste vlastně včera padesátiny slavila?
„S Timem v luxusní steakové restauraci. Dali jsme si fantastické jídlo s vynikající obsluhou. První oslavu jsem měla už ve čtvrtek, když jsme byly s kamarádkou v úžasné čínské restauraci na hot potu, což je takový horký kotlík, ve kterém si na stole vaříte různé druhy masa, mořských produktů, zeleninu... A čeká mě ještě další řada setkání s kamarády v různých restauracích. Jednu velkou hromadnou oslavu ale nechystám, protože na ní je pak velmi těžké se věnovat všem hostům, kteří se ještě ke všemu navzájem neznají.“
Nemrzí vás, že nemůžete narozeniny oslavit s maminkou?
„To mě mrzí, a nejenom kvůli tomu, že spolu nebudeme na moje narozeniny. Ale i kvůli tomu, že spolu vlastně nemůžeme být každý týden, jak jsem byla zvyklá, když jsem byla v Praze.“
Co by vám asi tak k padesátinám koupil jako dárek váš tatínek?
„Táta by mně určitě dal, protože byl vždycky velmi štědrý, tučnou obálku s penězi. Abych mohla na nákupy nebo na dovolenou, třeba do Hongkongu.“
Jaký nejsilnější zážitek s tátou máte vlastně na paměti?
„Ten, jak mě jako dvanáctiletou poprvé vyvezl do ciziny – a rovnou do západního Německa. To se psal rok 1985 a já jsem si říkala: To není možný, to je úplně jiný svět. A ty nákupy? Vyrazili jsme do Mnichova, ale první zastávka byla hned za hranicema ve Weidenu a já jsem říkala: Ježíši, tady mají takových krásných věcí, tati, můžeš mi koupit tohle? Můžeš mi koupit tohle? A on říkal: Vem si tady, co chceš, ale počkej, až budeš v Mnichově. Byla jsem ráda za to, co mi jako táta říkal. Vezmu tě do západního Německa, ale musíš se naučit německy, a to bude tvoje odměna za tvoji píli, za to učení, že tě tam vezmu. Takže to vlastně úplně zadarmo nebylo, ale jsem mu za to vděčná, protože jsem se vlastně byla nucená učit cizí jazyk, což jsem zjistila, že mě strašně baví, a od té doby je tomu tak celý život.“
Když mluvíme o tátovi, vyčítáte si někdy, že jste mu nemohla být v posledních týdnech nebo dnech jeho života nablízku?
„Mrzí mě to celou tu dobu. Bohužel! Taky to byla trošičku moje chyba. Bojovala jsem v té době s velkými démony a neměla jsem na nic sílu. Ani na to mu pravidelně volat a ptát se, jak se mu daří, jak se cítí. Omluvila jsem se mu za to. Dodneška je mi to moc líto...“
Věříte tomu, že o něj bylo dobře postaráno?
„Jaká je pravda, to nevím, ale aspoň co mně říkal táta, tak si nemohl vynachválit, jak se o něj doma báječně starají.“
Nedávno vyšly aktuální fotky vašich sester. Vím, že jste je viděla, tak co říkáte na to, jak vyrostly?
„Jsou to krásný holky, vždycky byly a rostou do čím dál tím větší a větší krásy. Jsou navíc šikovné, mají talent, takže Ivana může být pyšná.“
S manželem Timem jste si nedávno založili firmu, která ho umělecky a manažersky zastupuje, tak jak se vám daří?
„Já jsem přímo CEO firmy, takže šéfka. Odstartovali jsme nedávno, takže Timo mi se vším pomáhá, poněvadž to je absolutní změna oboru. Řekl mil: Já tě všechno naučím! Dělám něco, na co mám vlastně energii a hlavně i chuť, protože je to víceméně práce z domova. A jsem nejenom šéfkou firmy, ale jsem i šéfkou vlastního času, takže si můžu víceméně záležitosti zorganizovat podle toho, jak potřebuju.“
Jak jde Timovi muzika? Pochopil jsem, že letos hodně dobře.
„Hodně cestoval, teď je zpátky a dělá na novém, aktuálním albu. Vynachvaluje si, že má inspiraci, že má nápady, že mu skládání muziky velmi dobře jde. Protože kdysi před lety bylo období, kdy řekl: Já už nebudu schopnej nikdy nic napsat, to je hrůza, mě už nic nenapadá a jsem vyčerpanej! Teď je plnej energie a říká: Už mám tolik songů a jsem s nima spokojenej, jsem na sebe pyšnej. Jde to s Timem do kopce... Jak se říká, že to jde s někým z kopce, tak s Timem to jde do kopce.“ (směje se)
To znamená pracovitý Timo a hodný Timo – rovná se, že nezlobí?
„Nezlobí, nemá na to čas.“ (směje se)
Věříte, že byste byste spolu mohli vydržet do konce života? Když se bavíme o vašem jubileu, tak ta otázka se nabízí...
„Věřím tomu naprosto, protože je z něj úplně novej člověk. Trvá to nějakou dobu a věřím, že to takhle bude nadále. A všechno, co se stalo předtím, jsem mu odpustila, nebylo to jednoduchý, trvalo mi to nějakou dobu, kdy jsem měla období, kdy jsem bydlela v Praze, tak jsem ho vůbec vlastně ani nechtěla vidět. Protože jsem byla raněná, ale teď si mě hýčká. Chová se ke mně jako ke královně.“
Dominika Gottová: Na tátu si vzpomenu při dobrém jídle a při písni Pro tebe.
