18°C
Jak se těšíte do Varů?
„Mám trému a zároveň jsem plná očekávání. Mám tento festival moc ráda, byla jsem na něm už několikrát. Ale nikdy v roli oceněné...“
Neznamená to ale, že končí vaše kariéra?
„To si každý herec pomyslí ve chvíli, když ho o takovém ocenění informují. Ale já dál pracuju, takže sama vím, že ještě nic nekončí.“
Co vás přesně ve Varech čeká?
„To se spíše musíte zeptat vedení festivalu. Vím, že půjde o řadu rozhovorů a akcí. A pak na slavnostním zakončení převzetí ceny.“
Už máte vyřešeny šaty na galavečer a další modely pro další dny?
„Ještě ne, ale věnuji se tomu, takže věřím, že budu mít připravené krásné šaty a další doplňky.“
Vy pojedete na festival rovnou z natáčení druhé řady populárního seriálu Zlatá labuť, který vysílá televize Nova a streamovací platforma Voyo. Potěšilo vás, že tento dobový projekt pokračuje?
„Ano, já jsem to dozvěděla v průběhu jara, že bude pokračování. Je to moc hezky napsané, i ty další díly. Divácký zájem je velký a to je dobře. Všechny nás to těší.“
Chodila jste vy sama někdy nakupovat do skutečné Bílé labutě? „Samozřejmě, tam jsme chodili svého času snad všichni. Já tedy ne v předválečné a válečné době, ale později... Takový věk ještě nemám!“
Nedávno jsme se spolu potkali na předávání cen Neviditelný herec století. Vy jste také byla mezi nominovanými. Co jste říkala na výsledky, tedy na vítězství Viktora Preisse a Hany Maciuchové?
„Udělalo mi to velkou radost, jsem na ně pyšná. A velmi jsem v ten večer myslela na Hanku, která tady moc chybí. Jsem ráda, že rozhlas takto pečuje o dílo, které jsme pro něj vytvořili. Rozhlas si takovou akci zaslouží. Když uvážíte, že letos vysílá už sto let, je to neuvěřitelné. Byli jsme druzí v Evropě, jak jsem se dozvěděla, kde tehdy začalo celoplošné rozhlasové vysílání, a to je na tu dobu fantastické. Jsem fanda rozhlasu.“
Děláte pro něj aktuálně něco?
„Měla jsem nabídku, ale bohužel jsem ji musela odpískat. Hrála jsem v té době divadlo na Moravě a nevešli bychom se do rozvrhu natáčení. Jinak mám práci pro rozhlas ráda, takže pokud se opět nějaká zajímavá nabídka objeví, určitě do ní půjdu.“
V poslední době jste mě velmi zaujala četbou na pokračování z knihy Dům v Bretani od Marty Davouze.
„Děkuji vám. Tahle práce mě hodně bavila, protože mám Francii moc ráda a paní Marta svůj odchod z Česka a zakotvení v Bretani, kde se znovu zamilovala, popsala velmi vtipně a autenticky.“
Vy se ale, jak jsem pochopil, nejlépe cítíte na chalupě na Dobříšsku, kde se potkáváme. Je to tak?
„To máte pravdu, to je pro mě oáza a úplně jiný svět, než je v Praze. Život v hlavním městě od rána do večera pořádně tepe, tady je to jiné.“
Mezi květinami a stromy.
„Konečně všechno pořádně roste. Jak bylo studené jaro, tak nic nerostlo a bylo to takové smutné. Teď už je to ono.“
Letos je to padesát let od natáčení filmového muzikálu Noc na Karlštejně a...
„Ta číslovka zní hrozně, ale zároveň krásně!“
A tak jsem vám chtěl položit otázku, zda si to nějak s kolegy připomínáte?
„To se děje od začátku roku. Byla jsem třeba hostem rozhlasového Toboganu, do něhož přišel i Zdeněk Podskalský mladší. A těch různých setkání k výročí Noci na Karlštějně bude ještě spousta.“
Vzpomínala jste na natáčení i s Jaromírem Hanzlíkem, když jste mu letos na jaře přála k jeho pětasedmdesátinám?
„S Jaromírem vzpomínáme stále. Víte, to byla báječná léta, plná skvělých natáčení nebo krásných představení v divadle.“
V těch letech jste ale také s panem Hanzlíkem neustále čelili dotazům, zda mezi vámi něco je. Vzpomínáte i na tohle?
„Já věděla, že to není pravda. Ale muselo to být nepříjemné Jaromírově ženě a mému muži taky. Nebyla to pravda, nic jsme spolu neměli a oba jsme si toho vědomi. Lidé si ale mysleli své, to jsme neměli jak ovlivnit.“
Nyní poprvé ve své kariéře účinkujete v hudebním klipu. Prozradíte nám více?
„Ano, přijala jsem pozvání plzeňské skupiny Radosta, která se v písni Máňa hlásí k odkazu komedie Kulový blesk. Ráda bych podotkla, že jsem se za natáčení klipu vzdala nároku na honorář. Peníze poputují na podporu Hospice Svatého Lazara v Plzni.“
Vraťme se ještě k Varům... Teď jsem si uvědomil, že jste se narodila v Chebu a v Karlových Varech jste pak bydlela.Vaši rodiče se rozvedli, když vám byl rok a v pěti letech, kdy jste poprvé viděla biologického tatínka, jste poznala i nevlastní sestru Věru. Jste spolu v kontaktu?
„Ne, se svou nevlastní sestrou jsem se od její emigrace v osmašedesátém roce neviděla."
Sama máte dva dospělé syny Šimona a Matěje. Toužila jste někdy i po dceři?
„Kdyby to tenkrát vyšlo, ráda bych měla i holčičku, ale synové jsou v pohodě. Jsou zdraví a díkybohu za ně!“
Tohle asi slýcháte často – celý život vypadáte skvěle a je tomu tak i dnes. Prosím, existuje na to nějaký recept?
„No vidíte a mě o prázdninách babička měla za úkol vykrmovat, abych přibrala aspoň dvě kila. Měla pro ten účel píšťalku a musela jsem kromě hlavních jídel i dvakrát denně svačit!“
K té krásné štíhlosti ale máte velkou neřest.
„Jsou to cigarety. Netvrdím, že bych jich vykouřila denně hodně, ale musím je mít.“
Nejde to bez nich?
„Nikoliv...“
Bude další řada Zlaté labutě, prozradila Daniela Kolářová Luboš Procházka, Elmer Carvalho
nic moc. 
