24°C
Ivan Luťanský se narodil před sedmdesáti lety v Praze do rodiny učitele. Tatínek bojoval v československé armádě a často svým dětem o svých zážitcích vyprávěl... A snad i proto se Ivan zamiloval do všeho, co souviselo s militarismem. Odmalička ho zajímaly zbraně, v patnácti začal sbírat vojenské artefakty a kuriozity z války. Dokonce se prý oblékal do zeleného vojenského oděvu. Legálně se učil střílet, věnoval se šermu a karate.
Vyučil se v dopravních podnicích elektromechanikem, pak se ale dostal na DAMU. Pro herectví se doslova narodil – byl pohledný, měl modré oči a byl typem milovníka. Přitom on se viděl v rolích dobrodruhů a bojovníků. V televizi se objevoval převážně v pohádkách, ale hrál i v trilogii z pravěku – v Osadě havranů či v dílu Na veliké řece. Měl neuvěřitelný smysl pro recesi a dokázal prý slovními hříčkami bavit své kolegy celé hodiny.
Luťanský se zajímal o východní filozofii, zejména o buddhismus, což nebylo v komunistické době zrovna vítaným koníčkem. Herec toužil navštívit Tibet, což ale nebylo možné. Proto uvítal nabídku odjet do Vietnamu. To, že mu tuto cestu zařídil během jednoho dne kolega z divadla, který spolupracoval se Státní bezpečností, ho od cesty neodradilo. Jeho otec ho sice prosil, aby tam nejezdil, ale Ivan trval na svém. Na místě byl skoro dva měsíce, když ho zastihla podivná smrt.
Jeho rodina pak byla informovaná, že jejich syn Ivan zemřel při autonehodě. „Prý jeli v džípu, najednou vypadlo řízení, narazili v příkopu do stromu, auto se odmrštilo a Ivana zavalilo,“ líčil oficiální verzi Ivanův starší bratr Štěpán (71). Vůz prý výletníkům půjčil Antonín Kubeš, tehdejší zpravodaj Československé televize, jenž byl pod dohledem československé tajné služby. V polovině 90. let spáchal sebevraždu skokem z okna a k údajné nehodě se nikdy nevyjádřil...
Úmrtí 2022: Kdo ze slavných nás tento rok opustil? Videohub
„Pravdu tutlala hlavně StB. A každý, kdo u té vraždy byl, se pak bál něco říct,“ řekl Blesku Ivanův bratr Štěpán. Komunistický režim navíc rodině zakázal identifikaci. „Rychle ho převezli v jutovém pytli do Prahy a nechtěli nám ho ukázat. Tělo je prý majetek státu,“ zlobil se Štěpán. Za úplatek 500 Kčs (což tehdy byly hodně velké peníze) jim však dovolila pracovnice pohřební služby přes okýnko v rakvi spatřit alespoň hlavu mrtvého. Tehdy bylo jasné, že mladý herec nezahynul při nehodě. V hlavě měl díru od kulky...
„Ivan byl zmalovaný, prý je to vietnamský pohřební zvyk, a ve spánku měl strčenou kytičku,“ líčil smutný pohled jeho bratr. Pravdu se dozvěděl až po letech. Ivan Luťanský se podle všeho svědkem přepadení tamního zemědělského družstva. Prý nechtěl jen nečinně přihlížet a zasáhl proti útočníkům, což se mu stalo osudným. „Ti zloději byli jen dva. A on byl karatista, tak se jim postavil. Jenže ze zálohy dostal dávku samopalem a byl konec,“ uzavřel Štěpán.
