Pecháček sice žil všude možně po světě, ale rodné Česko miloval. Chtěl zde mít pohřeb a také chtěl být pochován v Praze na Proseku.
Do posledních chvil
Nad rakví promluvil syn, který se napřed omluvil, že mluví česky špatně. „Jsem už víc Američan,“ přiznal. Dlouho otci za vše děkoval. „Naučil mě vše, co dnes umím,“ řekl mimo jiné s úctou a povděkem ve smuteční řeči. Jeho sestry zesnulému tatínkovi zase v chrámu svatého Víta, kde se obřad konal, z vděčnosti zazpívaly z kůru.
Na Hradčany se vypravil rozloučit také zástupce města Kopřivnice. V roce 2012 dostal Pecháček čestné občanství. „Když už z důvodu nemoci nemohl číst, předčítala mu jeho sestra náš tisk, aby byl stále v obraze. O dění se zajímal až do posledních chvil,“ řekl.
Zlatá babička
Po zádušní mši, kterou celebroval kardinál Dominik Duka (79), odvezla pohřební služba rakev s ostatky na Prosek. Pavlova otce Jaroslava (†86) zavřeli a po propuštění emigroval v roce 1948 s manželkou Janou napřed do tehdejšího západního Německa a pak do Ameriky. Syn se s ním setkal až tehdy, když dvacet let po rodičích také odešel ze země. Odmala se o něj starala babička, jež bydlela právě na Proseku. Pavel spočine v rodinném hrobě s ní. Jeho rodiče sní věčný sen ve Spojených státech, nechtěli se vrátit ani po smrti.
