8°C
Petře, zvlášť vás musel Hančin odchod nesmírně zasáhnout. Kdy jste se tu bolestivou zprávu dozvěděl?
„To vím zcela přesně. Měl jsem v ten pátek v pravé poledne v Českých Budějovicích koncert na Zemi živitelce. Jel jsem v autě a v jedenáct hodin a pětatřicet minut mi volá Karel Vágner. Vím to přesně, protože jsem se zrovna koukal na hodinky, zda-li stihnu dojet. Když mi to řekl, oněměl jsem. Najednou jsem vůbec nevěděl, kde a proč jsem. Bylo to jako blesk z čistého nebe.“
Vzdal jste vystoupení?
„Ani náhodou. Přede mnou vystupoval Pepa Vágner, který to samozřejmě od táty věděl, takže to věděli i pořadatelé. Přišli ke mně a říkali – heleďte, my víme, co se stalo, otočte to a jeďte domů, my to chápeme a zaplatíme vám to... Na chvilku jsem se zamyslel a najednou slyším tam seshora Hanku, která mi říká – koukej mazat na pódium, je to tvoje povinnost vůči lidem! Měla pravdu. A tak jsem se nadopoval práškama a šel.“
Michal David a František Janeček na rozloučení se Zagorovou: O posledním setkání... David Turek, Elmer Carvalho
A byl jste schopen zpívat?
„Lidé mě vítali a já jim říkám – stalo se něco, co se mě bytostně dotýká, takže nevím, zda budu schopen zpívat, co se stalo, vám nemohu říct, nejsem k tomu oprávněn, ale brzy se to asi dozvíte z médií... A zpíval jsem a přiznám, že vůbec nevím, jak jsem to odzpíval. Pořád jsem myslel na to, že mi odešel kus života.“
Jak dlouho jste vlastně s Hankou spolu vystupovali?
„Šestadvacet let. Šest let v osmdesátých letech, potom jsme měli téměř dvacetiletou přestávku a potom od roku dva tisíce až po dnešek jsme byli zase spolu. Včera jsem vyhrabal staré diáře a spočítal jsem, že s Hankou jsme spolu měli přesně 2016 koncertů.“
Jak vás dal osud vůbec dohromady?
„Za vším stál Karel Vágner. Někdy v hluboké minulosti doprovázel s kapelou Evu Pilarovou, vypadl mu kytarista a mě si našel jako záskok. Tehdy mi říkal – člověče, ty taky dobře zpíváš, já se ti určitě ozvu... A za dva roky, v říjnu 1975, to se mi zrovna narodila dvojčata, za mnou přijel do Podolí a z okýnka auta mi povídá – tak já tě beru! A byl jsem u Vágnera. No a v listopadu Hanka s dirigentem Josefem Vobrubou točila od skupiny ABBA Honey, Honey jako Asi, asi a Vobruba si mě na doporučení Vágnera vybral pro mužský part. Když jsme to nahrávali ve studiu, a na to nikdy nezapomenu, začal Vágner vykřikovat – on má dvojčata! Zkazil tak první stopu, takže se to muselo opakovat. No a za tři dny jsme už s Hankou na Asi, asi natáčeli klip v Liberci. Na to taky nikdy nezapomenu, protože mrzlo a byla nám děsná zima.“
Kolik duetů jste s Hankou nazpíval a jaký máte nejraději?
„Duetů máme šest. Duhovou vílu, Ta pusa je tvá, Asi, asi, Dotazník, Zákaz předjíždění a Vánoční tajemství. Nejradši z nich mám asi tu Pusu, kterou zpívala Suzi Quatro s Chrisem Normanem ze Smokie. Tu písničku jsem tehdy objevil já a byl jsem na to strašně pyšný. Hned jsem letěl za Vágnerem, že tohle musíme udělat. Pavel Žák napsal text a hit byl na světě. Textař Pavel Žák, který skvěle skládal i muziku, byl pro mě i Hanku alfou a omegou. Byl to génius, který dokázal přes noc napsat text. Předložil nám dokonce jeho tři verze, abychom si mohli vybrat.“
A jaký duet měla nejraději Hanka?
„Myslím, že Hanka měla nejraději Duhovou vílu. Na koncertech vždycky říkala, že tuto píseň budeme zpívat celý život.“
Vidíte a já mám z vašich duetů nejradši Vánoční tajemství.
„Na Vánoční tajemství zase nejraději vzpomínám kvůli tomu, jak tahle písnička vznikala. Natáčeli jsme ji s Hankou deset dní před Štědrým dnem v legendárním studiu A v pražském Karlíně. Zhasli jsme všechna světla, zapálili si svíčky a navodili si štědrovečerní atmosféru. Byla to nádhera, cítili jsme se nádherně, a tak musela vzniknout i nádherná písnička, jejímž autorem textu i hudby je právě Žák.“
Kdy jste vlastně s Hankou koncertoval naposledy?
„V únoru 2020 v sále a pak v létě na open air na letišti v Letňanech. Potom chytla covid, který rozjel tu její strašnou nemoc, a už bylo jenom zle.“
Kdy jste se viděli naposledy?
„Před rokem druhého srpna ve zkušebně Jirky Dvořáka z Boom!Bandu. Měli jsme naplánované podzimní turné. Hanka už měla po covidu, ale nevypadala vůbec dobře. Bylo jí taky blbě, a když ve zkušebně zjistila, že nemůže zpívat, že to prostě není dobrý, bylo mi jí tak líto. Byla z toho nesmírně nešťastná. Publikum, pódium, to byl její život. V říjnu potom zkolabovala, byla v nemocnici a turné se už nikdy nekonalo. Tehdy v té zkušebně mě ale ani na vteřinu neproběhlo hlavou, že už bychom se nemuseli nikdy potkat. Ale bylo to tak. Potom jsme si už jen telefonovali a poslední kontakt jsme měli po SMS někdy před měsícem. To jsem šel ve Vodňanech po ulici a kdosi mi říká – pozdravujte Hanku, ať se nám brzy uzdraví a zase nám s vámi zpívá! Napsal jsem jí to, řekl jsem si, že to Hance udělá radost. A ona mi odepsala to svoje »Děkujuuu!!!«. A potom nebyla už ani SMS, potom mi umřela.“
Hložek na posledním rozloučení se Zagorovou: Nejradši bych utekl... David Turek, Elmer Carvalho
Proč jste vlastně měli dvacet let pauzu?
„O tom všichni rádi spekulují. Bylo to ale prosté. V roce 1981 k ní přišli kluci Petr Kotvald a Standa Hložek. Já shodou okolností zrovna v té době dostal nabídku od rockové skupiny Centrum, a to rozhodlo. Měl jsem totiž obrovskou touhu hrát tvrdší muziku. A také jsem si řekl, co by Hanka dělala se třemi kluky. Od Vágnera jsem tedy odešel a osm let jsem hrál rock. Přineslo mi to spoustu radosti. Zvykl jsem si na tento styl a v dalších letech jsem preferoval právě poněkud tvrdší projev.“
A jak jste se s Hankou dali znovu dohromady?
„V devětadevadesátém roce, byl jsem zrovna na chalupě v jižních Čechách, mě Hanka pozvala na křest své nové desky. Byli tam i Kotvald s Hložkem a domluvili jsme se, že takhle ve čtyřech s Boom!Bandem uděláme pár koncertů. Bylo to fajn. První byl v Liberci a já vzpomínám, že ke mně přišla jedna náctiletá dívenka a říká mi – pane Rezku, moc se vám omlouvám, že jsem vás neznala a poznala až teď... Jako každého ješitu mě to samozřejmě potěšilo. No a od roku 2000 jsme už s Hankou koncertovali jen ve dvou. Ona mi dala vždycky první půlku koncertu, kde jsem se – kromě toho, že jsem zazpíval Prší krásně – vyřádil jako rocker. Potom jsem sundal džíny, řetězy a v druhé půlce zpíval s Hankou. A tak tomu bylo do našeho posledního koncertu před dvěma lety dalších dvacet let.“
S Hankou jste si padli do oka okamžitě?
„Ano, pracovně i lidsky jsme si sedli naprosto perfektně a okamžitě. Myslím, že když lidé najdou takříkajíc stejnou notu, musejí mít spoustu společných vlastností. A tak to opravdu bylo. S Hankou byla radost být! Byla to velmi inteligentní holka, cílevědomá, pracovitá a vždycky si trvala na svém názoru na věc. Byla samozřejmě také výborná zpěvačka s nenapodobitelným projevem a charismatem. Psala nádherné básně a písňové texty. Byla také velice přátelská ke svému okolí.“
Vídali jste se i mimo práci?
„Ne. Na koncertech jsme se vídali téměř obden. Měli jsme oba také svůj soukromý život, takže jsme se mu snažili ve volných chvílích věnovat.“
Byl jste na zádušní mši za Hanku v kostele, nebyl jste potom ale na karu, který na Žofíně pořádal Štefan Margita.
„Nebyl. Víte, my jsme si s Jirkou Dvořákem a celým Boom!Bandem, který nás s Hankou doprovázel, řekli, že se rozloučíme také po svém. Z kostela jsme všichni šli, a samozřejmě i naše drahé polovičky, do Malostranské besedy. Shodli jsme se na tom, že když jsme tu šílenou zprávu slyšeli, měli jsme pocit, že je to jen nějaký příšerný sen, ze kterého se probudíme a bude zase všechno v pořádku. Realita byla ale nezvratná, a tak jsme si na Hanku připili a začali vzpomínat. A můžu vám říct, že jsme se přitom i moc nasmáli. A to si myslím, že by byla Hanka ráda. Zakončili jsme to tam někdy před půlnocí a v dobré náladě se vraceli domů... Hanko, měla bys z nás radost, viď?“
Patrasová a Slováček se loučili se Zagorovou: Vzpomínka na společné řádění David Turek, Elmer Carvalho
Komunisti byli voleni v normálních volbách? Ty máš dost. Byla to jen fraška, vždyť tu byla jen jedna strana, tak výsledek byl jasný. Navíc kdo nešel k volbám , tak byl popotahován, kdes žila? Ty chátro 
