Po filmech Rafťáci, Ro(c)k podvraťáků, Peklo s princeznou, Všiváci a Padesátka si v komedii Deníček moderního fotra, co se chystá do českých kin, spolu opět zahráli Jiří Mádl a Tereza Ramba. Během Rafťáků z roku 2006 se Tereza, tehdy ještě Voříšková, dala dohromady s Vojtou Kotkem (33), o tři roky později hrála partnerku Mádlovi – a i mezi nimi přeskočila pověstná jiskra. Nějakou dobu spolu pak randili. A i když by člověk řekl, že to tedy byla (nejenom) herecká spolupráce poměrně intenzivní, Tereza na rovinu přiznává, že si to dnes všechno už tak přesně nepamatuje. Naopak se zmýlila, když tvrdila, že od roku 2009 se spolu před kamerou už nejspíš neobjevili…

„Nám to nevadilo, my jsme spolu místo toho hodně nejdřív popíjeli, tančili a hovořili. Pak vařili, jedli a hovořili,“ popisovala s nadsázkou jejich milenecký vztah, jenž se později přetavil v krásné přátelství, které od té doby trvá. Je to tedy již dlouhých 15 let… během kterých se ledacos změnilo. Například to, že z Terezy je dnes vdaná žena a matka, a Jiří úspěšně „fušuje“ do řemesla filmařům - za scénář a režii snímků Na střeše a Pojedeme k moři byl dokonce nominován na Českého lva. Bezstarostné mládí oba vyměnili za dospělost a úplně jiné starosti a priority, a návštěvy jim zpestřuje synek, jehož Tereza s manželem Matyášem Rambou (31) pro zachování anonymity dítěte oslovuje jako Slunce.

VIDEO: Komedie Deníček moderního fotra: A co matka? Jaká je filmová postava Terezy Ramby?

„Teď když přijde Jura na návštěvu, dostane dítě do ruky. Šok! Opravdu to umí s dětma. Nedostane nic k jídlu. Šok! Vždyť jsi vždycky měla navařeno… Už vůbec nepopíjíme, většinou se přes něčí řev nebo smích neslyšíme, takže ani nehovoříme. Šok! Jedinej, kdo se nediví, je Jura. Vždyť říkám, on to s dětma umí. A pořád s náma slaví Silvestra, i když my chodíme spát v osm večer a skoro všichni naši kámoši mají děti,“ pokračovala v komickém líčení takových návštěv. „A spolu jsme po těch letech zase natočili film, teda je to jako Jurův film, já mu nahazuju, ale prostě se zdá, že se vlastně vůbec nic nezměnilo. Až na to, že kdysi, kdysi jsme, Juraji, oba nosili ofinku!“