Na začátku všeho byl odpor ke zpívání. „Ve škole jsem měl ze zpěvu trojku. To jsem skoro bojkotoval to zpívání. Začal jsem zpívat, až když přišel jazz,“ svěřil Gott v jednom z dokumentů pro Českou televizi.
Chtěl být malířem, bohužel v 15 letech se mu tento sen rozplynul. Nakonec se vyučil elektromontérem a pracoval v ČKD. Láska ke zpěvu byla ale větší a větší. „Zpíval jsem po kavárnách. V půlnoci jsem končil, v jednu dojel domů, v pět jsem vstával do fabriky, kde jsem usínal nad ponkem,“ zavzpomínal na těžké časy. „Když jsem se ráno potácel do koupeny a pozdravoval rodiče, přeskakoval mi únavou hlas. Špatně jsem zpíval, protože bez dostatečného spánku hlas nefunguje,“ přiznal Gott s tím, že ani ve fabrice to nebylo lepší. „Dělal jsem chyby, byl jsem nepozorný, nesoustředěný. Zbylo jen odejít na vedení továrny a říct, že už to dělat nemůžu. Otce jsem tím zarmoutil,“ zavzpomínal zpěvák.
A právě otcovo zklamání způsobilo Karlovi trauma. „Ještě mnoho let poté se mi o tom zdál sen, jak zpívám v úplně prázdném sále, kde sedí jen můj otec a s mým mistrem, kterého se ptá: Proč se ten můj kluk nedržel seriózního řemesla?“ přiznal Gott až před lety. A vybavoval si i to, jak na to byl v té době bídně i s financemi. „Tenkrát jsem byl zadlužený, na vystoupení jsem měl jen jedny šaty, a když jsem chtěl udělat granda a pozvat holku na večeři, poctivě jsem počítal, kolik to bude stát,“ svěřil Mistr.
VIDEO: Gottův film Karel má trailer: Ukazuje ho na kapačkách i ve chvíli, kdy mu doktor řekl prognózu
