7°C
Co se vám honilo hlavou, když jste si poprvé přečetl původní námět Jiřího Vacka?
„Byl jsem hodně překvapený. O tom světě, v němž se příběh Zrádců odehrává, jsem před tím absolutně nic netušil. O drogách jsem věděl snad jenom to, že tou nejužívanější je v Česku pervitin, jinak nic. Takže mě docela zaskočilo, že až sedmdesát procent zdejšího trhu pokrývá vietnamská mafie.“
Měl jste potom možnost si s panem Vackem o tom všem promluvit?
„Sešel jsem se s ním a dostal jsem od něj spoustu skvělých kontaktů.“
On byl prý kdysi sám drogově závislým informátorem německé policie...
„To je pravda. V drogách nějakou dobu jel, pak se z toho dostal a působil v podstatě jako tajný agent v prostředí italské drogové mafie. Ale od doby, kdy pro policii pracoval, se toho hodně změnilo. Aktuální záležitosti jsem řešil hlavně se současným ředitelem Národní protidrogové centrály Jakubem Frydrychem.“
Tvořily rozhovory s panem Frydrychem tu největší část rešerše?
„Ano. Načítal jsem samozřejmě spoustu literatury, ale ta vám nikdy neukáže, jak to funguje v praxi. Rozhovory s panem Frydrychem pro mě byly v tomto ohledu nejpřínosnější. To on mi vysvětlil, jak se situace v průběhu let měnila, jak vůbec funguje vietnamská drogová mafie a jak policie postupuje při rozkrývání její trestné činnosti.“
A jak tedy funguje?
„Úplně jinak než například tradiční italské skupiny. Ty jsou hierarchické, v čele stojí jeden člověk, který má pod sebou společníky, což u vietnamské mafie nefunguje. Tam na vrcholu stojí jeden člověk, říkejme mu investor, který finančně dotuje kolem pěti až deseti malých skupin vyrábějících drogy, předává jim svoje know-how. Některé z nich policie rozkryje, což ale investorovi nevadí, protože má v záloze ještě několik dalších skupinek, které mu vydělávají.“
To je možná trochu podobný princip jako u teroristických organizací...
„Já nevím, jak fungují teroristické organizace, takže to nedokážu posoudit. Nejradši to ale přirovnávám ke startupům – tam taky jeden podnikatel dotuje několik menších firem, a když mu některá nevydělá, nevadí to, protože od těch dalších získává poměrně slušný příjem.“
Ten investor – pomyslná hlava drogové mafie – je tím, koho se vyšetřovatel Honza snaží ve Zrádcích dopadnout?
„Nerad bych prozrazoval děj, ale jo – jde mu hlavně o tohoto člověka. V Honzově dějové lince jsem se snažil ukázat ty největší komplikace, s nimiž se protidrogovka potýká. Vietnamská mafie je uzavřená komunita, k níž není vůbec snadné proniknout. A pak je tu samozřejmě i jazyková bariéra...“
Přesto jsou policisté na stopě vždy alespoň nějaké té menší skupině, ne?
„To ale vůbec nic neznamená. Ty menší ryby totiž vůbec netuší, kdo do nich pumpuje peníze. A i kdyby to tušily, neprozradí to. Investoři jsou často docela obyčejní podnikatelé, kteří mají taky nějaké legální příjmy, takže navenek vůbec nevypadají, že mají něco společného s drogami.“
Měl jste možnost mluvit přímo i s někým z vietnamské komunity?
„S lidmi z komunity ano, konzultoval jsem s nimi hlavně kulturní rozdíly, ale ne s nikým, kdo by přímo jel v drogách. Ono když se řekne, že až sedmdesát procent obchodu s drogami v Česku mají na svědomí Vietnamci, tak to vypadá, jako kdyby si každý Vietnamec, který tady vlastní večerku, doma vařil pervitin. Ale tak to není. Navíc ti lidé, kteří se do byznysu namočí, jsou dokonce často spíš obětí než pachatelem...“
Vydírají je?
„Přesně. Jsou to lidé, kteří přišli do Česka hledat štěstí, nepovedlo se jim to a napůjčovali si peníze od nějakých překupníků, kteří je dostali do Evropy. Pak tu museli nastoupit do varny, byly jim zabaveny pasy a stali se z nich de facto otroci.“
Bylo pro vás těžké českému divákovi věrohodně přiblížit tu vietnamskou subkulturu?
„Možná, že to bylo vůbec to nejtěžší. Potřeboval jsem pochopitelně popsat, jak mafiánské skupiny fungují, ale zároveň jsem se nechtěl dopustit nějakého zjednodušení, které by diváky vedlo třeba k nějakým rasovým předsudkům. Není to tak, že by tu vietnamští podnikatelé žili jen díky drogám. Navíc – jak mě moc hezky upozornil právě Jakub Frydrych – vietnamští podnikatelé platí na daních i víc než ti čeští.“
Na to jsem se vás přesně chtěla zeptat, zda jste neměl strach, že se pohybujete na příliš tenkém ledě...
„Je to televizní seriál, ne nějaká odborná studie, takže je jasné, že zjednodušovat jsem zkrátka musel. Ale snad se mi to povedlo a diváci mě pochopí správně.“
V seriálu docela pěkně vykreslujete i faleš policejního prostředí. O tom vám taky vyprávěl pan Frydrych?
„Ne, ne, ne, vůbec. To je čirá fikce pro potřeby příběhu, nezakládá se to na pravdě. I když samozřejmě všude tam, kde se hraje o velké peníze, roste i motivace k tomu, přidat se na špatnou stranu.“
A vy sám jste měl ze setkání s vyšetřovateli z protidrogového jaký pocit?
„Jen ten nejlepší. Strašně je obdivuju. Vezměte si, že kriminalistům, kteří dopadnou vraha, poděkuje alespoň rodina oběti. Ale kdo poděkuje těm policistům, kteří rozkryjí drogový gang? Vůbec nikdo! A nejenže jim nikdo nepoděkuje, oni navíc bojují s větrnými mlýny. Chytí pachatele a za týden se tu objeví další skupina... Neexistuje tu pro ně žádná satisfakce. Dostávají se do světa plného špíny, a to naprosto dobrovolně.“
Proč tedy nevyprávíte příběh Zrádců z Honzova úhlu pohledu?
„Víte, mně v českých televizích už dlouhodobě chybějí pořady, které by vyprávěly příběhy mladé generace dvacátníků. Jako dává to smysl – oni totiž spíš než televizi sledují Netflix a podobné služby, a tím pádem je televize ignoruje. Takže mě velmi lákalo tohle klišé prolomit a přijít s příběhem mladších lidí.“
Měl jste během psaní scénáře představu, jak budou vypadat hlavní postavy nebo kdo je bude hrát?
„Na začátku jsem určitě nějakou vlastní představu měl. Ale v průběhu času se s tím, jak postupoval casting, měnila. Jednou z prvních postav, u níž jsem věděl, kdo ji bude hrát, byla Petra (Lenka Krobotová – pozn. red.). Ale že hlavní roli ztvární Cyril Dobrý (syn Karla Dobrého – pozn.red.), to jsem se dozvěděl až těsně před tím, než jsem scénář dokončil.“
Tak to jste měl velké štěstí, že si to všechno tak hezky sedlo. Cyril je v seriálu výborný...
„Že jo? Já si myslím, že je to tak dobrý herec, že by zvládl zahrát snad všechno. Ale role dvacetiletého drzého kluka s příšerně vysokým sebevědomím, to mu jde perfektně.“
Má snad Cyril nějaké stejné charakterové vlastnosti jako David Frýdl?
„To ne, zrovna jsem chtěl dodat, že Cyril rozhodně není takový amorální ču*ák jako naše hlavní postava.“ (smích) Mě v seriálu ještě docela zaujalo to prostředí. Třeba ten starý kostel, v němž mají vyšetřovatelé základnu.
To byl váš nápad?
„Vizuální záležitosti jsou z velké části práce architekta Honzy Kadlece a režiséra Viktora Tauše. Ale konkrétně o tom kostele jsme s Viktorem diskutovali. Říkali jsme si, že tu protidrogovku nikdo neocení a že je jejich práce do určité míry o nějakých rituálech. Viktor to chtěl do seriálu dostat nějak doslovněji. A myslím, že starý kostel je v tomhle ohledu velmi funkční.“
Když už mluvíme o Viktoru Taušovi, tak o něm je poměrně dobře známé, že byl sám na drogách závislý. Máte pocit, že díky tomu byla vaše spolupráce přínosnější?
„On v drogách jel někdy v 90. letech a od té doby se toho dost změnilo. Ale minimálně jsem mu nemusel vysvětlovat, jak se vaří pervitin, protože to moc dobře věděl.“
A co vaše vlastní zkušenosti s drogami?
„Tak ty jsou, kromě nudného alkoholového oparu, nulové. Zatím jsem nevyrobil ani gram pervitinu...“
Jak jako zatím? Vy byste si to snad chtěl vyzkoušet?
„No, nebylo by to od věci, jen tak si zkusit zavařit... (smích) Ne, dělám si srandu. Díky natáčení jsem pochopil, jak se to dělá, takže bych to asi zvládnul. Ale rozhodně mě neláká dostat se do takové bažiny.“
Při psaní scénáře jste se tou bažinou ale docela dlouho brodil. I když jenom po kotníky...
„To bych se brodil při psaní jakékoli kriminálky, zločinci nejsou žádní andělé. Ale mně přijde super pozorovat lidi v extrémních situacích. To se totiž nejlíp ukáže jejich charakter. Takže jasně, je to bažina. Ale mě to rochnění v ní dost baví.“
VIDEO: Trailer na minisérii Zrádci režiséra Viktora Tauše
Trailer na minisérii Zrádci režiséra Viktora Tauše Viktor Tauš
