7°C
Proč nevystupujete na Silvestra?
„Mám takovou tradici, že poslední den v roce trávím s kamarády, které znám odmala. Chodili jsme spolu do pionýra, potom do skauta, následně do hospody na pivo a od té doby se neustále vídáme a každý Silvestr trávíme spolu.“
Kolik vás je?
„Asi dvacet.“
To je hodně velká parta.
„Skoro celý skautský oddíl. A každý je z jiného oboru. Je tam soustružník, komik, učitel, právník. Takže každé setkání je vždy obohacující.“
Jak probíhá takový společný silvestrovský večer?
„Máme takovou tradici, která vznikla před lety, kdy jsme jezdili na Cony, což byla taková setkání přátel fantasy. Tam jezdili zajímaví lidé a měli přednášky. Potom jsme si vymysleli vlastní Con, který si připomínáme na Silvestra.“
Co na něm děláte?
„Každý si tam připraví nějakou legrační přednášku a speciálně pro tuto příležitost skládám i písničky. Stejně tak mám písničky o mé rodině. Už asi od deseti let je skládám a dneska jich mám stovky. Dělám doma soukromé koncerty, ale to jsou písně, které pobaví jenom ty, kterých se to týká.“
A kde konec roku pořádáte?
„Vždycky jedeme na nějaké místo v Česku, kde jsme ještě nebyli. Do nějakého města, na hory, kamkoliv. Už jsme byli skoro všude, ale nemohu prozradit, kam plánujeme vyrazit letos, to je tajné. Jsme trochu jako Rychlé šípy ve „foglarovkách“. Také měli tajemství. Stejně tak jezdíme v létě na tábory a nepovím vám, kam.“
Zvete na vaše setkání partnerky?
„Samozřejmě, kdo chce, tak ji může vzít, ale ukázalo se, že je to moc nebaví.“
Vaše přítelkyně letos přijede?
„Ne. Ona bude na Silvestra doma s kamarádkami. Je to podobně jako ve filmu S tebou mě baví svět, kde vyrazili tatínci na chatu Apalucha.“
Jí to nevadí?
„Tyhle akce mi toleruje. Je ráda, že mám kamarády. Já jí to zase vynahrazuji jindy, snažím se být co nejvíce času s ní.“
Poslední rok jste asi moc času doma nebyl, když jste natáčel s Ondřejem Sokolem Cestu kolem světa…
„Je pravda, že jsme byli asi 80 dní na cestách. V Asii, v Americe, ve Švýcarsku, v Japonsku. Tam jsme si například odzkoušeli japonský humor.“
Ten je jaký?
„Smějí se tomu, když se mlátí tyčkami, tak jsme to s Ondřejem také zkusili a zjistili jsme, že bychom mohli být japonští komici. Všichni se smáli. Mají tam dokonce televizní přenosy, kde tento druh zábavy provozují.“
Co bylo pro vás na cestách nejnáročnější?
„Některé přelety byly šílené. Například, když jsme letěli z Thajska do Austrálie. Ke konci jsem už byl hodně unavený, ale postupně si člověk na to zvyknul. Přijel jsem z Ostravy z představení, vybalil kufr, ráno v pět jsem sbalil další věci a jel na letiště, abychom odletěli do Ameriky.“
To jste musel být stále nevyspalý…
„Člověk pořád trávil čas v letadle, tak jsem toho využil a prospal jsem se, případně jsem tam psal sbírku. Tisíce metrů nad zemí jsem dal dohromady knihu básní Racek a moře. Na nějakém místě jsem vždy udělal fotku a napsal k tomu několik veršů.“
Kde vaše cestování nakonec uvidíme?
„Má to přijít příští rok do kin jako film.“
Tak to už bude s vámi druhý film. 2. ledna 2020 totiž do kin přichází pohádka Zakleté pírko, kde hrajete vodníka. Co jste říkal na to, když vás Zdeněk Troška oslovil na tuto roli?
„Byl jsem rád a ani mě to nepřekvapilo. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, komu jinému by měl zavolat? Ještě večer předtím jsem něco špatného snědl, tak jsem byl po ránu trochu zelený. Pak jsem vybledl, ale to nevadilo. Ani vodník není v pohádce zelený.“
Jen vlasy má zelené, že?
„Ano, on je to vodník podle kreseb Josefa Lady. Jeho vodníci také nebyli zelení. Kreslil je tak, že měli pleť jako já. I ten výraz měli podobný.“
Je to velká role?
„Druhá hlavní. Titulní je Aninka, která chodí po světě, hledá prince a cestou potká vodníčka, který je hodný. Ten s ní jde světem a pomáhá jí. Je to trochu popleta, je dobrosrdečný, rád jí, pije, dělá si legraci. Někdy je přehnaně důležitý, ale díky němu se Anince podaří, co si přeje.“
Prý jste zkoušel i někoho utopit…
„To je trochu přehnané. Když jsem při přípravě trénoval na roli, tak jsem stáhl pár lidí pod hladinu, ale pak jsem je zase pouštěl. Můj vodník nesbírá dušičky do hrníčků, spíše se s nimi rád seznamuje.“
Musel jste se na tu roli nějak speciálně připravit?
„Samozřejmě jsem trávil hodně času ve vodě. Musel jsem se naučit ten trik, že vlezu do rybníka a vylezu suchý. Chodil jsem tedy na plovárnu trénovat, ale vždy jsem byl mokrej, až těsně před natáčením se mi to podařilo. Jinak jsem se musel umět také proměnit v žábu.“
Copak to nešlo vyřešit nějakým trikem?
„Jean-Paul Belmondo také nepoužíval kaskadéry, tak jsem se snažil to zvládnout sám.“
Je to hodně složité?
„Je to jako každé kouzelnické číslo. Musel jsem chodit na pár lekcí do školy čar a kouzel v Bradavicích.“
Takže jste měl školu Harryho Pottera?
„Ano a také Saxany. Naučil jsem se proměňovat v žábu.“
Kromě toho umíte chodit také po vodě.
„To jsem taky úspěšně natrénoval.“
A už jste film viděl?
„Byl jsem přítomen na jedné projekci. Došel jsem až na závěr a slyšel jsem, jak se děti smějí. Líbilo se mi, že po projekci za mnou přišla jedna holčička, natáhla ke mně prstíky a řekla: Jé, vodníček. Její maminka se mi svěřila, že dcera byla poprvé v životě v kině a nejspíš si to bude dlouho pamatovat.“
To se vám bude teď zřejmě stávat častěji, že si vás budou dávat do souvislosti s vodníkem. Příjemná změna, ne?
„Jestli na mě budou děti volat: „Vodníčku“, tak mi to vadit nebude.“
Stále jste ale hlavně stand up komik. Když napíšete nový skeč, máte prý 50 procent vymyšlených a dalších padesát tvoříte během vystupování. Je to tak?
„To je pravda, ale většinou musím vymyslet dobré téma, které zajímá nejenom mě, ale bude bavit i lidi. Musím do toho dát něco ze sebe a ještě tam přidat nějakou absurditu, která to posune ze všednosti a tím pádem je to potom vtipné.“
Dáváte skeč potom zhodnotit svým blízkým?
„To nefunguje tak, že bych to doma přečetl přítelkyni, ta mi řekne, jestli se jí to líbí, případně, co se jí nelíbí, a já to podle jejích připomínek upravil. I když má dobrý vkus, tak by mi to moc nepomohlo.“
Jak to?
„Jediné místo, kde se to pozná, je na pódiu před publikem, protože je namícháno z různých lidí, každý má jiný vkus a jiné životní zkušenosti. Během toho vystoupení zjišťuji, že něčemu se nikdo nesměje, to pak příště neříkám, něco se líbí hned, něco mě napadne přímo na místě, a když to má dobrou odezvu, pak to tam příště opět přidám.“
Jak dlouho takový skeč ladíte?
„Trvá to deset dvacet vystoupení, než je úplně hotov. Jen málokdy se stane, že se mi ho podaří napsat tak, abych ho ladit nemusel.“
Máte nějakou podmínku pro vystupování na různých akcích, kam si vás pozvou, abyste je pobavil?
„Snažím se vystupovat v nejvhodnější době. Třeba o půlnoci na plese je to skoro nesmysl, protože všichni už jsou daleko od podia, chodí ven kouřit, nedávají pozor. Také není dobré vystupovat na firemním večírku zrovna, když otevřou raut.“
A když chodíte na večírky různých firem, smějí se bankéři něčemu jinému než třeba stavitelé?
„Člověk musí umět pobavit všechny, bez rozdílu na to, co dělá. Pro firemní akce už mám připravené skeče, které vím, že vždy zaberou. Už dobře vím, co funguje u mě, ale také vím, co funguje na specifické lidi. I v rámci toho skeče mám různé varianty, které mohu udělat. Ale je to tím, že své výstupy mám už vypilované.“
Nezhrublo publikum?
„Samozřejmě je trochu jiné než před padesáti lety. Když máte stand up s drsnějším humorem, tak publikum většinou rychleji chytíte. Mně se líbilo, jak dělal svoje výstupy například F. Holzmann nebo A. Kaufman. Hodně mám rád standupy E. Murphyho, R. Gervaise nebo R. Williamse.“
Inspirujete se jimi?
„Občas se koukám, ale inspiruji se hlavně u sebe a svého života. Důležité je, abyste měl svůj originální projev, na který musíte přijít sám.“
SOUTĚŽ JEDLÍKŮ
Lukáš Pavlásek píše i knihy. Jeho poslední se jmenuje Soutěž jedlíků, kde jsou povídky. „Jsou tam běžné situace ze života, v nichž se snažím hledat něco absurdního,“ říká Pavlásek a hned uvádí několik příkladů:
„Je tam příběh o influencerce, která má tvůrčí krizi a neví, jakou fotku udělat, pak je tam povídka o klukovi, co pije celou noc a ráno se bojí jít domů, aby mu přítelkyně nevynadala, tak si vymýšlí různé důvody, proč nepřišel. Pak je tam povídka o mimozemšťanech, které zahlédne chlapec z okna, tak to volá dívce, se kterou se rozešli. Ona mu odsekne, aby jí nevolal kvůli každé kravině. On ji přemlouvá, že by za ním mohla přijet, že to není kvůli kravině, ale kvůli těm mimozemšťanům.“
VIDEO: Pomatený rozhovor s Lukášem Pavláskem o StarDance!
Pomatený rozhovor s Lukášem Pavláskem o StarDance! Markéta Reinischová, Petr Soukup
