Tátu jste evidentně milovala. Byl pro vás vzorem, i když jste s ním nevyrůstala?
Byl. Dokonce když jsem byla úplně malá, byla jsem do něj zamilovaná a chtěla si ho vzít za muže. (směje se) Takže je vidět, že pro mě byl odjakživa mužským vzorem, i když jsem nevyrostla v úplné rodině.
Vybírala jste si podle něj i budoucí partnery? To holky často podvědomě dělají.
To bych ani neřekla. Nikdy jsem neměla vyhraněný typ, každý můj partner byl jiný. A nemám pocit, že by se tátovi nějak zvlášť podobali. Asi spíš bohužel, řekla bych…
Nakonec jste se ale provdala za muzikanta, byť dělal úplně jinou hudbu než váš táta…
To je fakt. Ale spíš bych to přičítala tomu, že mě celý život přitahoval rock a heavy metal, takže jsem se v tom prostředí pohybovala, a tak jsem poznala Tima. Ne že bych si cíleně vybírala muzikanty. Navíc, jak říkáte, je to hodně odlišná muzika, než jakou dělal táta, náš hudební vkus se lišil. To, myslím, není nic výjimečného, určitě nejsem první dítě, co se v tomhle ohledu »odrodilo«. Nutno ale říct, že i tatínek si občas rád poslechl trochu tvrdší muziku. Měl moc rád Aerosmith, Bon Jovi a nakonec jsem ho naučila poslouchat i AC/DC. To si asi málokdo umí představit, že? Karel Gott, jak poslouchá tvrdý rock. (směje se)
Když se ještě vrátím k vašim partnerům… Táta vám prý do výběru často mluvil.
To je pravda, do chlapů mi mluvil hodně a většinou je neschvaloval. (směje se) Já však měla vždycky svou hlavu a moc jsem neposlouchala, vždycky a ve všem jsem si dělala to, co jsem sama chtěla. Zpětně ale lituju, že jsem v některých věcech tátovi víc nenaslouchala. Co se mužských týká, měl často pravdu. Uměl je odhadnout líp než já a moje růžové brýle.
Ani z Tima nebyl nadšený, že?
Dlouho ne, ale pak se s tím smířil, zvykl si a Tima bral. Až tedy na těch posledních pár let, kdy se v mém manželství začaly objevovat trhliny…
Vy jste tátovi poměrně dlouho tajila i svou svatbu, ne?
Poměrně je slabé slovo. Že jsme se s Timem vzali, jsem mu řekla až před čtyřmi lety, po patnácti letech manželství. Bála jsem se, že bude zuřit, ale vzal to překvapivě v klidu.
On uměl zuřit?
Zuřit vyloženě ne, on byl hrozně hodný. Uměl chválit, dát mi najevo, že je na mě pyšný, ale na druhou stranu mě i pěkně sprdnout, když se mu něco nelíbilo. Z toho jsem měla vždycky nahnáno, táta pro mě byl autorita.
Nebyl by třeba radši, kdybyste si našla Čecha?
Ale já chodila i s Čechy, a ti se mu taky nelíbili. (směje se) Myslím, že o národnosti to není, je to o člověku. U Čechů jsem si navíc nikdy nebyla úplně jistá, jestli jsou se mnou kvůli mně, nebo proto, že jsem Gottová.
Přesto jste se slavného příjmení nevzdala ani po svatbě.
Nevzdala a nevzdám, i kdybych se náhodou vdala znovu. Na to jméno jsem hrdá, jsem hrdá na tátu. Gottová zůstanu do smrti.
Co dalšího máte po něm, kromě jména a taky nesporné fyzické podoby?
Víte, že ani nevím? Jasně, vzhledově podobná mu jsem. A taky jsem, doufám, stejně jako on milá k lidem a často se směju. Ale jsou lidé, co tvrdí, že jsem mu i povahově podobná hodně. Prý jsem stejně temperamentní a tvrdohlavá. (směje se)
Musím vám vyseknout poklonu. Čekala jsem dnes, že tady naproti mně bude sedět rozklepaný uzlíček nervů, a vy vypadáte, že jste ve skvělé formě. To to těžké období opravdu zvládáte takhle dobře, nebo je to částečně maska?
Zvládám, nic jiného mi totiž nezbývá. Mohla jsem se sesypat, nebo se tomu postavit. Vybrala jsem si tu druhou možnost. Ale nebudu lhát, jsou večery, kdy mi není do smíchu. Když jsem sama, venku tma, občas to na mě padne a je mi hodně smutno. Přece jen to byl náročný rok, asi vůbec nejhorší, co jsem zažila. Táta odešel, do toho řeším rozvod… Snad bude ten příští rok lepší.
Dáváte si nějaká předsevzetí? Jste ten typ?
Nejsem. Myslím si, že když chce člověk něco změnit, může začít kdykoliv, čekat na začátek roku je nesmysl. Já už se snažím znovu nastartovat teď, není nutné si to nechávat na leden.
A daří se vám to, vypadáte dobře. Je to i kvůli tátovi, kterému jste dala slib, že se dáte dohromady?
Je to kvůli mně samotné, kvůli mamince, ale samozřejmě z velké části i kvůli tátovi. Myslím, že by na mě byl pyšný, jen je mi hrozně líto, že už to nemůže vidět…
Vy jste tatínka naposledy viděla relativně krátce před jeho smrtí, když slavil osmdesáté narozeniny. Jaké to bylo?
Takové hořkosladké, řekla bych. Hořké, protože jsem v té době byla v ještě hodně tristní kondici a bylo mi líto, že mu nemůžu ukázat, že se zvládnu postavit zpátky na nohy. A sladké, protože jsme se viděli po dlouhé době, předtím jsme dva roky skoro nebyli v kontaktu, což byla z velké části má vina. Jak jsem na tom byla špatně, uzavírala jsem se před světem a bohužel i před ním. Takže jsem byla šťastná, že se konečně vidíme.
To už jste ale věděla, že je na tom tatínek špatně…
Věděla, ale nepřipouštěla jsem si to. I když byly prognózy, jaké byly, nevěřila jsem tomu. Neuměla jsem si představit, že by tu táta někdy nebyl, a do poslední chvíle jsem věřila v zázrak. Ten bohužel nepřišel. Pořád je to pro mě velmi těžké a ještě dlouho bude. S něčím takovým se člověk nesmíří asi nikdy, jen čas tu bolest trochu otupí. Táta tu bude chybět všem, nejen mně. Snad mě aspoň odněkud stále pozoruje a vidí, že to zvládám a že co jsem mu slíbila, to plním.
VIDEO: Jaký byl Karel Gott? 35 jeho přátel o něm promluvilo v nové knize!
Jaký byl Karel Gott? 35 jeho přátel o něm promluvilo v nové knize! Petr Macek, Aleš Brunclík
