Co je pro vás domov?

„Domov je rodina, bezpečí, místo, kde mohu dělat i chyby. Domov je jídlo, spánek, voňavá postel, velký stůl, místo, kde mohu být sama sebou, kde mě nikdo nesoudí.“

Kde vás nikdo nesoudí? Četl jsem, že vaše dcera vám řekla, že by se vám hodila aplikace ubírající roky…

„To je takový náš černý humor, který máme po dědečkovi. Dcera se podívala na mou aplikací upravenou fotku a řekla, že se mi to bude hodit. Ale když se na mě podíváte, tak má pravdu. Naštěstí u nás se o stárnutí hovoří otevřeně a jsem šťastná, že mám mládí za sebou. Už se nestresuji, jak vypadám. To si vezmu do hrobu.“

Zkoušela jste aplikaci ukazující, jak bude člověk vypadat za pár desítek let?

„Ne, protože už žádné sociální sítě nepoužívám.“

Čím vás děti překvapují?

„Vidím, že to jsou fajn lidi, kteří mají zásady, jež si sami našli. Mám svoje děti ráda, ale ne opičí láskou.“

Dáváte jim mantinely?

„No jasně. Jsem důsledná. Na čem se dohodneme, to platí, a když to neplatí, tak musí existovat nějaké vysvětlení, proč neudělaly to, co jsme si řekli.“

Dodržujete to i vy?

„Ano, to samé platí pro dospělé. Když něco slíbím, musím to dodržet. A pokud to nejde, vždycky je možné se za věci omluvit. Jinak se jim nesnažím vštěpovat svoji představu toho, jak by měly žít. Dospělí na to přece nemají patent.“

Takže je necháváte dělat, co chtějí?

„Podporuji v dětech, aby se cítily šťastné. Pokud dojdou k přesvědčení, že je něco nebaví a že chtějí zkusit něco jiného, tak jim do toho nebudu zasahovat.“

Proč ne?

„Mají dělat to, co jim přináší radost. Tak v jejich srdcích vzniká láska k životu a k sobě samým.“

Synovi Samuelovi už je 19 let a dceři Natálii 10 let. Chtějí se uplatnit v showbyznysu jako vy?

„Ne, Samuel se do médií rozhodně nehrne, má rád sport. Natálka chtěla být před rokem veterinářkou, ale nyní se začala hodně zajímat o psychologii. Chtěla by být psycholožka, ale vadí jí, že by na to musela studovat.“