Znali jste se devět let a pár dnů. Údajně to bylo osudové setkání.

„Bylo. Mně to život převrátilo naruby a snad i jí. Bylo mezi námi silné přátelství. Pro mě bylo víc než všechny filozofické knihy světa a herecké školy dohromady. Hodiny a hodiny jsme si povídali. I dlouho do noci a já jsem od ní vše nasával jako houba. Měla radost, že si ještě zahrála krásné role ve Slováckém divadle a za Maude dostala Thálii.“

Prý požádala o dalších 10 let života kardinála Vlka.

„Myslela si, že stejně jako její maminka a sestra zemře v 79 letech. Když jí tolik bylo, v kostele v Hradišti jsme potkali kardinála Miloslava Vlka a ona mu povídá: »Pane kardinále, já jsem teď šťastná a přála bych si ještě 10 let navíc, abych to štěstí mohla užívat. Kdo jiný by mi to mohl splnit, když ne vy.« On jí požehnal a skoro to vyšlo, o rok.“

Jak vznikl Poslední deník, který je plný překvapivých informací?

„Paní Květa si deníky psala od 16 let. Když jí to pak nemoc nedovolovala, rozhodl jsem se psát deník do konce jejího života za ni já. Aby byl její život dovyprávěný až do konce. Když odešla do nebe, přišel jsem za její dcerou Zuzanou, abych jí ho předal. Ona mi řekla, zda bych nechtěl napsat knihu, aby lidé věděli, jaká maminka ve skutečnosti byla, jak jsme ji znali jen my nejbližší. Tak jsem se do toho dal.“

V knize se prolíná váš velký rozhovor s ní s jejími zápisy, dopisy z pozůstalosti. V druhé části je poslední deník. Co by asi nyní na to řekla?

„Myslím, že by byla ráda. Mám pocit, že si něco podobného i přála, protože mě několikrát vyzývala, abych listoval jejími deníky, ptal se na její život. Přišlo mi to ale jako příliš osobní a intimní záležitost. Ale nakonec mě k tomu přiměla a vyprávěla věci, o kterých veřejnost neměla absolutně tušení.“

Co všechno odhalila?

„Popsala znásilnění sovětskými vojáky, nebo že její tatínek nezemřel na infarkt, ale násilnou smrtí. Přiznává jeden mimomanželský vtah, vzpomíná okolnosti úmrtí dcery Stelly Zázvorkové. Hovoří o hercích, rodině. Objevil jsem vzkazy od Václava Havla, dopisy se spisovatelem Arnoštem Lustigem, které si posílali prostřednictvím Oty Pavla. Některé věci budou pro čtenáře hodně překvapivé.“

A co překvapilo vás?

„Bylo toho hodně. Ale nejvíc mi utkvělo, když jsem jednou seděl v jejím bytě, chtěla podat sochu velkého Buddhy. Tu měla z Ruska už její máma. Sundala mu hlavu a uvnitř, v tajném úkrytu, byl svatební závoj její maminky a dopisy od ní a táty. »Teď si je přečti a pochopíš,« řekla. Její život se mi najednou začal odvíjet jinak, než jak o něm mluvila na veřejnosti. Ale nechci to specifikovat.“

Bylo úsměvné, kolik lidí bylo přesvědčeno, že jste milenci a pak dokonce manželé.

„To manželství vzniklo tak, že před lety jsme do silvestrovského čísla regionálních novin vymysleli tuto legraci. Vyšla fotomontáž – já ženich, ona nevěsta. A někteří tomu paradoxně dodnes věří.“

I tak si mnozí myslí, že herečka byla svým způsobem trhlá.

„Lidi ji tak mohli vnímat. Nechápali třeba její slova, že stáří jsou nejkrásnější léta života. U ní to tak ale bylo. Byla velice racionální a v hlavě měla vše srovnané. Když měla natáčení v osm ráno, deset minut předtím již vyhlížela produkci. Když nemohla v noci spát, učila se texty.“

Tři roky před smrtí pobývala v Alzheimer centru, navštěvoval jste ji do posledních dnů?

„Ano a kupodivu byla pořád vitální a poznávala nás. Nesloužila jí ale krátkodobá paměť. Nevěděla třeba, kde právě je. Byla to bojovnice. Přestože měla za sebou těžký život, pořád se usmívala, lidem dodávala naději, a co obdivuji, nezatrpkla.“

CELÝ ZÁZNAM: Pohřeb Květy Fialové (†88): Výbuchy smíchu nad bílou rakví!

Video
délka: 46:49

CELÝ ZÁZNAM: Pohřeb Květy Fialové (†88): Výbuchy smíchu nad bílou rakví! Lukáš Červený

Fotogalerie
54 fotografií