9°C
Poprvé jsem se s ní sešel před dvaceti lety, na křtu knihy, která měla podtitul Reinkarnační román. Její autorka byla nadšená, že má tak slavnou kmotru, a když mi to oznamovala, byl jsem na rozpacích. Ale naše setkání připomínalo starý zenový příběh na téma »a když se ti dva potkali, chechtali se a chechtali«. Během zlomku minuty jsme byli jedna ruka a já velice rychle pochopil, že téma znovuvtělování je pro ni bytostné.
Asi za měsíc jsem šel kolem kavárny, kde jsme se tehdy viděli, a barman za mnou vyběhl, že prý mi tam paní Fialová něco nechala. Předal mi větší obálku, na dotek měkkou. Byl na ní přilepený lístek papíru: „Jiříku, byla jsem v Tunisu a vzpomněla si na tebe. Představ si, oni tam dávají do rakve takovéhle šatečky. Tak jsem ti jedny přivezla.“
V obálce byl černý rubáš z hrubé látky, dárek, který se obvykle z dovolených nevozí. Zvláštní na něm ovšem bylo, že měl jednu malou kapsičku. Jako by si zemřelý přece jen na onen svět něco odnést mohl.
Květa měla svérázný druh humoru, který mi velice konvenoval. Trochu praštěný, ale pro mě byl buddhisticky zenový. Buddhismus Květa milovala a zen je jeho spontánní forma, bezprostřední prožívání skutečnosti tady a teď. Nelze ho definovat – stejně jako není možné popsat chuť medu člověku, který ho nikdy předtím neochutnal.
To přesně byla ona. Potkával jsem se s ní na nejrůznějších esoterických festivalech a akcích, na křtech knih nebo besedách. Vůbec nerozlišovala prostředí, ve kterém se pohybovala. Pokaždé byla naprosto autentická a velice příjemná. Vlastně si ani nepamatuji, že bych ji někdy viděl bez nálady.
Životním tématem Květy Fialové bylo štěstí. Když mi řekla, koho si vybrala jako spoluautorku pro svoje dvě zásadní knihy, které nazvala Zákony štěstí a Štěstí tady a teď, byl jsem nadšený. Pavlína Brzáková je nejen vynikající žurnalistka a spisovatelka, ale navíc má – což málokdo ví – doktorát ze šamanismu v oboru etnologie na Karlově univerzitě.
A to spojení bylo léčitelské: „Štěstí je povinnost,“ byla její mantra. „Spousta lidí se ráno naplní nějakou kravinou, kterou celý den prožívají, jako by to byla skutečnost. Přitom všechno prožívají jenom v jejich mysli.“ Neexistuje více šamanská poučka pro život.
Jednou ji na ulici zastavila paní a řekla jí: měla jsem rakovinu a díky vám jsem ji zvládla. „A já přitom neudělala nic, to vítězství patří jen jí.“ Prožila neuvěřitelně naplněné dny. Její filmografie bere dech. Kromě toho přijímala pozvání na hostování i do menších divadel, na besedy do klubů, anebo přátelská setkání.
Od roku 1986 jsem společně s vlašimskými hvězdáři pořádal seminář O mezních otázkách. Na jubilejní 25. ročník jsem pozval jako hvězdu večera právě ji. Na tenhle ročník jeho účastníci hned tak nezapomenou. V té době natáčela pro Českou televizi s Václavem Cílkem seriál Magické hory a on byl tehdy ve Vlašimi také. Setkání vrcholilo v tamním husitském kostele.
Všichni jsme se na ni těšili, a když šla se svojí nepopsatelnou aurou od vchodu k oltáři, nad nímž stojí vysoká socha Krista, lidé tleskali vestoje. Začala vyprávět, po chvíli se podívala nad sebe a říká: „Ježíše mám ráda, ale ještě radši mám dalajlamu. Nosím jeho medailonek mezi prsama.“ A všem přítomným ho hned ukázala. Doktor Cílek stojící vedle ní otevřel pusu. „To zíráš, Vašku, co?“ A doktor duchapřítomně odpověděl, „to teda zírám.“ Pro něj ovšem byla životní kamarádka, jak říká »starobuddhistka a výjimečně pozitivní člověk«.
V jejích knihách je řada unikátních fotografií. Ty, na kterých je třeba s Václavem Havlem a právě Jeho Svatostí dalajlamou, opravdu vyzařují. „Hodně lidí se bojí, že po smrti nic není. Někteří naopak mají strach, že tam něco je. Miliony lidí po celém světě jsou stejně jako já přesvědčeny o tom, že se znovu narodí – v jiném těle, ale se stejnou duší. Smrt je celkem levná cestovní kancelář. Jenže když tady neuspějete, pošle vás za nějakou dobu zase zpátky.“
Když jsme se po oslavě jejích osmdesátých pátých narozenin spojených s křtem její knihy Pod křídly andělů loučili, usmála se na mě stejně svůdně jako paní Dragičová, andělíčkářka z filmu Partie krásného dragouna, a řekla mi: „Jiříku, tak zas někdy v příštím životě.“
VIDEO: Fialová (†88) si vybrala speciální urnu už před smrtí: Z Květy vyroste strom!
Fialová (†88) si vybrala speciální urnu už před smrtí: Z Květy vyroste strom! Lukáš Červený
