Takové uvítání, jakého se jí dostalo, by mohl závidět i prezident nebo papež. Obrovský nápis »Marika, vitaj doma!« a stovky nadšených lidí. Někteří z nich dokonce ve vedru, které zrovna panovalo, kolabovali.

Slzy dojetí

„Celou cestu jsem byla nesvá, dokonce jsem měla motýlky v bříšku a přirozenou trému, jak mě krajané přijmou. Na druhou stranu jsem se ale hrozně těšila,“ svěřila Blesku zpěvačka, jež je od autonehody v roce 1980 upoutaná na invalidní vozík.

Její obavy byly naprosto zbytečné. Autem projela celou vesnici a skoro u každého domu na ni čekali jeho obyvatelé. „Ani se mi nechce věřit tomu, že jsem opravdu tady...“ přiznala Marika s dojetím. Nějaká ta slzička ukápla i při setkání s rodáky. Mí bratři jsou velmi společenští a překypují humorem... Neskrývám se doma. Většinou tam vůbec nejsem, protože utíkám do přírody. Pochopitelně také na místním hřbitově, kde zapálila svíčku a položila kytici na hrob svých rodičů.

Já se vrátím

Zpěvačka zavítala i do kostela, kde s tatínkem jako malá hrávala na varhany. Nechyběla ani zastávka u rodného domu a nakonec v kulturním domě velká autogramiáda, kde Marika i zazpívala. „Moji milí Turančané mě moc prosili, abych tady v tomto kulturáku pro ně udělala příští rok koncert, a já udělám všechno pro to, abych jejich přání splnila!“ řekla Blesku Marika. Rovněž přijala čestné občanství nedalekého města Stropkov, kde začínala ve třinácti letech spolu s kapelou svých bratrů pěveckou kariéru.

VIDEO: Žbirka o Gombitové: Nikdy jsem nepřestal věřit, že se Marika vrátí!

Video
délka: 02:27

Žbirka o Gombitové: Nikdy jsem nepřestal věřit, že se Marika vrátí! Petr Macek, Petr Soukup

Fotogalerie
51 fotografií