Ve vašich šlépějích se vydaly i vaše děti. Vy jste je na rozdíl od tatínka podpořil?

No, ony to především byly šlépěje dost překvapivé.

Jak to? U dětí dvou herců by se to přece docela očekávat dalo.

U Kristýny to doutnalo a zrálo pomalu a nenápadně. Věra připravovala k přijímačkám na DAMU nějakou šikovnou děvčicu, Kristýna bývala u toho, koukala, ale slovem se nezmínila… Až najednou ve chvíli, kdy už skoro končila gympl, přišla s tím, že by to chtěla zkusit taky. Do té doby jsme nepozorovali žádné náznaky, navíc jsme ani jedno z našich děcek do divadla nijak netlačili, prostě si v tom našly zalíbení samy. My je určitě neodrazovali, ale ani jim neumetali cestičku, ani jim nepomáhali z obav před nařčením z protekce. To je, myslím si, pro děti herců dost riskantní a složité, aby se nedostaly do škatulky protekčních spratků. Syn Láďa se tedy herectví nevěnuje, ale pracuje v divadle, takže ho to prostředí, ve kterém vyrostl, taky ovlivnilo. No a Kristýna vychodila na DAMU ročník, ve kterém byla i Remundová, Munzarová a Rašilov, takže hned čtyři děti z hereckých rodin. Pak někomu vysvětlujte, že neměli tlačenku. (směje se) No, opravdu neměli.

Před nějakou dobou jste si posteskl, že jste s dětmi, když byly malé, netrávil tolik času, kolik byste si zpětně přál.

Ono to nešlo. Když byly děti malé, byli jsme s Věrou v tom největším zápřahu a z toho rozjetého vlaku nelze vyskočit, to by si taky člověk mohl zlámat vaz, zvlášť v těch sedmdesátých letech. A co si budeme nalhávat, i ty finance byly tehdy potřeba. A honoráře byly z dnešního pohledu spíš legrační, za celou inscenaci jsem tenkrát dostal tolik, co dnes za jeden natáčecí den. Takže bylo nutné mít té práce víc.

Jak jste jako dva herci na plný úvazek zvládali skloubit svou profesi a péči o rodinu?

Museli jsme mít stále nějakou paní na hlídání, jinak by to nebylo reálné. Když šlo do tuhého, před premiérami a během generálek, jsme děti odvezli k babičce do Zlína. Pak, když děti trochu odrostly, mohly zůstávat doma samy. Ale ne vždycky se to obešlo bez problémů…

Povídejte.

Tak třeba na nás jednoho dne zazvonili dva policisté, že naše děti vyhazují z okna na ulici hračky. My bydleli na Národní, kde je docela živo, a Láďa tam hodil mimo jiné i plechová kamínka, co měla Kristýna pro panenku. To mohlo skončit pěkným průšvihem. Nebo jsme přišli domů a na podlaze vypálená díra, protože děti chtěly zkusit, jestli se náš pes bojí ohně stejně jako vlci. (směje se) Věra těžce nesla, když je musela opouštět kvůli divadlu, a ony plakaly, když odcházela. Ale sedlo si to, všichni jsme si na ten režim zvykli.

Herectví je zjevně vaše vášeň, ale máte ještě minimálně jednu takovou, a tou jsou ženy. Kdysi jste prohlásil, že vás ženy celý život fascinují.

Nepřehánějte. Děvčata se mi líbí. Ale nejde jen o mladé holky, co mají krásné, dlouhé nohy a výstavní zadečky. Mně se líbí i starší ženy, otočím se za nimi a říkám si v duchu: To musela být za mlada kočka! Jak už jsem říkal, ženy jsou v mých očích krásné v každém věku.

Prý jste byl vždy, co se týče žen, takový nesvázaný bohém.

Vážně? To jsem někdy řekl?

No ano. Nebo to chcete rozporovat?

To ne, to nechci, asi to tak bude. (směje se)

Říkáte, že vás »neberou« jen mladé ženy, ale vaše přítelkyně je mladší o dost.

O třiadvacet let, o generaci. Ale u Gábinky nejde ani tak o věk, jako spíš o to, že je to prostě správná ženská do nepohody. Když umřela Věra, už to bude dvanáct let, byl jsem rok v řeholním celibátu a Gábinka mě znovu vtáhla do života. Díky ní jsem zjistil, že život může jít dál, že nemusím skončit jako truchlící vdovec.

Jste spolu už řadu let, ale přesto spolu prý nebydlíte. Nebo se něco změnilo?

Nezměnilo, to pořád trvá. Gábi má svůj byt v Praze a já žiju v domě kousek za Prahou. Vyhovuje nám to, jsme spolu už jedenáct let, ale vlastně pořád randíme. (směje se) Má to něco do sebe. Ale není to zase tak striktní, když je hezky, tak bývá často u mě, třeba i týden v kuse. Pořád něco dělá na zahradě, ji to baví, a pak si večer něco ugrilujeme, nalijeme si vlašáček a »bažíme«, jak my tomu říkáme. Může být něco lepšího?

Ale jak zvládáte takové ty praktické věci – uvařit si, vyprat… Vždyť jste měl vedle sebe skoro celý život nějakou ženu.

S tím nemám problém, když mám hlad, tak si prostě něco uklohním, co mě maminka učila od mých patnácti let. No a jednou týdně mi chodí paní na úklid, která i vyžehlí, to dělám nerad.

Ženatý jste byl celkem čtyřikrát a všechny vaše ženy byly z oboru. To ale současná partnerka není. Co je lepší?

Takhle… Zkusil jsem obé a nelze srovnávat. (směje se) To, jestli vztah bude, nebo nebude fungovat, je věc pudová, jak říkával Láďa Menšík. Že to buď pude, nebo to nepude. A nám to de! Měnil už jsem za život hodněkrát, tentokrát už ale určitě nebudu.

VIDEO: Přítelkyně Ladislava Freje poté, co jí našli rakovinu: Bála se o psa!

Video
délka: 04:30.31

Přítelkyně Ladislava Freje poté, co jí našli rakovinu: Bála se o psa! Mirka Dvořáková, Jan Jedlička

Fotogalerie
42 fotografií