„Člověk musí být čilý, dokud mu zdraví aspoň trochu slouží. A když ani hlas nezlobí, proč bychom lidem nerozdali ještě pár písniček,“ razila heslo Šuláková a také se jím donedávna řídila.
Jenže na začátku února Jarmila náhle onemocněla. Musela být hospitalizována. „Z ničeho nic přišel zápal plic a poslední tři dny byla připojena na přístroje. Nikdo nečekal, že by tak plná života najednou odešla,“ svěřil se Blesku se svým smutkem kapelník Zdeněk Hrachový, který založil skupinu Fleret, s níž Šuláková spolupracovala od začátku devadesátých let.
Kromě toho zpívala valašská cérka, jak Šulákové přezdívali, i s cimbálovkou a z mnohých lidových písní (např. Okolo Súče, A vy páni muziganti, Beskyde, Beskyde, Nasela si žitečka, A já bych sa vdávala nebo Sadila jsem marijánku) se jí podařilo udělat hity. V srdcích svých příznivců ale navždy zůstane zapsána také jako žena plná energie a optimismu. To rodačka ze Vsetína dokázala ostatně i poté, co přišla o milovaného syna Michala (†47). Ten se při práci v Kanadě píchl o jehlu v laboratoři a nakazil se smrtelným AIDS, kterému nakonec i podlehl.
Šulákovou k hudbě přivedli její rodiče, maminka zpívala a hrála ochotnické divadlo, tatínek byl muzikant, hrál na několik nástrojů a měl taneční kapelu. Ona sama byla vyučená švadlena, několik let šila také v kožešnictví, ale moc ji to prý nebavilo. Od roku 1950 stála 35 let za pultem vsetínské prodejny gramodesek. Ráda pracovala mezi lidmi a zpěvu se věnovala pouze ve volném čase. Přesto ji její dokonalá pěvecká technika a spontánní výraz dokázaly proslavit.
