Prošla jste neuvěřitelnou proměnou. Co vás k tomu přimělo?

Řekla bych, že je to nějaký takový přirozený vývoj. Rozhodně to nezačalo proto, že by mě někdo nutil, musela jsem si k tomu dojít sama. Kdyby to totiž nebylo moje rozhodnutí, nepovedlo by se to. Hodně jsem zhubla díky řízené hladovce… 􀂄

Hladovce? To nezní zrovna zdravě.

Právě naopak. Poprvé jsem se o této technice doslechla někdy v roce 2014, protože Vašek četl knížku jistého Rosti Zabloudila, která právě o tomhle pojednává. A řekl mi, že by byl rád, kdybych to s ním absolvovala. Moc jsem tehdy netušila, do čeho to vlastně jdeme. Tak mi manžel objasnil, že pojedeme někam, kde nebudeme celých osm dní vůbec nic jíst. To mě trochu zarazilo, protože jsem typ, který když vynechá byť jen snídani, je mu zle od žaludku. Byla jsem přesvědčená, že něco takového nemůžu zvládnout. Vašek mě ale přemluvil, že to aspoň zkusíme a uvidíme, jak to půjde. Ta první zkušenost byla docela těžká, to musím uznat. Ale loni jsme stejnou »kúru« podstoupili znovu a já už se předem vyloženě těšila. Chytlo mě to dokonce natolik, že už máme rezervovaný termín i na letošek, jedeme v červenci.

Jak to tedy probíhá?

Není to jen o tom, že nejíte. Má to celé hlubší význam, pan Zabloudil třikrát prodělal rakovinu a třikrát se z ní díky této metodě dostal. Držel hladovku dokonce čtyřicet dní, což je drsné, ale když jde člověku o život, je schopný podstoupit vše. Znám víc lidí, kterým právě tohle v boji s nádorovým onemocněním pomohlo. Takže nám bylo jasné, že nemůže jít o nic nebezpečného. Krom toho hladovění se každý den pořádaly takové »sedánky«, nejen s Rosťou, ale i s lékařkou, která tam po celou dobu byla s námi. Hodně jsme se toho díky tomu dozvěděli o správné životosprávě. Za sebe můžu říct, že pokud se sebou chce člověk něco udělat, tak tuhle cestu můžu jen vřele doporučit.

Pociťovala jste i jiné změny než jen úbytek váhy?

Rozhodně! My oba. Vaška trápil vyšší tlak a po pouhém týdnu mu významně klesl. Stejně tak cukr v krvi. Já mám naopak celoživotně tlak nízký a teď se mi dostal do normálu. Je to asi trochu kontroverzní metoda a hodně doktorů by s ní nesouhlasilo. Ale mnoho jich ji odmítá jen navenek, ale v soukromí ji vlastně uznávají. Jen prostě nemůžou doporučovat něco, co není nijak lékařsky ověřeno. My jsme se potom ale vždy s Vaškem cítili velmi dobře.

Vážně? Tomu se mi těžko věří…

Samozřejmě že první dny máte obrovský hlad. Ale díky tomu, že kolem vás nejsou žádné podněty, žádná lákadla, dá se to vydržet. Protože kolem vás je prostě jenom les. Na pokoji sice máte ledničku, ale prázdnou. Z Komáří louky, kde se to celé odehrává, těch osm dní nikam neodjíždíte, takže prostě nemáte kde a jak ten hlad utišit.

Nemyslíte tak ale osm dní jen na jídlo?

No jistě, myslíte na něj hodně. Já třeba každou noc ve snech vařila. (směje se) Ale celé je to o vůli a o tom, že si prostě řeknete, že to zvládnete. A zvládnete to.

No dobře, ale je to pořád jen osm dní. Co potom, když se vrátíte do normálního života? Nepřiberete zase všechno zpátky?

Záleží na tom, co chcete. Když si tu váhu chcete udržet, musíte se podle toho samozřejmě chovat. No a naopak – když je vám to jedno, máte kila za týden zpátky. Já si ji ale udržet chtěla, takže jsem z jídelníčku vypustila některé věci a hodně jsem začala kombinovat libové maso se zeleninou, jíst hodně ovoce… Pak to šlo. Ale zase je to o tom »chtění«.

Takže jste ale musela celkově změnit stravovací návyky, ne?

To určitě! Ale hlavním motorem toho všeho byl Vašek, to on přišel s tím, abychom začali žít zdravěji, že tu s námi chce být co nejdéle. Je mezi námi velký věkový rozdíl a přece jen máme dvanáctileté dítě. Tak jsme s tím prostě něco začali dělat.

Manžel také tak zhubl?

Ještě daleko víc. On zhubl třináct kilo, já osm.

A co pohyb? Ten je přece při hubnutí také důležitý.

Během hladovky jsme měli spoustu možností pohybu, například tam byla na půjčení kola. Mně se ale, jak mám ten nízký tlak, vždy po ránu lehce motala hlava, proto jsem tomu pohybu až tolik nedala. Občas jsem si zašla do lesa, ale hlavně jsem se opalovala na sluníčku a šetřila se. (směje se) Dřív jsem se sportu věnovala i závodně, ale dnes už není moc času, mým životem je hudba, a to čtyřiadvacet hodin denně.

Hudbu už děláte řadu let, navíc takhle naplno, jak říkáte. Ještě vás to baví, nebo už je to spíš povinnost?

Není to vůbec žádný stereotyp, hudba se pořád vyvíjí. Každý den je v něčem jiný. Takže mě to pořád hodně baví, nikdy jsem nezažila žádný syndrom vyhoření nebo něco podobného. Kdyby mě to nebavilo, tak to přece dávno nedělám. 􀂄

Spousta lidí dělá práci, která je nebaví.

To mají bohužel smůlu.

Studovala jste operní zpěv. Proč jste se pak vydala jiným směrem?

Studovala, ale když jsem byla ve čtvrtém ročníku na konzervatoři, dostala jsem se náhodou na zkoušku k Vaškovi do kapely. To byla sobota, v úterý proběhlo už společné zkoušení a v pátek jsem s nimi poprvé vystupovala. Takže se to tak nějak vyvinulo a byl to dost fofr. No a od té doby už uběhlo sedmadvacet let, to je pěkná historie. (směje se)

Teď začínáte s dalším novým projektem, se sólovou dráhou jako Eva Adams…

Ono to zas tak nové není, tenhle projekt už vzniká celých sedm let. První podnět k tomu dal Vašek, což vyvrací všechny ty všetečné dotazy lidí, jestli náhodou nebude na mou sólovou dráhu žárlit. Byla to jeho iniciativa, je to vizionář a dost těch jeho vizí mu v životě už vyšlo. Tím, že je o generaci starší, a má tak mnohem víc zkušeností než já, tak na jeho názory ráda dám. Takže tu myšlenku o Evě Adams vyslovil před sedmi lety právě on a už pomalu nazrál čas, abych ji veřejně představila.

V čem bude Eva Adams jiná, než byli Eva a Vašek?

Samozřejmě v repertoáru, který rozšiřuji o písničky pro svoji generaci. Žádný konkrétní žánr vám ale neřeknu, jsem nežánrová. Zpívám swing, pop, country i blues a rock.

A duo tedy končí?

Rozhodně ne, moje sólová dráha nebude mít na Evu a Vaška žádný vliv, ti pokračují stále dál. Máme pořád velikou základnu posluchačů, za což jsme vděční, a ti se určitě nemusí bát, že bychom končili.

Četla jsem, že vaše duo prodalo snad víc desek než Karel Gott. Přesto jste se ale v tom našem showbyznysu nikdy moc nepohybovali. Čím to?

Asi kdybychom řešili nějaké nevěry a rozvody, tak se o nás mluví víc. My ale zřejmě pro český showbyznys žijeme příliš nudný život. (směje se) Když jsme se občas objevili na nějakém večírku, působili jsme tam jako exoti. Je to asi dáno i tím, že nežijeme v Praze, ale v Blansku. Takže než večírkům se raději věnujeme práci. 􀂄

Vaše dvanáctiletá dcera nepatří zrovna do cílové skupiny hudby, kterou děláte. Jak vaši muziku vnímá?

Já jsem zpívala asi až do osmého měsíce těhotenství, takže ona tu hudbu vnímala už takhle v počátcích. Vybavuju si, jak jednou, když byly Evičce dva roky, jsme jeli autem a ona si vzadu na sedačce zpívala Akáty bílé. Má ráda, když hrajeme na zábavách, protože si tam může zatancovat. Vždycky chce, abychom hráli rychlé věci, ty má radši. Ale samozřejmě že jako každé dítě v jejím věku poslouchá taky moderní hudbu na YouTube. Často mi dává něco poslechnout a musím říct, že má dobrý vkus. 􀂄

Bude z ní muzikantka?

Ona je spíš takový »kašpárek«. Chodí do dramatického kroužku a vzala si do hlavy, že bude herečka. My jí to nevymlouváme, ať si sama najde to, v čem je dobrá.

Jste s Vaškem rodiče, manželé, muzikanti… Trávíte spolu čtyřiadvacet hodin denně. Nelezete si někdy na nervy?

Nelezeme. Jsme totiž každý úplně jiný, máme všechno rozdělené a rozškatulkované, teď mám na mysli ten pracovní život. On je dobrý v tom a já zas v tomhle, a když to pak dáme dohromady, tak to funguje.

Jak vnímáte fakt, že je o tolik starší?

Jako nevýhodu jsem to rozhodně nikdy nevnímala, konkrétně u něj ten věk vůbec nevnímám, ale když jsme před nějakou dobou potkali jeho bývalé spolužáky, byla jsem z toho docela překvapená. Někteří už pomalu neměli ani zuby, prostě to byli takoví dědouškové. On je ale úplně jiný, asi i proto, že žije a pracuje v kolektivu mladších lidí. A možná je to částečně i díky mně, protože po boku mladšího partnera se přece mládne. I když já vedle něj vlastně cíleně stárla. (směje se)

Cíleně? Ženy snad nikdy cíleně nestárnou.

Jenže já musela, právě kvůli Evě a Vaškovi. Protože hrajeme muziku pro starší posluchače, takže jsem se vždy i šatila a česala tak, abych se jim přiblížila. A věřte mi, že dělat se starší není vůbec jednoduché. Ale bylo to potřeba. Teď, jako Eva Adams, jsem se zase musela omladit. 􀂄

Když říkáte omlazení – neplánujete třeba i nějaké chirurgické vylepšení? 

Tak tohle (dívá se směrem do výstřihu) je moje vlastní a nic jiného neplánuju, a ani jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Je mi pětačtyřicet, a pokud mám někde vrásky, tak je tam mít mám. Kdybych žádné neměla, je to přece divné. Vrásky k věku patří. 􀂄

Ještě se vrátím k vašemu spokojenému manželství. Máte na to nějaký recept?

Hlavní jsou ve vztahu společné cíle, za kterými si jdete. A druhá věc je komunikace. Kolikrát spolu manželé žijí, večer přijdou z práce a tak maximálně se pozdraví. My se také někdy celý den nevidíme, ale pak se sejdeme a mluvíme spolu, probíráme různé věci. O to jde, pak to má smysl.

Video
délka: 01:44

Eva se trhla od Vaška! Teď je sólo, zhubla a je z ní velká kočka! Podívejte! Sandra Apostolidisová, Lukáš Červený

 

Fotogalerie
7 fotografií