7°C
Máte spoustu zálib, které nesouvisí s herectvím. Jednou z nich je pomáhání zvířatům. Dělala jste sestřičku svému manželovi, který je veterinář.
„Ano, jednu dobu intenzivně. Když jsem viděla, jak s láskou žije svou prací, jak ho to naplňuje, chtěla jsem toho být také součástí, zkusit si to. Můj muž mě ve všem velmi podporuje, takže když jsem projevila zájem, začala jsem se hned pod jeho vedením pomalu učit. Ze začátku jsem na něj jen koukala z rožku ordinace a po každém zvířecím pacientovi jsem pak umývala stůl. Tak jsem se postupně dopracovala až k tomu, že jsem mu asistovala při operacích. Bavilo a zajímalo mě to natolik, že jsem v tom období odmítla i dost herecké práce. Dnes už na veterinární klinice nedělám s takovou intenzitou, ale když je potřeba, pomůžu. Například ve svátky a každý Štědrý den máme s mým mužem službu. Jednou jsme takhle na Vánoce rodili štěňátka, to byl takový malý zázrak.“
Vraťme se zase na chvíli k herectví. Vás před nějakými dvaceti lety proslavil seriál Život na zámku. Jak na něj vzpomínáte? Je to vaše srdcovka?
„Asi jsem si díky němu hlavně uvědomila sílu televizního seriálu. Toho, že když se někdo pravidelně objevuje na obrazovce, může najednou začít být velmi známý. V tomhle je moc médií opravdu veliká. Já si to tehdy ale příliš neuvědomovala a nepřipouštěla, nebyla jsem na tom pocitu jakési pomíjivé slávy nijak závislá. Ukázalo mi to ale i další věci."
Například?
„Například že i když vám spousta lidí říká, jak jste kouzelná, šikovná a opravdu velký talent, dobrá herečka…“
To jste slýchala?
„Ano a věřila jsem těm, kteří mně to říkali. Byly to pro mne osobnosti, kterých jsem si profesně vážila. Ale právě to mi ukázalo, že i když taková třeba opravdu jste, nemusí to vůbec nic znamenat. Rozhodně ne, že budete mít i dál práci a budete točit jednu věc za druhou. To je další zkušenost, kterou mi Život na zámku přinesl. Hodně věcí, které mi byly slíbeny, se pak třeba ani nikdy neudálo. Naučila jsem se díky tomu, že by se ničemu nemělo příliš propadat. A hlavně věřit jen sama sobě.“
Za těch dvacet let jste prošla velkou proměnou, mám teď na mysli hlavně vizuální stránku. Řekla bych, že vypadáte líp než před těmi dvaceti lety…
„Já jsem naštěstí vždy byla hodně dívčí, celý život vypadám mladší. Taky mě ale odjakživa bavilo se o sebe starat. Už jako malá nebo i později v divadle jsem okolo sebe pozorovala, jak se ženy v průběhu života mění. Jak na těle, tak i na duchu. A mnohdy mi to přišlo moc, říkala jsem si pro sebe: No, pane jo! Proč se sebou nezačneš něco dělat?! Často mě napadalo, že takhle bych já sama těm změnám uzdu popustit nechtěla. Nechtěla bych být tak šedá, vnitřně smutná… Takže jak už jsme se bavily, že jsem se začala věnovat různým novým činnostem, tak tehdy jsem do svého života pravidelně zařadila i sport, po kterém se po všech stránkách cítím dobře a baví mě. Což je základ, nikdy to nesmí být povinnost, člověk by se neměl do ničeho nutit, to je pak nedobře.“
Měla jste ze svého těla někdy komplex?
„Lhala bych, kdybych tvrdila že ne. Jen bych to nenazvala komplexem. Všichni máme něco. Ale já si ani teď, když se na sebe podívám, neřeknu: Jo, to je dokonalé tělo! Nejsem typ na první pohled krásné modelky. Ale neznamená to, že bych se sebou byla nespokojená. Dokážu si říct, že jsem krásná nebo že mně to fakt sluší.“
Říkáte, že nejste typ modelky, jednu jste si celkem nedávno v seriálu Ententýky zahrála.V rámci role jste se dokonce svlékla. Museli vás hodně přemlouvat?
„Vím o sobě, že nejsem žádný exhibicionista. Ale tenhle seriál byl dobře napsaný a moje role v něm byla opravdu hezká. A ta scéna, ve které se objevily mé nahé fotky, souvisela s dějem. Nebyla tam zbůhdarma. Musím říct, že akty, které v rámci seriálu vznikly, byly a jsou pro mne krásné. Ale trému jsem samozřejmě měla, nicméně režisér a tým lidí, který u toho byl, mi hodně pomohli. Když jsem pak viděla výsledek, jen jsem říkala: To jsem já? Vážně? No to je bezva, děkuju!“
Takže byste byla ochotná se kvůli roli svléknout opět?
„To zase souvisí s tím, o čem jsme mluvily – o odmítání nabídek. Několikrát už jsem totiž něco odmítla právě kvůli nahotě. Ať už šlo o svlékání před kamerou, nebo focení aktů. Jednou jsem kvůli tomuto odmítla i zahraniční film. Režisér mě prostě toužil svléknout, ale já byla neoblomná. A bylo to tak v pořádku.“
Dbáte o sebe ve všech směrech, ale čas se zastavit nedá. Jak nesete přibývající roky? Zamávala s vámi třeba čtyřicítka?
„Vypadám snad, že to řeším? (směje se) Já právě po čtyřicítce prožívám krásné období a věřím, že když půjdu správnou cestou, čeká mě ještě spousta skvělých věcí. Pro mě je čtyřicítka o probuzení veliké vnitřní síly a o uvědomění si, jak ráda jsem ženou.“
S tím věkem souvisí i další věc, na kterou se vás poslední dobou ptá každý, a tou jsou děti. Vy říkáte, že co bude, bude. Ale mě zajímá – uvažovala jste někdy o adopci?
„Velmi obdivuju rodiny, které adoptují dítě. To je velká zodpovědnost. Sama jsem o tom neuvažovala. Myslím si, že spíš ne, ale člověk nikdy neví, co přijde do cesty. Obecně si ale myslím, že mít dítě je jeden z největších zázraků, který vůbec můžete zažít. Ovšem není to zázrak jediný. Jak bude u mě, to ukáže čas.“
Hrachovcová v erotické talk show: Odpustila jsem nevěru! Redakce Blesk TV
