Vy ale nejste takový nováček, jak to možná vypadá z pohledu televizního diváka.
„Po střední škole jsem pracovala v několika společenských časopisech jako redaktorka, takže se dá říct, že v médiích už mám čtyřletou praxi. Pak jsem na dva roky odjela do zahraničí, kde jsem působila především v propagaci.“
Od útlého věku jste se také věnovala modelingu. Tím jste se nikdy naplno živit nechtěla?
„Modelku jsem dělala od třinácti let, ale měla jsem jeden handicap – výšku. Měřím asi sto šedesát pět centimetrů, což je na modelku opravdu málo. Ipřesto jsem ale byla v těch nejlepších agenturách. Bavilo mě to, ale nikdy jsem se v tom úplně neviděla, byly to spíš nárazové akce, párkrát jsem díky tomu byla v zahraničí, nafotila jsem nějaké kampaně a kalendáře. Ale nikdy jsem při tom nezapomínala na školu.“
Na gymnázium?
„Přesně tak. Zajímavé je, že to byla církevní škola. Na základce jsem mívala samé jedničky, tak jsem toho využila, abych se nemusela stresovat z přijímacích zkoušek, a dala si přihlášku na gymnázium, kde průměr ze základní školy zohledňovali. Nakonec to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, protože tahle škola je mezi deseti nej v České republice. Její kvality jsem ocenila i zpětně, když jsem studovala na vysoké škole.“
Vy jste věřící?
„Nejsem, jsem ateista. Ale možná trochu fatalista, kdybych se měla charakterizovat. Mám svoji víru, ale neupínám se k Bohu. Na střední nebylonutné být věřící.“
Práce v médiích vás lákala už tehdy?
„Lákala, protože mi vždycky šly slohovky. Naopak matematika a logické myšlení mi dávaly zabrat. Ale můj cíl byl už tenkrát pracovat nebo v televizi.“
Jste z malého města. Co vás táhlo do velkého světa?
"Do Prahy jsem jezdila už jako malí kvůli modelingu. A přesně si pamatuju, jak jsem tehdy stála s mámou na Karlově mostě a řekla jí, že v tomhle městě chci bydlet. Mám ráda velká města, baví mě cestovat , nerada jsem na jednom místě. Asi by se dalo říct, že mám trochu toulavou krev. Pokaždé, když vidím na obloze letadlo, mám takový zvláštní pocit, že bych měla někam jet."
Proto jste před lety vyměnila novinařinu za práci ve Spojených arabských emirátech?
„Po čtyřech letech v tištěných médiích jsem se dostala do fáze, kdy jsem si říkala: A co dál? Tohle přece nemůže být všechno! Chtěla jsem něco víc, něco jiného. Věděla jsem ale, že pro to musím něco udělat, že o tom nestačí jen přemýšlet. Takže jsem se chytla nabídky, kterou jsem dostala od jednoho známého. Měl rozjeté podnikání v Emirátech a potřeboval někoho, kdo by se mu o ně v zahraničí staral. A já jsem zrovna opravdu chtěla někam pryč.“
Kolik vám bylo?
"Třiadvacet. Byla jsem v Abú Dhabi v době, kdy ještě Emiráty nebyly tak zprofanované jako dnes a společnost na tuhle lokalitu ještě koukala skrz prsty. Ale musím říct, že to byla jedna z nejlepších životních zkušeností.“
Opravdu jste vůbec neváhala odjet na druhý konec světa?
"Ne. Já jsem byla v životní fázi, kdy jsem měla hodně odvahy a chtěla jsem změnu.“
Předpokládám, že jste byla nezadaná.
"Byla, neměla jsem žádné závazky, a tak jsem prostě vyrazila. A myslím, že by to měl udělat každý, kdo takovou možnost má."
Jak dlouho jste tam vydržela?
já jsem měla tendenci tam zůstat natrvalo. Ale jak už to tak bývá, vrátila jsem se kvůli lásce. Když jsem byla v Čechách na dovolené, tak jsem v Praze potkala svého budoucího muže. Zamilovali jsme se, nakonec se vrátili a vzali se. Pak jsme měli holčičku ateď jsme v rozvodovém řízení. To je posledních pět let mého života ve zkratce.“ (směje se)
Nechtěli jste žít v zahraničí?
Tím alespoň vysvětlujete své nepřechýlené příjmení. „Ano, uvažovali jsme o tom. Můj muž měl podobný životní styl jako já, hodně jsme cestovali. Existovala reálná možnost, že bychom žili i jinde než v Čechách, proto jsem se z praktických důvodů rozhodla jméno nepřechylovat. Teď se jmenuji Svoboda, moje dcera se jmenuje Svoboda a nevidím důvod, proč bych to dnes měla měnit.“
Po návratu ze zahraničí jste nafotila odvážné fotky pro Playboy.
„Byla jsem playmate měsíce a nafotila jsem piktorial. Bylo mi pětadvacet a v tu dobu a v tom věku to pro mě byla nabídka, která dávala smysl.
Co na to říkal váš muž?
„Můj muž byl tolerantní a neměl s tím problém. Je ale nutné říct, že jsem tehdy ještě ani nebyla mámou. Kdybych už měla dceru, tak bych do toho nešla.“
Přesto se zdá, že jste exhibionistka.
"Nejsem vyloženě exhibionistka, ale je pravda, že někdy jsem ráda vidět,"
S manželem se rozvádíte. Přitom to asi muselala být velká láska, když jste se kvůli němu vrátila do Česka…
"Byli jsme spolu pět let, tři jako manželé. A ano, byla to rozhodně velká láska, proto je z ní taky naše holčička Ráchel. O důvodech rozpadu manželství bych ale mluvila nerada, je to hodně soukromá věc. Můžu k tomu ale říct to, že jsme dokázali zůstat v korektních až přátelských vztazích a děláme vše pro to, aby se to nijak nedotklo dcery.“
Té jsou teprve dva roky a vy už jste se vrhla do práce. Zvládáte to?
„Pravda je, že mateřské jsem si moc neužila. Byla jsem s malou doma zhruba rok a půl. Pak přišly problémy v manželství a paradoxně v té době probíhal konkurz na Novu. Jak se říká – něco končí a něco začíná. Mně se sice rozpadlo manželství, ale získala jsem skvělou práci. Starost o dceru je trochu logistický oříšek, já mám ale naštěstí velkou rodinnou podporu, obě babičky se snaží, tatínek Ráchel je velmi aktivní a občas využívám i chůvu. Takže to jde zvládnout. Řeším jen, že jsem se svou holčičkou málo.“
Nelitujete toho, že jste nezůstala v Počasí, kde to asi tak náročné nebylo?
„Určitě ne, když přišla nabídka na Televizní noviny, neváhala jsem, taková věc se neodmítá.“
Byla jste před svou premiérou hodně nervózní?
„Jistě, nervozita tam byla a je. Člověk si uvědomuje určitou zodpovědnost, není to jako napsat článek, který se dá opravit. V živém vysílání to musíte udělat dobře hned napoprvé. Ale člověk se přes to musí přenést, věřit si a být silná osobnost. Prostě se z toho nezbláznit.“
Je tohle váš kariérní vrchol?
„V současné chvíli by pro mě byly vrcholem hlavní večerní Televizní noviny.“
Jak vycházíte se svými kolegyněmi z obrazovky?
„My se hodně míjíme, protože služby máme v jiné časy. Ale řekla bych, že vztahy jsou mezi námi korektní, profesionální a kolegiální. Myslím, že to funguje dobře.“
O krásných ženách, které rychle postoupí v kariéře, se často vykládá, že nedosáhly úspěchu jen svou pílí. Stalo se vám někdy, že by vám nadřízený dělal návrhy?
„Mně je třicet let, jsem maminka a opravdu bych se do ničeho takového tlačit nenechala. Ani si na nic konkrétního nevzpomínám. I když jsem se v minulosti samozřejmě párkrát dostala do situací, kdy jsem musela být, řekněme, diplomat. Ale že by mi někdo něco vyloženě touto cestou nabízel, to ne.“
Vás si diváci rychle oblíbili nejen díky příjemnému projevu, ale i atraktivnímu vzhledu. Jak na něm pracujete?
" V mládí jsem byla trošku oplácaná, hodně ráda totiž jím. Diety nejsou nic pro mě, jsem gurmán. Ráda si dám občas smažák a tak. Když jsem chtěla cíleně hubnout, nikdy to nešlo. Ale protože jsem si v posledních letech prošla kvůli rozvodu ne úplně příjemným obdobím, kila šla dolů sama. A už si to tak nějak držím. Snažím se jíst víceméně zdravě a trochu na ten životní styl myslet. V Emirátech jsem dokonce cvičila. Teď už ale necvičím, maximálně se jdu dvakrát měsíce projít na pás.“
Máte plastiku prsů, je váš vztah k podobným zákrokům kladný?
„Já jsem estét, to můžu říct. Nejen sebe, ale i u svých protějšků. Nejsem povrchní, nehodnotím lidi podle toho, jak vypadají. Ale jsem zastánce toho, že by člověk měl alespoň trochu hledět na to, jak vypadá. Tím nemyslím, že by každý měl mít padesát plastik. Někdy může být plastika nápomocná, ale taky kolem sebe vidíme spoustu odstrašujících případů, kdy to lidé přehnali, ztratili soudnost. Mám proto k plastikám respekt.“
Máte kromě ňader upravenou ještě jinou část těla?
„Nemám, žádnou jinou plastiku jsem nepodstoupila. Dokonce ani rtů, což si hodně lidí myslí.“
Proč ta prsa? Měla jste nich komplex?
„U mě to nebyl komplex, ale už jsem řekla, že jsem estét. A když jsem jako mladá holka chtěla nosit hezké oblečení výstřihy, větší prsa mi tam chyběla. Využila jsem proto možnost to změnit. A život mi to nijak nezkomplikovalo, ani co se týče mateřství, což jsem před operací řešila. Kojit jsem mohla úplně normálně. Jsem ráda, že jsem ten zákrok podstoupila.“
Abyste na obrazovce trávila víc času, to si prý vyžádali sami diváci.
„Je to tak, lidé do televize psali a chtěli, abych byla vidět častěji. A i mně chodí často dopisy, některé jsou milé, někdy chodí dokonce rady, co bych zlepšit.“ (směje se)
Setkala jste se i s nějakou negativní reakcí?
„Takovými věcmi jsem se naučila nezabývat. Takže je nečtu, nevnímám, neřeším. Naučila se věřit sama v sebe a myslím, že všechno, co se děje, je pozitivní. I to špatné.“
Jste takový životní optimista odjakživa?
„Právě že ne. Optimista jsem nebývala, ale rozpad manželství pro mě byl opravdu těžkým obdobím, a abych to zvládla, rozhodla jsem se změnit svůj přístup k životu a na věci se začít dívat pozitivně. Žiju podle hesla, že všechno zlé je k něčemu dobré.“
V současnosti jste nezadaná?
„Jsem.“
A vztah vám nechybí?
„Momentálně mám novou práci, které se věnuji naplno, mám malou dceru a můj rozvod je stále ve fázi, kdy není dokončený. Takže se ještě necítím na to, že bych někoho hledala.“
Ale přesto – jací muži se vám líbí?
„Já mám ráda silné osobnosti. A nemám ráda sobecké a egocentrické chlapy. Ale když nad tím tak přemýšlím, bude asi dost problém najít silnou osobnost, která není egocentrická. Takže možná teď víte, proč jsem sama. Zřejmě jsem prostě příliš náročná.“ (směje se)
A co ty zaručeně pravé zuby ? 
