Teprve 14letá studentka Andrea by si přála koupelnu, kde by zvládla běžnou hygienu bez pomoci maminky. Kvůli svému tělesnému postižení navštěvuje Jedličkův ústav. Ráda čte, maluje a učí se anglicky. Chtěla by se stát překladatelkou. Miluje Velkou Británii a čte knížky v angličtině. Má ráda skupinu One Direction. Ráda plave a navštěvuje aquaparky.
Andrea nemůže bez opory chodit, zvládá jen krátké vzdálenosti po bytě na tříbodových holích, ale většinu času se musí pohybovat na vozíku. Štěstím v tom všem bylo pro Andreu setkání se svou současnou maminkou Jitkou. Ta si ji k sobě vzala, když byl Andrejce jeden rok. A to i přesto, že věděla o její nemoci.
Žijí spolu ve čtyřpokojovém bytě, který Jitce odkázala její maminka. Byt a jeho zařízení jsou přes 40 let staré. Paradoxně využívají hlavně obývák s kuchyní a jednu společnou ložnici. Další dva pokoje zůstávají nevyužité. Jak Andrea dospívá, stále více touží být samostatná. Jenže v koupelně je jen vana, a do té Andrea sama nevleze.
Bez holí se pohybuje jen po čtyřech, a tak by byla schopna vlézt do bezvaničkového sprchového koutu. Tím by hodně ulevila i mamince, pro kterou je čím dál těžší Andreu do vany dostat. Dalším snem Andrey je mít svůj pokoj. Chtěla by, aby to byl pokojíček, ale trošku taky mini obývák, kde by měla křesílko a stoleček pro případné návštěvy. Jinak by v pokoji měl být jen nízký nábytek – komody, na které by Andrea dosáhla. Netrvají na ničem, jen na zachování zdravotní postele. Zásadní je tedy koupelna, ale co designéři zvládnou dál?
Premiéru dalšího dílu seriálu „Jak se staví sen – extra“ uvidíte v pondělí 26. února ve 21.30 na Primě.
