17°C
Je to tu opravdu maličké.
Mně to tu vyhovuje, teď se to bude celé rekonstruovat, ale když hraju víc dní po sobě, což se děje často, protože hraju v Divadle Kalich, ve Studiu Dva, Hybernii, Činoherním klubu, tak by bylo dojíždění nepraktické. Původně tu byla moje dcera, bylo by škoda to nevyužít.
Všechno máte ve svém bydlení za Prahou, tady je opravdu minimum věcí. Perete tu, nebo prádlo převážíte?
Peru a žehlím, sice nerad, ale žehlím si. Vysávám, vytírám….
To asi dohromady trvá pět minut, ne?
Asi tak. Žehlení a vytírání mě fakt moc nebaví, ale musím.
Při příchodu do ložnice člověk míjí takový smíšený prostor – to je prádelna, nebo už kuchyně?
No míjíte pračku, to je prádelna, a pár centimetrů vedle už je hned kuchyně. Takže když se umažu u toho přípravného stolku v kuchyni, tak to hned házím do pračky.
Vaše místo na vaření – nikdy jsem nic tak malinkého neviděla...
Já taky ne.
Vaříte tam někdy?
Někdy jo, ale spřátelil jsem se s panem domácím, je tu v suterénu několik místností i s kuchyní, kde už probíhá rekonstrukce, takže já většinou vařím tam.
Obklopil jste se poměrně depresivními obrazy.
No já je tu mám jen, aby tu něco viselo. Tohle jsem měl doma, je to grafika od kamaráda, no dobře, je to pravda trošku depresivní, ale to nevadí. Příště sem pověsím něco jiného.
A nad postelí visí havárie letadla, to je optimismus sám.
To maloval Ringo a nazval to Pech tag, tedy Smolný den, jsou tam namalované snad všechny katastrofy, které můžou být. Ale nad tou postelí je to parádní.
Knihy tu nevidím, ale je tu spousta scénářů.
No právě, tak co s nimi doma, když hraju tady? Tak je mám tady. Spíš si tu tak opakuju, některé věci jsou tak zažité, že už si je ani opakovat nepotřebuji.
Prý jste čerstvým dědečkem.
Ano, mému synovi, tedy jeho ženě, se narodila dvojčátka Hugo a Eda, takže spousta radosti! Už jsou konečně doma, tak se moc těším, až je navštívím.
