Po zásnubách se Josefine Eriksson a Sammi Olsson rozhodli pro další životní změnu: odstěhovat se z města a najít si klidné bydlení na venkově, kde by mohli založit rodinu.
Srdce je táhlo do oblasti v okolí jezera Asunden, kde Sammi v dětství často trávil prázdniny. Nemovitostí k mání tam bylo dost, ale po prohlídce byl pár vždycky zklamaný. „Některé domy byly moc drahé, jiné přímo u silnice, jiné zase měly strašidelné sousedy,“ vzpomíná Josefine na neúspěšné hledání.
„Když jsme se jeli podívat na další dům, žádné naděje už jsme si nedělali,“ doplňuje ji Sammi. Jednoduché stavení ve tvaru L s fasádou z bílých prken je ale okouzlilo svou atmosférou. „Dům byl prostorný a světlý a díky dřevěnému obložení působil domácky, i když byl ve špatném stavu a plný harampádí. Sotva jsme do něj vešli, už jsem si představovala, jak se v něm zabydlíme,“ směje se tmavovlasá Švédka.
Pár zaujala i historie stavby. Byla postavena v roce 1899 a původně sloužila jako modlitebna a misijní dům švédské církve, přičemž nikdy nebyla obývána. V 80. letech byla odsvěcena a postupně chátrala až do roku 2010, kdy byla nabídnuta k prodeji. Po prohlídce nemohla Josefine na dům přestat myslet. Se Sammim se ho proto rozhodli koupit a proměnit v domov.
ROK DO NASTĚHOVÁNÍ
Snoubenci brzy pochopili, že si s opuštěnou modlitebnou, která nikdy nesloužila jako obytný prostor, ukousli velké sousto. „Měli jsme sice jasnou představu, jak budeme v domě bydlet, ale zároveň nulové zkušenosti s rekonstrukcí a také vybílené bankovní konto,“ vzpomíná na neslavné začátky Josefine se smíchem.
Přesto většinu prací pár zvládl svépomocí za přispění rodiny a přátel. „Učili jsme se za pochodu. Jen nám všechno dlouho trvalo a něco se nám napoprvé nepovedlo a museli jsme to předělávat. Rozvody vody a elektřiny jsme rovnou přenechali zkušeným řemeslníkům,“ dodává Sammi.
Veškeré úpravy noví majitelé prováděli tak, aby zachovali co nejvíc starých prvků a atmosféru domu z přelomu století. Přízemí bylo původně rozdělené na dvě místnosti a malou kuchyňku. Příčku mezi modlitebním sálem s dřevěným pódiem a druhou místností majitelé strhli. Tak získali 100 m2 otevřeného prostoru. Zrenovovali dřevěné obložení stěn, okna a dveře, obrousili sešlapanou lakovanou podlahu, vyměnili nosné stropní rámy a v podkroví vybudovali koupelnu a tři malé ložnice. V kuchyni zachovali starý sporák na dřevo, rustikální linku sehnali v IKEA a položili na ni betonovou pracovní desku. Kontrastními prvky světlé kuchyně jsou černá trouba a digestoř v retro designu. Po roce náročných prací mohli majitelé a jejich novorozená dcera Lava konečně opustit byt ve městě, který už jim začínal být malý.
NÁVRAT DO MINULOSTI
Nastěhováním zdaleka všechny práce neskončily. Josefine a Sammi nové bydlení vybavovali postupně. „Spoustu nádherných kousků jsem objevila v bazarech a na aukcích: skříně, jídelní židle, stůl, svítidla, kuchyňský dřez nebo nádhernou šuplíčkovou komodu,“ popisuje Josefine své úlovky. Zelenou pohovku dostali manželé od přátel a jídelní stůl vyrobili z podstavce na šicí stroj a prken.
Velkým projektem pak byla přístavba verandy. „Viděli jsme ji na dobových fotografiích, ale když jsme dům koupili, už byla léta zbouraná. Postavili jsme ji o něco větší, než byla ta původní, a osadili ji okny, která jsme sehnali z druhé ruky. Dveře jsme natřeli červeně a vnitřní obložení dostalo pistáciový nátěr. Sluníčko verandu přes okna rychle vyhřeje, takže se tam dá sedět i v zimě,“ pochvaluje si Josefine.
Více světla se manželé rozhodli vnést i do hlavní místnosti v přízemí. Stěna za pódiem, které využívají jako hudební koutek, byla původně bez oken. Nyní tam jsou velká oblouková okna, která manželé sehnali ze zbourané stáje.
ŽIVÝ ORGANISMUS
Zchátralá modlitebna pod rukama Josefine a Sammiho rozkvetla. Stěny zdobí Josefininy obrazy, místnosti zútulňují pokojové rostliny, polštáře, koberce a plédy. Rozrostla se i rodina majitelů. Pár si pořídil dvě kočky, psa a narodila se jim další dcera.
Pokojíčky obou dětí Josefine postupně mění, aby vyhovovaly nárokům rostoucích slečen. „Bydlíme teď přesně tak, jak jsem si kdysi vysnila. Nejtěžší bylo skloubit nekončící renovační práce se zaměstnáním a rodinou. Den prostě nemá dost hodin, aby se dalo všechno stihnout. Někdy ale dosáhnete lepších výsledků, když věci neuspěcháte,“ zamýšlí se na závěr naše hostitelka, jejíž nápady můžete sledovat i na Instagramu @missionshuslandet.
