9°C
Ve více než sto let starém domě na pražské Letné žije Barbora s manželem a třemi dětmi v třípokojovém bytě. Historická architektura celého domu i citlivá rekonstrukce bytu je jako stvořená pro zařízení, které kombinuje nové se starým. Ovšem na rozdíl od většiny z nás nemusela Barbora vintage kousky nikde složitě shánět po bazarech.
Stačilo se poohlédnout v domácnosti rodičů a prarodičů. Její rodina se starých věcích totiž jen tak nezbavuje. Naopak! Jednotlivé kusy nábytku nebo dekorace se zde předávají z generace na generaci. Proto i většina věcí v bytě má svůj příběh a mapuje tak osudy obou Bářiných rodinných větví.
„Například ložnici jsem celou podědila po prababičce,“ říká. A nejen ta se s mladou maminkou stěhovala na Letnou. Také psací stůl po otci našel uplatnění. „K mnoha věcem se vážou vzpomínky celé rodiny. Můj dědeček s babičkou žili léta v Egyptě, kde vyrůstala i moje maminka.
V šedesátých letech existovaly v Káhiře nádherné diplomatické čtvrti pro cizince. Spousta studovaných Čechů se sem jako diplomaté, novináři či inženýři stěhovala. Tak se seznámila i moje máma s tátou, který také v Egyptě vyrůstal jako syn českých přistěhovalců. Do Čech se pak sice vrátily obě větve naší rodiny, ale africké slunce je dodnes zakódováno v našich genech. Často slýchávám od jedněch nebo druhých prarodičů, jaké jídlo si vařili v Egyptě,“ vypráví Barbora.
Samozřejmě vzpomínkami na Egypt to nekončí. Barbořini prarodiče si přivezli spoustu dekorací i látek, které tvoří součást interiérů domácností široké rodiny. „Ne všechno slouží svému účelu, ale tím, že jsem třeba staré látky využila pro ukrytí sifonu umyvadla na toaletě, jsou upomínky na lidi nebo zážitky s nimi spojené stále živé. A myslím, že je mnohem lepší vdechnout starým věcem nový život než je schovávat nebo vyhodit,“ domnívá se majitelka.
Profesí překladatelka z angličtiny propadla interiérovému designu před pár lety. Ostatně jako dceři výtvarnice se její vkus, cit pro barvy a estetično rozvíjel odmala. První velkou zkouškou byla rekonstrukce bytu na Letné.
„Mám ráda poctivé věci, proto chci, aby dřevo bylo dřevem a kámen kamenem. Nelíbí se mi, když si věci na něco jen hrají a cokoli předstírají. Proto jsem trvala i na tom, aby se kuchyňská dvířka vyrobila z opravdového železa. S nějakou imitací bych se nemohla smířit. Tato varianta byla sice mnohem náročnější a komplikovanější, ale počkat si se často vyplácí,“ věří Barbora.
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové proměny bydlení.
