Bití, mučení a elektrické šoky: Otřesná zpověď obránce Mariupolu po třech letech v ruských věznicích
Diana Šikotová a Dmytro Čornyj, kteří se minulou sobotu stali manžely, jsou dnes samý úsměv. Čornyj je podle jeho družky stále ten samý muž, který ji jako devatenáctiletou 1. ledna 2022 opustil, aby pokračoval ve vojenském výcviku jako řidič u námořní pěchoty. „Pro mě se nezměnil,“ řekla. Dmytro si však během posledních tří let prošel peklem ruského vězeňského systému. Svou traumatickou zkušenost popsal deníku The Guardian.
Po návratu do vlasti pracovali s Čornym tři psychologové. Zatím s omezeným úspěchem, přiznal. Od února 2022 bylo na základě výměnných dohod propuštěno z ruského zajetí více než 5 000 Ukrajinců a přes všechnu radost a úlevu, kterou to přineslo, může být dopad zajetí na duševní zdraví mladých mužů a žen hluboký.
Čornyj prý občas cítí, jak v něm bublá hněv. Spouštěčem bylo, když mu prodavač v obchodě odmítl odpovědět, když mluvil rusky, tedy jazykem, ve kterém hovoří nejlépe. „Zadržel jsem to v sobě, ale rozčílil jsem se, protože jsem tam byl (na frontě) a vy sedíte tady,“ řekl. „A proč mi, sakra, budete říkat, jakým jazykem mám mluvit?“ popsal své pocity.
Úzkost v něm stále vyvolává jakýkoliv hluk připomínající zvuk letadla. A občas prý ještě iracionálně žárlí na to, že jeho manželka tráví čas s ostatními. Tato žárlivost začala mezi bitím v ruské cele, kdy uvažoval o tom, co ztratil, a obsedantně přemýšlel, jak se asi Diana posunula dál.
Ta se však usilovně zasazovala o jeho propuštění, každý týden se připojovala k veřejným demonstracím, psala každému, kdo jí naslouchal, a lobbovala u ruských úřadů za zveřejnění informací o jeho zdravotním stavu.
V Mariupolu došlo i na psí maso
Čornyj vstoupil k námořní pěchotě koncem roku 2021 poté, co se rozhodl, že původně zamýšlená kariéra právníka nejspíš nebude úplně podle jeho gusta. K armádě ho přitahoval i důraz na disciplínu a kamarádství.
Základní výcvik absolvoval v Chersonu na jihu země, následovala devítiměsíční služba na předměstí černomořského přístavu Mariupol. Do Mariupolu však brzy dorazil ruský teror a válka. Ve čtyři hodiny ráno 24. února 2022 uslyšel palbu ruských raketometů Grad a Čorného 501. brigáda se jako jedna z prvních zapojila do přímého boje.
Dostal rozkaz naložit náboje do nákladního auta a odvézt je do bývalé věznice, která byla využívána jako vojenská základna. Když dorazil na místo, uslyšel zvuk nízko letící stíhačky. „Myslel jsem, že je to naše stíhačka. Slyšel jsem, jak se vrací. A viděl jsem rakety. Všechno bylo zpomalené. Jen jsem tam stál a díval se. Všude začaly padat rakety,“ uvedl.
Následně se vrhl k zemi. „Ozvaly se výkřiky, všechno zčernalo. Nemůžu dýchat, všude kouř. Utíkám a vidím roztrhaná těla, nohy. Jeden člověk se svíjel na zemi,“ popsal traumatickou událost. Přeživší se dostali do bunkru, kde jim bylo řečeno, aby se shromáždili v metalurgickém závodě Azovstal.
Ruské stíhačky, bombardéry a dělostřelectvo zničily všechny budovy, vzpomíná Čornyj. Nebylo kam se schovat. Smířil se prý se smrtí. Terminál Starlink poskytující přístup k internetu mu umožnil poslat 12. března své milé zprávu, o níž se domníval, že bude poslední. „Všechno je v pořádku,“ zalhal. „Mám tě moc rád a chybíš mi. Doufám, že jsi taky v pořádku. Doufám, že mi pošleš zprávu," stálo ve vzkazu.
Závod Azovstal byl tou dobou již obklíčen a jakékoliv pokusy o útěk skončily katastrofou. Potravin bylo tak málo, že došlo i na zabíjení psů. V tu chvíli jeho velitelé dospěli k závěru, že se budou muset vzdát. Dne 12. dubna dostali ukrajinští vojáci rozkaz složit zbraně a vyjít s rukama nad hlavou před ruské odstřelovače.
Tři roky bití a výslechů
Školní autobusy je odvezly na starou farmu, kde je nahnali do velkých kurníků. Vojákům byly odebrány doklady a dostali jídlo a čaj. Pro Dmytra šlo o poslední skutečně lidský kontakt na následující tři roky. Další den byli na nákladních autech převezeni do Olenivky, nechvalně proslulého vězení v okupovaném Doněcku.
„Přijede náš náklaďák, otevřou se dveře, řekneš své jméno, hodnost, datum narození,“ vzpomínal Chornyj na příjezd. „Vyskočíte a první obušek vás udeří zezadu do hlavy. Postaví se po stranách, a zatímco běžíte, mlátí vás,“ popsal příjezd do vězení. Vojákům nařídili, aby si sedli do řady na dvoře, kde na ně dozorci křičeli, aby se nehýbali.
Spěchali do kasáren a při běhu je znovu bili obušky. Tam byli drženi tři dny, než přijely autobusy, které je odvezly do věznice v Kamyšinu na jihu Ruska. „Znovu nás bili gumovými obušky a dávali nám elektrické šoky,“ řekl. Čornyj byl následně vyslýchán. Rusové chtěli, aby se přiznal ke střelbě na civilisty nebo k jejich okrádání. „A když nedostali správnou odpověď, následovalo další bití,“ řekl.
Byl ubytován v kasárnách s dalšími 70 muži. Celý den stát a dostali papíry, na kterých byla vytištěna ruská hymna a píseň Kaťuša, které se měli naučit nazpaměť. Ti, kterým se to nepodařilo, dostali ránu do kolen. Jiné pokousali hlídací psi. Byli natáčeni, jak zpívají ruské písně, ale nesměli mluvit. Jediným rozptýlením byly učebnice ruské literatury, ze kterých byli náhodně zkoušeni v době jídla.
Pak následovaly další výslechy. „Nebyl to výslech, bylo to mučení,“ uvedl. Na hlavu mu byl nasazen pytel, k prstům měl připevněné dráty, které vedly k polnímu telefonu. Když ho někdo navinul, vytvořil elektrický náboj.
Jednou ho vyslýchali tři hodiny. „Strčili mi mezi nohy paralyzér, víte, paralyzér, který zabíjí krávy. Vrátil jsem se večer, prostě mě hodili do cely. Celé moje tělo bylo atrofované. Ústa mi nefungovala. Chlapi, co tam byli se mnou, vzali lžíci a krmili mě,“ uvedl k drastickým metodám dozorců.
Nakonec Rusům řekl, co chtěli slyšet. Poté putoval do vězení ve Volgogradské oblasti, kde byl držen od 27. května do 1. října 2022. Byl umístěn do cely pro čtyři a vězni naštěstí směli přes den sedět. Nesměli však mluvit. „Kamera byla hned vedle mého obličeje. Stačil sebemenší pohyb úst, okamžitě se ozval hlas v reproduktoru a začali nás mlátit,“ vzpomínal.
Převýchova na ruský způsob
Poté následoval Rjažsk, 300 mil jižně od Moskvy, kde zůstal až do února 2023, pak putoval do ruské republiky Mordovie, 400 mil východně od hlavního města. Až do svého propuštění byl umístěn s deseti muži v cele určené pro čtyři. „V cele jste musel jen stát, nesměl jste otočit hlavu, nemohl jste se ani někomu podívat do očí, jen hlavou dolů k podlaze,“ řekl Čornyj.
Od šesti hodin ráno do deseti večer vyhrávala ruská rozhlasová stanice, která vysílala přednášky o historii a vlastenecké písně. „Někteří se při tom cítili tak provinile, že rozbíjeli sklo v oknech, aby si podřezali žíly.“
Každý se s nátlakem vyrovnával po svém. Dmytro vysušil několik kuřecích kostí z polévky a vybělil je, aby se daly použít jako šicí jehly. Těmi si utahoval vězeňské kalhoty, které mu byly s každým dalším dnem volnější. Také se usilovně snažil nemyslet na domov, aby se ušetřil planých nadějí.
V zajetí je nejlepší zapomenout
Při dvou návštěvách ruského ombudsmana pro lidská práva mu bylo umožněno poslat dopisy svým prarodičům. Vše musel však napsat podle předem připraveného scénáře. „Mám se dobře, dobře mě krmí, hezky se mnou zacházejí,“ stálo v jednom z nich. Stihl ještě dodat, že si přeje „pozdravovat svou milovanou princeznu Dianu“.
Krátce před svým propuštěním se Čornyj mohl zúčastnit také šestiminutového videohovoru se svou přítelkyní. Až 19. dubna mu byl naposledy nasazen pytel na hlavu a byl posazen do letadla do Běloruska, kde se uskutečnila výměna 246 zajatých vojáků.
Čornyj strávil měsíc v rehabilitačním centru. Dnes uvádí, že se nyní cítí fyzicky dobře a doufá, že psychické jizvy se časem zahojí. „Úplně prvním pravidlem je zapomenout, že jste kdysi byli občany,“ řekl Čornyj o vyrovnávání se se zajetím. „Zapomeňte na svou přítelkyni, zapomeňte na své prarodiče, úplně se oddělte od své minulosti. To znamená, že jste tam nikdy nebyli, narodili jste se v zajetí, žijete v zajetí,“ popsal svou zkušenost.
„Já jsem na měsíc úplně zapomněl. Zapomněl jsem její tvář, zapomněl jsem její hlas, zapomněl jsem tváře svých prarodičů, zapomněl jsem hlasy, zapomněl jsem na všechny. Ale samozřejmě, že se o nich člověku zdá,“ dodal závěrem.
Slovensko v současnosti dostává z Ruska méně než polovinu z celkového objemu nakupovaného zemního plynu. Důvodem jsou nedostatečné přepravní kapacity pro dodávky ruské suroviny. Novinářům to dnes řekla slovenská ministryně hospodářství Denisa Saková. Návrh Evropské komise postupně zastavit dovoz ruského plynu do konce roku 2027, který už kritizoval slovenský premiér Robert Fico, podle ní způsobí nárůst cen plynu pro středoevropský trh o deset až 15 procent a také zvýšení tranzitních poplatků.
Ruský koncern Gazprom do konce loňska dodával plyn na Slovensko přes Ukrajinu, která kontrakt s ruskou stranou ve věci tranzitu suroviny neprodloužila. Ruský plyn pro slovenské plynárny SPP následně začal proudit jižní trasou přes Turecko, která ale nemá dostatečnou kapacitu.
Vážení čtenáři,
pro dnešek se zprávami z války na Ukrajině končíme. Znovu se přihlásíme zase zítra ráno. Za redakci Blesk Zpráv vám přejeme dobrou noc.
Putin v Petrohradě také prohlásil, že považuje „ruský a ukrajinský národ za jeden národ“. „V tom smyslu je celá Ukrajina - naše,“ řekl šéf Kremlu podle TASS. Kyjev a jeho západní spojenci odmítají nároky Moskvy na ukrajinské regiony jako nelegální a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj opakovaně odmítl představu, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, poznamenala agentura Reuters.
Nedávno se sešly v tureckém Istanbulu delegace obou zemí, dohodly se však pouze na výměně válečných zajatců a repatriaci padlých. Průlom v otázce možného příměří ve válce jednání nepřineslo. Ukrajina souhlasila s americkým návrhem na bezpodmínečné třicetidenní příměří, ruská strana na něj nepřistoupila. Ruská delegace zároveň předala Ukrajincům memorandum nastiňující požadavky Moskvy pro zastavení bojů.
