Byt, ve kterém žije, je odrazem lásky ke koloniálnímu stylu, výtvarnému umění a historii. Současná podoba vznikla po ukončení jedné smutné životní etapy, kdy zůstala sama.

Proměňovala ho s vědomím, že je to poslední designový zásah a že interiér, který si vytvoří k obrazu svému, bude místem, kde dožije. Posledním domovem. Už nemusela brát ohledy na partnera nebo děti, a tak si vytvořila místo, které jí splnilo sny.

“Miluji racionalitu a čistotu, ale také eklektiku a zdobnost Orientu. Půdorys bytu jsem upravovala ve fázi projektu, asi před osmi lety, kdy se mnou bydlely tři dospívající děti, jedno mimino a manžel. Proto jsem kladla důraz na sociální vybavenost,” vysvětluje majitelka.

V bytě je tedy velká koupelna s vanou, sprchovým koutem a toaletou a další samostatná toaleta s umyvadlem hned u vstupu do bytu. Tak eliminovala konflikty i hororové situace, když se vracíte domů, strašně potřebujete na toaletu – a opravdu stačí jen otevřít vchodové dveře. V tak velké rodině jsou důležité i úložné prostory, proto vytvořila zabudovaný šatník na boty a kabáty. Je oddělený od obytného prostoru a uvnitř je umyvadlo určené na špinavé boty.

“U nás nikdy nepadaly kabáty z věšáku a při vstupu jste nemuseli zakopávat o boty... Při navrhování dispozice jsem myslela na pozitivní proud energie a projekt upravila tak, aby se do jednotlivých místností dalo vcházet samostatně, z jedné hlavní chodby,” vzpomíná s úsměvem.

Nábytek v celém bytě, včetně kuchyňské linky, si navrhla sama. Je z masivu v oblíbené barvě evokující koloniální styl. Kvůli lepšímu prosvětlení je v bytě spousta zrcadel, která umožňují zajímavé pohledy a vnášejí sem další estetický prvek. I když je byt vybavený moderně, například v kuchyni jsou vestavěné spotřebiče a nechybí tu ani LCD televizory, snažila se vše přirozeně skloubit. Třeba vedle pohovky z Ikea stojí stolička od známého italského mistra, naproti ušák z Anglie a dominantou je masivní stůl na čtyřech technických kolech nastříkaných zlatou barvou.

“Chybí mi snad jediné moje děti. Proto jsem šťastná, když se párkrát do roka, hlavně na Vánoce, byt zaplní asi dvaceti lidmi a všichni se tu cítí příjemně a doma. To je pro mě největší odměna, protože všechno to plánování, přemýšlení, námaha a investice nebyly vůbec zbytečné,” dodává designérka.

Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové Proměny Bydlení.

Fotogalerie
18 fotografií