Když začne Eva Ballová zařizovat dům nebo byt, přistupuje k němu, jako by měla před sebou čisté malířské plátno. A cítí přitom, že ji to profesionálně posunuje dál. Před pěti lety se odstěhovala z Prahy do Úštěku, jak sama říká, do krásné nejmenší městské památkové rezervace u nás. Sem, do domu, který má minimálně gotické základy, nás pozvala na návštěvu.
Dům, kde Eva bydlí, má stejně jako všechny budovy na náměstí zajímavou historii. Jejich spodní části s několikapatrovými sklepy i s tajnými chodbami, které kdysi vedly z města, mohou pocházet až z 15. století. Všechny mívaly podloubí, ta ale při požáru na konci 19. století shořela. U Evina domu se ale zachovala památkově chráněná hospodářská budova nad terasovitou zahradou. Za ní je už městské opevnění.
Než Eva dům koupila, dožili v něm dva staří lidé, kteří se sem nastěhovali už po válce. Od 50. let spravovali pekárnu, která je v suterénu. Ještě do 70. let se alespoň jednou za rok před Vánocemi rozpálila pec a pekly se vánočky. „Ještě dnes si lidé v Úštěku na pekárnu pamatují a ptají se mě, jestli pec někdy neroztopím a nebudu znova péct,“ směje se Eva. V době tradičních jarmarků se totiž pekárna otevírala pro návštěvníky a hlavně děti obdivovaly původní vybavení, jako lopaty, díže i rohlíkovač.
Po bývalých majitelích zbyly v domě ale i kovové zárubně a hlavně ve spodním patře linoleum a pod ním shnilá prkna. Nově se musela dělat i elektřina, ve studeném přízemí nechala Eva položit praktické podlahové topení.
Evě přijde zbytečné investovat do zařízení, když ho dokáže zajímavě vymyslet a všechno pořídit za rozumnou cenu. Nápaditost správně mixuje s racionálním myšlením. „V domě se nic nebouralo. Vše jsem přizpůsobila původní dispozici,“ říká.
Zásadní roli tu hrají barvy. „Ladila jsem barevné podlahy, dveře, tapety...,“ popisuje. „Přítel se mě ptal, proč jsem nenechala dřevěnou podlahu a bílé stěny... Je to ale měšťanský dům a ten podle mého zasluhuje zdobnost.“
Eva nabarvila podlahy, okna a dveře a pokračovala tapetami. Interiér vybavovala rok, protože si ho chtěla užívat, ne pořád něco předělávat. „Použila jsem limitované edice Ikea, třeba šikmou skříň v kuchyni, spoustu věcí jsem koupila přes Aukro,“ říká. Protože se zabývá prodejem realit, nechala zrenovovat nábytek i doplňky ze starých domů, které by skončily na skládce. „Z každého domu, který koupím, musím mít vázu, židli, nebo číslo 68, i když je pak do původního domu třeba vrátím,“ říká. „Je to rituál – když máte doma dobré věci, jejich energie se vám vrací.“
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové Proměny Bydlení.
