Jaký byl Felix Holzmann otec?
„Všechno mě učil. Skákat do vody, plavat, hrát ping-pong, šachy, karty a jako malou mě učil básničky.“
Vzpomenete si na nějakou?
„Fricek malý trhal kvítí, chtěl si z něho vínek víti, v tom ho píchla včelička, do pravého malíčka, Fricku… atd. To mě táta naučil, když mi bylo šest. Má to asi padesát slok a táta je uměl všechny.“
Je úžasné, že si to pamatujete ještě po tolika letech…
„Stejně tak si pamatuji všechny tance, které mě otec naučil, když jsem dospívala. Tančili jsme tango, waltz, valčík, polku, čaču nebo rumbu.“
Kde vás to učil?
„Doma. Odsunuli jsme stůl v obýváku, pustili jsme magnetofon a tančili.“
Co jste si k tomu pouštěli za muziku?
„Pop. Třeba Gotta.“
Takže jste byla skvěle připravena na taneční. Jak se choval pan Holzmann k vašemu prvnímu nápadníkovi, kterého jste přivedla domů?
„Jako k příteli. Nejdříve se mu představil, podal ruku a slušně mu řekl, že ho těší. Když chlapec odešel, svěřil se mi táta, že se mu hoch příliš nelíbí, tak ať s ním nechodím.“
Předpokládám, že jste ho poslechla...
„To víte, že ne. Myslím si, že asi žádná puberťačka neposlechne svoje rodiče, když jí řeknou, aby se nestýkala se svým klukem.“
Stejný odpor vyvíjejí puberťáci, i když mají jet s rodiči na dovolenou. Kam jste jezdili vy?
„Nikam.“
Nikdy?
„Ne. Maximálně jsme vyjížděli k rybníkům okolo Litoměřic.“
Pod stan?
(smích) „Tak teď jste mě moc pobavil. Můj otec v životě nechtěl spát a ani nespal pod stanem.“
Jak to?
„Měl rád svoje pohodlí. Pro něj přicházel v úvahu maximálně nějaký pěkný hotel. Stan, přívěs nebo kempy ho nikdy nelákaly.“
Jak tedy nejraději trávil volný čas?
„Zamlada hrál tenis, fotbal, chodil po horách, a když už byl starší, tak strašně moc četl. Hlavně esoteriku a věci o nadpřirozenu. Často jsme vedli hodinové hovory o převtělování a o posmrtném životě.“
Zkoušeli jste někdy vyvolávat duchy?
„Zkoušeli, ale to byla spíše legrace.“
Legrace s ním musela být asi všude. Bavil ostatní ve společnosti, nebo jen poslouchal a pozoroval okolí?
„On by rád poslouchal a pozoroval, ale společnost od něj očekávala, že je bude bavit, tak holt bavil. A skvěle. Ale že by to dělal s radostí… to ne.“
Čeho jste si na vašem otci nejvíce vážila?
„Rád si se mnou povídal. Všechno mi vysvětloval a hodně mi vyprávěl o životě a lidských povahách.“
Takže když jste řešila nějaký problém, šla jste za ním?
„Určitě. Já jsem se mu mohla svěřit se vším.“
