V rodině Nových na Žižkově byla »přes kulturu« maminka Cecílie. Svým třem synům a dceři předčítala pohádky a vyprávěla příběhy. Malý Oldřich její povídání už tehdy doprovázel pokusy o sehrání toho, co slyšel.
Škola
Otec Antonín, hasič, míval v kinech protipožární hlídky a syna brával s sebou. Biografu úplně propadl. A když se dostal se svým strýcem Milošem, uznávaným hercem, do zákulisí Národního divadla, rozhodl se jednou provždy, že bude také hrát.
Vyučil se sazečem, protože řemeslo mělo už tehdy zlaté dno, ale psal i básničky, povídky, zpíval a hrál na kytaru. Kvůli práci v tiskárně ho neodvedli a do války nemusel. Využil toho a díky kamarádovi Sašovi Rašilovi získal své první placené angažmá ve zpěvní síni U Labutě. Vystupoval jako tanečník a šansoniér spolu s Ferencem Futuristou, Longenem a Burianem. Dostal prvotřídní školu a také si sám dal svůj první pseudonym – Greckij (staré Řecko a jeho kulturu obdivoval). Pracoval totiž v katolické tiskárně svatých textů a bál se problémů od nadřízených.
Cesta
Účinkování v Praze Nového neuspokojovalo, mladý talent se prosazoval obtížně. Proto přijal nabídku ředitele Ostravského divadla a později přesídlil do Brna. Každý den hrál, zpíval a tančil, v neděli dvakrát. Šestnáct let.
Přestože se na operetu, kterou miloval, pohlíželo jako na něco takřka pokleslého, Nový ji jako žánr – začal ji také režírovat – povznesl na vysokou uměleckou úroveň a dostal ji i do rozhlasu jako Radiokabaret.
Čtyřúhelník
Do Prahy se Nový vrátil v roce 1935, a protože měl rád výzvy, stal se nájemcem a o něco později i ředitelem Nového divadla, které mělo nálepku »chcíplého psa« herectví. Kousek od něj stálo Osvobozené divadlo Woskovce a Wericha, na druhé straně divadlo D—35 E. F. Buriana a přes ulici naproti Divadlo Vlasty Buriana. Je jasné, komu a čemu dávali diváci přednost, a tak Nový se svými herci mnohokrát vystupovali i před skoro prázdným jevištěm, jen aby nevyšli ze cviku.
Hráli zejména hudební komedie a Nový vyhledával náměty i v zahraničí. Postupně se pověst Nového divadla lepšila, a když byla zfilmována jedna z jeho premiér – Muži nestárnou s Pivcem v hlavní roli, bylo v Praze o dobrou scénu víc.
Film
Oldřich Nový měl, jak se tehdy psalo, dar od pánaboha. Hlas. Říkal mu hobojový a dokázal mu dát sentiment, sebeironii i sarkasmus. Uměl s ním pracovat a na jeho filmových rolích je to dodnes znát.
Jeho veselohry – Velbloud uchem jehly, Na tý louce zelený a mnoho jiných – byly až neskutečně populární. Možná i proto, že byla válka, okupace a lidé chtěli zapomenout…
Po osvobození změnil své divadlo (soukromé už být nesmělo) v Družstvo Nového divadla a jako první nastudoval Gogolovu Ženitbu. Premiéru viděl i její překladatel Alois Jirásek a velmi se mu líbila. Nový ovšem žil operetou, jenže ta byla prohlášena za buržoazní paumění, a když mu k dovršení všeho ministerstvo kultury do divadla dosadilo poradce, daroval jej státu.
Nesmrtelný
Až do důchodu, do roku 1964, hrál a režíroval v karlínském Estrádním divadle, kam ho získal Jan Werich. Hostoval v Brně, Plzni a Karlových Varech, většinou v hudebních komediích, které se v Praze nehrály. Učil i na pražské konzervatoři, zahrál si vynikající role ve filmech Fantom Morriswillu a Světáci, hrál i v Činoherním klubu.
Naposledy stanul před kamerou v TV seriálu Taková normální rodinka. V březnu 1983 nalezli Oldřicha Nového v bezvědomí v jeho bytě. Oživovací pokusy lékařů byly marné.
Kdyztak mrknete na www.cervenacerna.cz
