Přežil masakr, mučení i rozsudek na 20 let! Obránce Mariupolu se po čtyřech letech v zajetí vrátil domů
Přežil masakr v zajatecké kolonii v Olenivce, při kterém zahynuly desítky jeho spolubojovníků. V ruských věznicích ho podle jeho svědectví bili a mučili elektrickým proudem. Přesto ukrajinský voják Oleksandr Maksymčuk odmítl před ruským soudem přiznat, že je terorista. Dostal dvacet let vězení. Jeho manželka Natalija o něm dlouhé měsíce neměla zprávy a bála se nejhoršího. Teď se ale příběh obránce Mariupolu dočkal šťastného zvratu. Po více než čtyřech letech se vrátil domů.
„Jsem voják. Plnil jsem rozkazy ukrajinského státu. Ničeho nelituji a za nic se nekaji.“ Tato slova pronesl Oleksandr Maksymčuk před ruským soudem v prosinci 2024. V té době měl za sebou více než dva a půl roku zajetí, těžké zranění hlavy a podle svého svědectví také opakované mučení. Ruský soud ho právě odsoudil k dvaceti letům vězení za údajnou účast v teroristické organizaci. Maksymčuk však odmítl uznat, že by se jako příslušník ukrajinských ozbrojených sil dopustil terorismu.
O necelé dva roky později přišla zpráva, v kterou jeho rodina nepřestávala doufat. 23. října 2026 se při výměně válečných zajatců konečně vrátil na Ukrajinu. Jeho propuštění potvrdila jednotka Azov, o čemž informovala také agentura Interfax-Ukrajina.
Z Mariupolu do ruského zajetí
Maksymčuk patřil mezi obránce Mariupolu, města, které se na jaře 2022 stalo jedním ze symbolů ukrajinského odporu proti ruské invazi. Ukrajinští vojáci tehdy dlouhé týdny vzdorovali ruské přesile. Posledním útočištěm obránců se stal rozsáhlý areál oceláren Azovstal. V květnu 2022 Maksymčuk společně s dalšími obránci padl do ruského zajetí. Namísto návratu domů ho čekaly roky ve věznicích a zajateckých zařízeních.
Jedním z nich byla kolonie v okupované Olenivce. Právě tam se v noci z 28. na 29. července 2022 odehrála tragédie, při níž zahynuly desítky ukrajinských válečných zajatců.
Výbuch v Olenivce přežil s těžkým zraněním hlavy
V budově, kde byli drženi ukrajinští zajatci, došlo k ničivému výbuchu. Podle ukrajinských údajů zahynulo více než padesát lidí a další desítky utrpěly zranění. Maksymčuk byl mezi nimi. Nacházel se přímo v zasaženém objektu a výbuch mu způsobil vážné poranění hlavy.
Ukrajina označuje tragédii v Olenivce za úmyslný ruský útok na válečné zajatce. Rusko odpovědnost odmítá a připisuje výbuch ukrajinskému ostřelování. Ruská verze nebyla nezávisle potvrzena. Maksymčukovo přežití výbuchu a následný osud popsali novináři projektu Captured.
Pro ukrajinského vojáka však přežitím masakru utrpení neskončilo. Následovaly další přesuny mezi ruskými věznicemi a výslechy.
„Bili mě a mučili elektřinou“
O tom, co zažíval v zajetí, Maksymčuk otevřeně promluvil před ruským soudem. Podle jeho výpovědi ho ve věznici v Taganrogu bili a používali proti němu elektrické paralyzéry. Cílem mělo být přimět ho k přiznání, že jako příslušník Azovu patřil k teroristické organizaci. Maksymčuk však vinu odmítal.
Ruské úřady označily pluk Azov za teroristickou organizaci a na tomto základě stíhaly některé jeho příslušníky. Ukrajina taková obvinění odmítá a upozorňuje, že jde o vojáky zajaté při obraně vlastní země. Maksymčuk před soudem trval na tom, že pouze vykonával vojenskou službu. Jeho svědectví o zacházení v zajetí a průběhu procesu zachytila nezávislá Mediazona.
V prosinci 2024 vynesl ruský soud rozsudek: dvacet let odnětí svobody. Maksymčuk se proti němu rozhodl odvolat. Podle informací zveřejněných z procesu ho přitom prokurátor upozorňoval, že odvolání může oddálit jeho případné zařazení do výměny válečných zajatců.
Manželka čekala na zprávy. Pak přišla prosba o rozvod
Zatímco Maksymčuk bojoval za svá práva v ruském vězení, jeho manželka Natalija se snažila zjistit, co se s ním děje. Po vynesení rozsudku se totiž na dlouhé měsíce odmlčel. Rodina neměla spolehlivé informace o tom, kde se nachází ani v jakém je zdravotním stavu.
Natalija se obávala, že manžela znovu mučí nebo že se jeho zdravotní stav po těžkém zranění z Olenivky zhoršil. Když se později podařilo obnovit alespoň písemný kontakt, některé dopisy ji znepokojily ještě víc. Oleksandr v nich podle jejího vyprávění zvláštním způsobem rozděloval vlastní příjmení na dvě části. Natalija se obávala, že se jí tím snaží něco naznačit.
Nejtěžší chvíle ale přišla v létě 2025. Manžel ji z ruského zajetí požádal o rozvod. Podle informací, které Natalija poskytla novinářům, měl strach o bezpečnost její i jejich syna. Chtěl je ochránit před možnými následky svého případu. Podrobnosti o rodinném dramatu přinesl ukrajinský novinářský projekt Captured / Ґрати.
Po více než čtyřech letech konečně doma
Pak přišel 23. říjen 2026. Ukrajina a Rusko uskutečnily další výměnu válečných zajatců. Mezi navrácenými byl také Oleksandr Maksymčuk. Informaci o jeho návratu zveřejnila jednotka Azov a následně ji přinesla také agentura Interfax-Ukrajina.




















