Dominik pracuje jako klientský poradce v luxury segmentu a před odhalením diagnózy na sobě nepozoroval žádné výrazné změny. „Jediné, co bylo, tak jsem docela dost zhubl, ale to jsem tenkrát přisuzoval tehdejší práci, kde jsem za jednu 10 h směnu nachodil 10 – 15 km,“ popisuje počátky nemoci. Nemoc odhalil náhodou – ačkoliv byl ve vztahu věrný, s tehdejším partnerem měli nechráněný sex. Původní domněnka, že krvácí z prasklého hemeroidu, vedla k odhalení kapavky. Následné testy u lékaře pak ukázaly zdrcující realitu – HIV pozitivitu.
Posaďte se, musím vám něco říct...
Dozvědět se takovou zprávu je podle Dominika nepopsatelně těžké. „V moment, co vám doktor oznámí tuto ‚novinku‘, tak se vám doslova a do písmene zhroutí celý svět,“ vzpomíná na nejhorší okamžiky svého života. „V hlavě mi jen zněla věta- posaďte se, musím vám něco říct, jste HIV pozitivní- a pak je černo,“ dodává s tím, že zpočátku nebyl schopný vůbec mluvit ani přemýšlet o budoucnosti.
Pár hodin chodil jako tělo bez duše, pak ale zavolal mamince a rozhodl se bojovat. „Řekl jsem si, že chci žít a užívat si života plnými doušky, a ne přežívat,“ vysvětluje Dominik. Ukončil nefunkční vztah a díky skvělému přístupu lékařů z ÚVN brzy zjistil, že nemoc znamená začátek nové cesty, nikoliv konec. Již měsíc po zahájení léčby byla jeho virová nálož na nule, což znamená, že přestal být pro své okolí infekční.
Ponižování u zubaře
Dnes, čtyři roky od diagnózy, žije Dominik plnohodnotný život bez omezení. „I když jsem ‚papírově‘ HIV+, tak se cítím být zdravým člověkem, který si každý den jen vezme lék, a tím je vše pod kontrolou,“ říká. Co ho ale stále mrzí a bolí, je předsudečné chování společnosti, a překvapivě i některých zdravotníků.
Zubař mu například oznámil, že ho ošetří, ale musí jít jako poslední pacient. „Že po mně musejí a teď cituji: více dezinfikovat nástroje. Toto jednání vás dokáže nejen naštvat, ale hlavně vás to tak nějak bolí a mrzí a máte pocit, že s vámi jednají jako se špínou,“ svěřuje se s paradoxní situací, kdy by právě lékaři měli mít o moderní léčbě a infekčnosti ty nejlepší informace.
Čísla nakažených rostou
Právě přístup k včasnému testování a léčbě je přitom zásadní. V Česku dnes žije přibližně 4 600 lidí s diagnostikovanou infekcí HIV a další stovky nakažených o svém stavu vůbec neví. Zhruba 45 % lidí přichází k lékaři pozdě, kdy je jejich imunita virem již výrazně poškozena. „Kdybychom tyto pacienty zachytili dříve a začali je léčit včas, AIDS se u nich nerozvine a velmi pravděpodobně zemřou někdy v 85 letech na něco úplně jiného,“ varuje primář Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství.
Slabá prevence
Odborníci bijí na poplach i kvůli nedostatečné prevenci, která je oproti západním zemím podfinancovaná. „Prevence stojí tisíce, léčba miliony korun,“ upozorňuje Jiří Pavlát, předseda České společnosti AIDS pomoc. Stát podle něj k problému přistupuje konzervativně a moralizuje.
Bariérou je pro mnohé i cena záchranné postexpoziční léčby (PEP) po rizikovém kontaktu, která se musí podat do 72 hodin a vyjde zhruba na 15 až 20 tisíc korun. Stejně tak zůstává drahá i preventivní ochrana v podobě léků PrEP. Ačkoliv je samotná léčba nakažených v ČR na špičkové úrovni a plně hrazena pojišťovnami, bez větší podpory testování v rizikových komunitách se nepříznivý trend nárůstu případů zvrátit nepodaří.
