Podrobnosti k srpnu 1968 zveřejnila pražská záchranka na svých sociálních sítích s tím, že okupace patřila k vůbec nejrozsáhlejším mimořádným událostem v historii pražské ZZS. „Tanky v ulicích, výbuchy, střelba, požáry, barikády a chaos, to vše výrazně ztěžovalo podmínky pro provoz. Při pomoci pacientům nasazovali zdravotníci vlastní životy. Hlídkující vojáci na dlouhé minuty zdržovali sanitky se zraněnými pacienty, nepouštěli je přes mosty a nejednou se i vůz záchranné služby dostal pod přímou palbu. Jednu sanitku, jejíž posádka se odvážila vyjet, vojáci rozstříleli,“ popsali záchranáři mrazivé detaily z 21. srpna.
Nefungovaly jen „originální“ vozy pražské záchranky – záchranáři využívali k transportu pacientů vše, co tehdy šlo – městskou dopravu, civilní vozy včetně například cisterny s pohonnými hmotami. „Výjezdy k pacientům zraněným během prvních dnů okupace dispečerky operačního střediska nezapisovaly, aby neohrozily jejich bezpečnost kvůli případnému vyšetřování státními orgány. Dnes proto nemáme přesné záznamy, kolika lidem naše posádky poskytly pomoc. Počet zraněných ale přesáhl čtyři stovky,“ popisují záchranáři. Zveřejnili také list z knihy výjezdů s datem 21. srpna 1968. „Postřelení a zastřelení českoslovenští obyvatelé budou zapsáni zlatým písmem v našich srdcích,“ zapsali do ní v ten den zaměstnanci.
Přidali také zajímavost o zmíněné knize – dlouhá léta o ni pečovala tehdejší dispečerka Marie Fořtová, pražské záchrance ji předala před dvěma lety, aby se tato významná památka dochovala nejen pro další generace pražských zdravotníků. „Děkujeme všem statečným kolegyním a kolegům, kteří v srpnových dnech před více jak padesáti lety prokázali, že naše srdce skutečně bije pro Prahu,“ dodali záchranáři.
Invaze začala v noci na 21. srpna 1968. Vojska z rozhodnutí sovětského vedení obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. V celém Československu bylo už první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.
