Erikova partnerka Martina prožívá od poloviny května to nejtěžší období v životě. Všechno přitom začalo banálně – Erik měl potíže s uchem a celý rok chodil na ORL, bohužel zcela bezvýsledně. Lékaři podle Martiny jeho chronický zánět včas nepoznali. U Erika se tak rozvinul cholesteatom, což je vzácný, agresivní zánět ve středním uchu, který roste jako nádor a neúprosně rozežírá kost. „Vůbec to tak být nemělo, kdyby se na to přišlo zavčas, nemusel mu chybět kus lebky a nemusel by bojovat o přežití,“ svěřila se Martina Blesku.
Bakterie v mozku
Infekce z ucha prostoupila až do mozku, kde vytvořila ložisko hnisu. Mozek začal obrovskou rychlostí a nebezpečně otékat a Erik upadl do kómatu už během převozu v sanitce. Na operačním sále museli lékaři bojovat doslova na dvou frontách zároveň – v mozku i v uchu. Aby měl otékající mozek vůbec nějaké místo, museli mu chirurgové odstranit část lebky. Následovalo dlouhých deset hodin na sále a po nich umělý spánek.
„Byly to nejtěžší týdny našeho života. Každý den jsem za ním jezdila. Seděla u jeho lůžka, držela ho za ruku, mluvila na něj a připomínala mu domov. Tahala jsem ho zpět na světlo,“ popisuje ty nejčernější dny jeho partnerka.
Mozek chrání jen kůže
Zázrak se ale stal. Po třech týdnech v umělém spánku se Erik poprvé probudil do plného vědomí. První věta, kterou své ženě napsal roztřesenou rukou na blok, zněla: „Kdy mě pustěj?“ Návrat domů je ale jen začátek vyčerpávající bitvy. Následkem třítýdenního kómatu Erik ztratil 20 kilogramů, a to především svalové hmoty. Kvůli poškození pravé mozkové hemisféry má nyní oslabenou levou stranu těla.
Martina, která se o svého partnera nonstop stará, v náročné situaci založila sbírku na Donio, která má pomoci zvládnout náročnou životní situaci a běžné výdaje. S Erikem každý den dře na maximum – trénují chůzi, rovnováhu, paměť a řeč. Tou největší noční můrou je ale právě chybějící část hlavy.
„Představte si, že žijete s dírou v hlavě, že máte na hlavě místo kosti jen kůži a pod ní přímo mozek. Je to měkké, propadlé. Nesmí se praštit, nesmí spát na té straně, nesmí se předklonit,“ líčí těžkou realitu všedních dnů Martina. Erikův mozek reaguje na sebemenší změnu atmosférického tlaku, chybí mu tvrdá ochrana, a proto ho každý otřes či obyčejná změna počasí bolí. „Psychicky nejhorší je, že vlastní lebeční kost už vrátit nejde,“ dodává Martina.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Umělá lebka z USA
Skutečným záchranným stéblem je PEEK implantát na míru z USA za 150–200 tisíc. Vyrábí se šest až osm týdnů. Vyrábí se dva kusy, jeden jako záloha. „Aby mohli lékaři tyto dva implantáty do hlavy vůbec voperovat, musí dát nejprve lékař, který operoval ucho, svolení k „zavření hlavy“ – tedy k potvrzení, že v mozku už není naprosto žádná infekce,“ dodává Martina.
