Můžete popsat, jak k nešťastné události došlo?
To loňské jarní ráno nic nenasvědčovalo tomu, že se nám v jedné vteřině obrátí život o 180 stupňů. Při snídani jsem se se syny rozloučila a odešla do práce. Odpoledne mi Tomáš volal, zda může jít s kamarádem ven. Znali se od základní školy a chodili spolu do prvního ročníku střední školy v Kolíně. Vždy, když šli kluci ven, tak u nás platilo pravidlo, že se vraceli v domluvený čas. Pokud se zdrželi, tak zavolali. Věděli jsme, s kým chodí ven i kde se pohybují.
Když se Tomáš nevrátil domů ve stanovený čas a nezavolal, tak jsem ještě chvíli čekala. Cítila jsem, že je něco špatně, takový zvláštní svíravý pocit, to jsem nikdy nezažila. Když to byla cca půl hodina od smluveného času, tak jsem to nevydržela a zavolala na Tomášův mobilní telefon. Zvedla mi to policie…
Co vám policisté řekli?
Dozvěděli jsme se, že se Tomáš rozhodl splnit internetovou výzvu. Vylezl na sloup vysokého napětí, spadl a nyní je v kritickém stavu transportován vrtulníkem do FN Motol. Nabídli mi i policejního krizového interventa (specializovaný policista nebo občanský zaměstnanec policie, který poskytuje akutní psychologickou pomoc, pozn. red.) odmítla jsem to s tím, že to zvládnu. Za zhruba deset minut mi ale mladší syn volal rychlou, nedala jsem to. Shodou okolností k nám přijela stejná posádka, jako byla u Tomáše. Poskytli mi první pomoc a zavolali nám do FN Motol. Věděli jsme v tu chvíli, že ho operují.
Víte něco bližšího o té internetové výzvě?
Do dnešního dne nevíme, co se přesně ten den na místě odehrálo. O jakou internetovou výzvu se jednalo, kdo navrhl, že ji splní. Kde ji našli. Máme velmi málo informací, výpověď kamaráda se různí. Osobně nevíme, ani přesné místo, kde se to stalo. Víme, že cca 7 km od místa, kde se to stalo Tomášovi, jiný kluk vylezl na sloup vysokého napětí a bohužel to nepřežil. A údajně těch případů bylo v daném týdnu v okolí.
Také víme od záchranářů, že Tomášův kamarád se zachoval správně - nezpanikařil, nenechal Toma na místě a neutekl. Zavolal mu pomoc a sám se snažil mu pomoci. Nejsme v kontaktu, nedáváme mu to za vinu. Čas nevrátíme a nezměníme, co se stalo.
V jakém stavu byl váš syn po přijetí do nemocnice?
Měl tříštivé zlomeniny obličeje v oblasti nosu, lícních kostí, zlomenou spodní čelist, kterou má sešroubovanou titanovými destičkami. Úrazem si poškodil čelní lalok mozku. Zde je umístěno i centrum řeči a paměti. Lékaři nás připravovali na to, že nebude nikdy mluvit. Nikdo tehdy nevěděl, zda se probere, kdy a v jakém bude stavu. Tehdy jsme si řekli, že z nějakého důvodu přežil, nevzdal to, tak nyní si ten život vybojuje a my uděláme vše, co bude v našich silách. Tomáš potřebuje celodenní dohled a naši dopomoc. Snažíme se, aby vše zvládal sám a posouval se. Střídají se horší a lepší dny.
Jak je na tom teď po roce a půl od úrazu?
Tomáš se po bytě pohybuje na vozíku pomocí nohou. Sám se postaví bez naší pomoci, ale je nestabilní. Učí se chodit pomocí vysokého chodítka, kdy mu pomáháme. Zatím ujde pár kroků. Zvládá se svléknout a zlepšil se i v samostatnosti oblékání. Obuje se, ale nezaváže tkaničky. S dopomocí se osprchuje. Zvládá se sám najíst nejen lžící, ale i vidličkou. Pije z hrnečku.
Intenzivními rehabilitacemi a logopedií se také podařilo, že Tomáš začal po roce od úrazu říkat první slova. Stále máme před sebou hodně práce, aby některá slova vyslovoval správně. Nyní používá i více mimiku obličeje. Učíme se počítat.
Dokáže sám na tu nešťastnou událost nějak nahlížet?
Bohužel následkem úrazu došlo i k těžkému poškození paměti. Dle lékařů si Tomáš událost nemůže pamatovat, ale my máme náznaky, že si nějaké střípky vybavuje. Vadí mu zvuk vrtulníku, vidět sloup vysokého napětí. O události »zatím« nemluví.
Jak na událost, která vás potkala, reaguje okolí?
Spousta lidí se mě ptá, zda je vůbec možné přijmout, co se stalo. Někdo to dokáže, někdo se s tím naučí žít. A my se na naší nelehké cestě řídíme mottem: Víra, naděje, láska. Věříme v Tomáše, že to po pádu nevzdal, bojoval a denně nám ukazuje svou sílu a odhodlání jít dál a nevzdávat se. Naděje tu byla, je a bude. My si ji nenecháme vzít. A láska, v jakékoliv podobě, je v životě to nejdůležitější, co člověk může dát.
Vzkaz maminky Tomáše mladým lidem
Jsi mladý člověk a máš život před sebou. Máš pocit, že zvládneš všechno a nic tě nezastaví. Zkus se na chvíli zastavit, zamyslet a uvědom si, že život a zdraví jsou nejdůležitější, co máš. A že jedno jediné špatné rozhodnutí ve vteřině změní nejen tvůj život, ale i život celé rodiny. Internetové výzvy nestojí za obdiv od kamarádů, laiky či komentáře na sociálních sítích.
Běhej Borky pro Tomáše
V sobotu 12. září se uskuteční už 9. ročník charitativního běhu Běhej Borky, do kterého se zapojí lidé z Kolína i širokého okolí. „Kolíňáci i přespolní běžci, rodiny, jednotlivci, děti i dospělí, spojuje nás chuť pomáhat a vědomí, že i malý příspěvek může mít pro někoho velký význam,“ popisuje pro Blesk za tým Běhej Borky 1. místostarostka města Kolín Mgr. Iveta Mikšíková a vysvětluje:
„Letos jsme se na doporučení pana primáře Hrdličky z kolínské nemocnice rozhodli běžet pro Tomáše. Přijďte si s námi zaběhat, udělat něco pro své zdraví a zároveň pomoci Tomášovi a jeho rodině.“
Tomášův příběh je podle Ivety Mikšíkové silným připomenutím toho, že sociální sítě nejsou jen místem zábavy a inspirace. Jedna fotografie nebo video může být také začátkem problému.
„Sociální sítě ovlivňují náš pohled na svět, na ostatní i na nás samotné. Chceme proto upozornit především mladé lidi na to, jak fungují algoritmy, proč se někdy porovnáváme s nereálnými obrazy a proč kvůli pozornosti, obdivu či komentářům druhých můžeme riskovat více, než si uvědomujeme,“ uzavírá Mikšíková.
