„Cestovat do Prahy jsem se rozhodla na poslední chvíli, jako by mi něco říkalo, jeď,“ vypráví Magdaléna. V metru si v mobilu na sociální síti všimla pátrání po chlapci, které vyhlásila pražská policie. „Stává se mi, že když si něco hodně přeji, tak se to splní. Říkala jsem si, kéž bych ho tak našla,“ vzpomíná kantorka. Ve stanici Hradčanská vystoupila a opravdu se stalo.
„Na jezdících schodech jako by mi něco říkalo, podívej se za sebe. Byl přímo za mnou jako zjevení. Musela jsem se několikrát otočit, abych tomu uvěřila,“ líčí zlomový okamžik. Osud měl v záloze další náhodu. Magdaléna učí na mostecké Základní a střední škole Jana Palacha děti s autismem.
Zkušenost přišla vhod. „Hned jsem toho chlapce chytila za ruku. Věděla jsem, že kdybych na něj nejdříve promluvila, byl by v okamžiku pryč,“ vysvětluje. Hoch se dal do křiku a pláče. „Musela jsem ho ale udržet. Prosila jsem lidi, jestli by mi mohli pomoct, ale ne. Jeden pán dokonce chtěl, ať ho pustím. Vypadalo to, jako bych ho chtěla unést,“ vzpomíná.
Pak už přispěchal na pomoc dispečer metra. Chlapci dal napít a společně zavolali policii. „Připomínal mi chlapečka z mé třídy, měla jsem slzy v očích,“ dodává šťastná zachránkyně. Brzy dorazila policie i se šťastným tatínkem. „Ten mě objal tak, že to cítím ještě dneska,“ přiznává.
Šel za vlaky
Chlapec se vydal do světa za tím, co má rád. Fascinují ho dopravní prostředky, vlaky, metro tramvaje, autobusy. Rád také jezdí výtahy. Uvedla policie v pátračce. Podle zachránkyně hodně pomohlo, že měl na ruce náramek s kontakty na rodiče.
