Je týden do koncertu a skoro se chce v duchu vašeho posledního hitu zvolat: Ty vole, ať už je pátek!
„Sen se začíná stávat skutečností. Každý den jsem tady minimálně dvě tři hodiny a koukám, jak scéna roste. Včera jsem tu večeřel a romanticky jsem si užíval ten pohled. Je mi jasné, že tohle může být jenom jednou za život. Tak nechci ztratit ani minutu.“
Když to tady vidíte, že se montují sedačky, na kterých za týden budou sedět diváci – začíná tréma? Nebo jsou to jiné pocity?
„Cítím hroznou zodpovědnost. A adrenalin taky. Říkáte to dobře, tréma to není – já na to pódium už strašně chci jít. Ale všechno okolo… Nikdy jsem nezažil takhle vyhrocené období. Chceme mít každý detail, každou minutu pro fanoušky přichystanou tak, aby to bylo »wow«! Jsem trochu nervózní, ale zdravě a hezky.“
Zažil jsem i u velkých světových jmen, že něco technicky dotáhli k dokonalosti – a diváci to pak nepochopili. Nebojíte se toho? Konzultoval jste vychytávky s někým?
„Konzultuju hlavně sám se sebou. Ale mám pár hodně emotivních momentů. Jeden je strašně zajímavý – bude se předávat jedno poselství a víc o něm prozradit nemůžu. Poběží na LED obrazovkách a já k tomu budu hrát. Když jsem to viděl ve studiu, slzel jsem pět minut. A jestli takhle dolehl na mě, vůbec si neumím představit, co udělá s lidmi. Takové momenty tam jsou tři, nebo čtyři. Jsem si jistý, že je pochopí každý.“
Stojíme na místě, kam si troufl i jen Michael Jackson, Rolling Stones a Eláni na vrcholu slávy. A teď vy, jako první Čech.
„Mně to přijde až legrační! Já, kluk ze Šumavy… Moje žena na Jacksonovi byla a vypráví o tom celý život – a pak zazní moje jméno. Vždycky se trochu usměju, protože mi to přijde nepravděpodobné a vtipné. Nehraju si tady na hvězdu. Když si představím sebe před dvaceti lety, a teď vidím, jak to tu roste, říkám si, jestli nemám trošku schizofrenii a je to celé pravda.“
Přemýšlíte i o tom, co by tomu řekli Karel Gott či Hana Zagorová, pro něž jste skládal písně?
„Musím se přiznat – pár dní zpátky jsem dělal seznam, koho bych chtěl pozvat, komu volat. A napadli mě. Říkal jsem si: To je škoda, že už nemůžeš zavolat Haně anebo Karlovi. Jsem přesvědčený, nebo tajně doufám, že kdyby tady byli, přišli by. Doufám, že by byli pyšní. Spoustu podpory a hudebního sebevědomí mi dali právě oni, takže na tom mají svůj podíl. Takhle nahoru děkuju!“
Zkuste mi obhájit, že jste do toho vůbec šel? Případný neúspěch byste totiž nezaplatil jen ze své peněženky – navezl jste do toho práci spousty lidí.
„Abych byl upřímný – během těch devíti deseti měsíců od oznámení bylo pár dní, kdy jsem si říkal: Já se na to snad měl vykašlat. Nakonec jsem se nakopl i já. Riziko je obrovské, ale nepodcenili jsme jedinou věc. Jedině počasí neovlivníme. Zatím je všechno pozitivní: bouřková aktivita nízká, 28 až 29 stupňů. Ale víme, jak to je…“
Těch 29 stupňů vás ale zavazuje i k něčemu jinému – bude dost stánků, aby lidi nežíznili jako loni na Výstavišti?
„Naprosto souhlasím. Jedna věc je koncert – ten musí být dokonalý a o to se postaráme. Druhá věc je být závislý na dalších pěti stovkách lidí, kteří tady ten den budou obsluhovat. Vážím si toho, že přijdou. Věřte, že jsme strávili spoustu hodin vymýšlením, jak sem dostat co nejvíc stánků a co nejvíc záchodů. Mám pocit, že tu bude nejvíc piva, co kdy na jednom místě v Česku bylo! A vody bude dostatek všude. Jestli bude takhle, doporučuju už jen opalovací krém. Lepší než pláštěnky, ne?“
Držíte ceny vstupenek výrazně níž než zahraniční hvězdy. Musel jste kvůli tomu něco škrtnout?
„Výdělek. (směje se) Ne – tenhle večer není o počítání, ale o tom, aby lidi měli zážitek. Vzpomínky jsou někdy víc než peníze. Řešili jsme třeba blikací náramky – přišla faktura a já o nich nebyl přesvědčený. Říkal jsem si: to už má každý, možná to není ono. Tak jsme je oželeli a peníze jsem radši zainvestoval do něčeho jiného. Nemůžu říct do čeho, ale je to brutální.“
Naznačte!
„Řeknu jen, že se bojím, protože některé technické věci jedou až z Anglie. Stojí strašné peníze a ještě nikdy je nikdo nevyzkoušel, resp. vyzkouším teprve den předem. Takže doufám, že se pátku dožiju a že fanoušci uvidí něco, co nikdy.“
Už pódium v Edenu bylo megalomanské, tady je ještě větší. Nebudete mít problém s dechem, když ho budete mít oběhnout?
„Nejspíš jo. Ale chodím na pás už asi tři měsíce každé ráno, takže mám naběháno!“
Kolik očekáváte celkem na Letné lidí?
„Přál bych si, aby jich bylo přesně tak akorát.“
Dobře – ale o jaké návštěvě lze psát?
„Vyšší desetitisíce. Ale ani náznakem o tom nebudu mluvit, protože mi to přijde jako zbytečný závod a předhánění. Stejně nejde najisto zjistit, kolik lidí bylo na Jacksonovi, Elánu nebo na Kabátech na Vypichu – každý tvrdí něco jiného.“
Bude záznam? Půjde o silvestrovské noci už tradičně na Nově váš koncert?
„Hrozně by mě mrzelo, kdybych záznam neměl, takže se to celé točit bude. Kdy záznam odvysíláme, si ještě nechám pro sebe. Ale uvidí ho celá republika!“
Je něco, co by pro lidi mělo určitě zaznít? Třeba kdy si přijít dobít čipy platebních náramků?
„Dobře, že se ptáte – dobíjení letos vůbec nemusejí řešit! Rozhodli jsme se, že půjde platit kartou i telefonem, nic se nedobíjí. Otevíráme ve čtyři odpoledne. V 18:30 začíná Martina Pártlová, moje oblíbenkyně, v 19:30 dýdžej a ve 20:00 tam vlítneme my!“
Budou kromě Martiny další hosté?
„To je tajemství. Pravda je, že právě dneska, sedm dní před koncertem, mám trochu problém s jedním hostem – kvůli časovým a pracovním záležitostem. Doufám, že to vyřeším a nebudu muset lidem říkat: Je mi líto, ten a ten to nestihl… Takhle mi buší srdce – ale znáte to, když si něco moc přejete…“
Exkluzivně: Novinka pro vás
Se svými fanoušky rozehrál Marek Ztracený jednu odvážnou hru: „Hele, vím, že je to skoro nereálný, ale optám se: Právě jsem složil super písničku a teď rozhodněte: Mám ji jet ještě nahrát a představit ji na Letné?“
Odpověď samozřejmě zněla ANO. A protože Ztracený chce, aby si ji s ním mohli všichni rovnou sborem zazpívat, tady je pro zájemce exkluzivně její text.
„Je o tom, jak snadné je druhé soudit, aniž bychom znali jejich příběh, podívat se na svět jeho očima – nebo si obrazně řečeno obout jeho boty,“ vysvětluje Marek poselství písně Obuj si mé boty.
