České firmy nemají lidi: Dovážejí je z Filipín! Experti pro Blesk: Proč se bez nich neobejdeme?

Nedostatek pracovní síly moc dobře vnímá Hospodářská komora ČR. Podle jejího nedávného šetření označilo přes 51 podniků neobsazené pozice za hlavní překážku svého dalšího rozvoje. „Na českém pracovním trhu aktuálně podle našich analýz chybí na 250 tisíc pracovníků a domácí aktivní populace se kvůli demografickému vývoji snižuje o cca 40 tisíc osob ročně,“ popisuje pro Blesk mluvčí Hospodářské komory Jan Sotona.

Komora přitom varuje, že rozdíl mezi odchody do důchodu a nástupy nových absolventů se bude v dalších letech ještě více prohlubovat. „Česká ekonomika se proto bez zahraničních pracovníků již dnes neobejde a závislost na pracovní migraci se bude dále zvyšovat,“ konstatuje Sotona.

Další miliardy na penze: Vláda přilepší důchodcům nad 80 let. Správné, ale nespravedlivé, říká ekonom

V současnosti v české ekonomice pracuje zhruba 900 tisíc cizinců. Drtivá většina z nich jsou Ukrajinci, následovaní Slováky. Ti tvoří skoro dvě třetiny zahraniční pracovní síly. Dále u nás pracují například Rumuni, Poláci, Bulhaři, Vietnamci a Maďaři.

Překvapiví nováčci

Stále více tu ale přibývají i Filipínci, tedy lidé z druhého konce planety. K březnu 2026 jich v Česku pracovalo téměř 15 tisíc.

Z celkového počtu je to podle analytika DRFG Investment Group Vojtěcha Měřínského jen okrajové číslo. „Jedna věc je však výjimečná – rostou nejrychleji ze všech. Za necelé dva roky se jejich počet zdvojnásobil a v absolutních počtech příchozích, v rámci celkové imigrace, ne jen práce, je dnes Česko čtvrtou největší cílovou destinací Filipínců v celé Evropské unii, hned za Německem, Španělskem a Chorvatskem,“ popisuje pro Blesk Měřínský.

Filipínce sem pomáhá dostat mimo jiné státní program Kvalifikovaný zaměstnanec. Ten má zaměstnavatelům usnadnit a zrychlit přivedení a zaměstnání kvalifikovaných pracovníků ze zemí mimo Evropskou unii. Hlavní výhodou je, že uchazečům přináší přednostní přístup k podání žádosti o pobytové oprávnění. Program se vztahuje na vybrané země, u kterých stát stanovuje roční kvóty.

Hospodářská komora, která se na tomto programu podílí, od září 2019 eviduje celkem 12 579 uchazečů z Filipín.

Filipínci se osvědčili

Program ale cílí třeba i na Mongolsko, Moldavsko nebo Kazachstán. Proč zrovna Filipínci se tu tolik uchytili a firmy je žádají? Podle Jany Míčkové Sladké, ředitelky pracovní agentury GrapeCare, která se přímo na zprostředkování pracovní síly z Filipín zaměřuje, je vysvětlení jednoduché. „Osvědčili se schopností snadno se integrovat, pracovitostí a spolehlivostí. Pomáhá jim výborná angličtina a zkušenost s prací v zahraničí, protože mnozí už pracovali v Emirátech, Singapuru nebo Saudské Arábii,“ vysvětluje pro Blesk.

Roli podle ní hraje i kulturní blízkost. „Filipíny jsou převážně katolická země, takže si s českým prostředím v mnohém rozumí. Přichází navíc mladá generace, průměrný věk příchozích je kolem 34 let,“ říká ředitelka.

Ukrajinských tříd ubývá, víc uprchlických dětí je teď na středních školách

Líčí ale i jedno specifikum jejich kultury. „Neradi přiznávají problémy přímo zaměstnavateli, protože to vnímají jako ostudu,“ odhaluje s tím, GrapeCare má proto síť koordinátorů přímo ve firmách, kteří jsou pracovníkům nablízku a pomáhají s integrací. I díky tomu podle ní Filipínci u zaměstnavatelů zůstávají celé dva roky a v Česku kolem pěti let.

„Roste také zájem o slučování rodin. Manželky a děti přijíždějí za pracovníky, děti chodí do českých školek a škol a učí se česky, což je nejlepší známka úspěšné adaptace,“ podotýká Míčková Sladká.

Řezníci, skladníci či svářeči

Podle Měřínského je pozoruhodná skladba odvětví, ve kterých Filipínci v Česku pracují. „Přes 50 procent z nich pracuje ve zpracovatelském průmyslu. Jsou to svářeči, obráběči nebo skladníci, nikoli zdravotní sestry z novinových titulků,“ uvádí.

Zdravotní sestry z Filipín jako možnost zmiňoval v květnu premiér Andrej Babiš (ANO). Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) pak s filipínským velvyslancem v Česku Eduardem Martinem R. Meñezem v dubnu jednal o budoucím uplatnění Filipínců v pečovatelských službách.

Slova Měřínského potvrzuje Hospodářská komora. „Mezi nejčastěji zastoupené profese a obory v evidenci programu patří obsluha strojů (potravinářství, strojírenství, dřevozpracující průmysl apod.), svářeči, služby v oblasti hotelnictví a gastronomie a také stavebnictví,“ vyjmenovává Sotona.

Změna práce po padesátce? Budoucnost potřebuje každého, slibují odborníci

U stavebnictví jde podle Míčkové Sladké o to, že firmy potřebují diverzifikovat týmy dosud postavené převážně na ukrajinských pracovnících. Poptávka proto roste zvlášť v posledním roce. V potravinářství pak jde třeba o masokombináty, kam míří řezníci z Filipín. Společnost GrapeCare jich podle jejích slov přivedla stovky.

„Regionálně je poptávka nejsilnější na Ostravsku a ve Slezsku a výrazně roste také na Zlínsku. Naopak v Praze je minimální, protože tam není tolik průmyslu,“ podotýká šéfka pracovní agentury.

Problém nehybných Čechů

Měřínský zdůrazňuje, že rozhodně neplatí, že by nás tu v současnosti Filipínci zaplavovali – to se podle něj určitě neděje. „Problém je, že si je vůbec musíme dovážet. Jedna z nejprůmyslovějších ekonomik Evropské unie nemá dostatek vlastních lidí ochotných pracovat u výroby. A nemá je nikoli proto, že by tu nebyly volné pracovní síly, ale proto, že se český pracovník prostě nehne,“ popisuje, v čem tkví problém.

Nezaměstnanost máme dlouhodobě jednu z nejnižších ve vyspělém světě. „Při krizích stát přispěchá na pomoc, a trh práce tak zůstává skálopevně rigidní – nedávná flexinovela ho uvolnila jen mírně,“ říká ekonom.

Velké změny v podpoře nezaměstnanosti: Kdy máte nárok na 80 procent platu?

Podle něj u tuzemských pracovníků chybí jak tlak, tak motivace ke změně. „Průměrný Čech nepřekročí za prací hranici kraje, natož republiky, a mezi obory se přesouvá ještě neochotněji. Územní i sektorová mobilita u nás patří k nejnižším v Evropě,“ varuje Měřínský.

Firmám tak jednoduše nezbývá nic jiného, než pracovníky dovézt odjinud. „Je to čistě racionální kalkul. Filipínci proto nejsou problém, ale symptom – průmyslová země si nechala vlastní pracovní sílu znehybnět,“ má jasno ekonom.

Chybějící digitalizace i neetické přebírání

I když se Filipínce daří do Česka lákat, podle Míčkové Sladké zdaleka není vše zalité sluncem. „Největší bolestí je pomalý a nedigitalizovaný vízový proces. Od výběru kandidáta po nástup do české firmy uplyne zhruba půl roku a velkou část této doby spolkne fyzické posílání papírových dokumentů mezi firmami, úřady a ambasádou. Filipíny jsou přitom paradoxně digitalizovanější než Česko,“ popisuje, na co ve své praxi naráží.

Podle ní kvůli čekání odchází přibližně 15 procent úplně nejlepších kandidátů do zemí, které jsou rychlejší, nejčastěji do Německa, Polska a Pobaltí, ale i do Jižní Koreje, Japonska nebo Spojených arabských emirátů. „Polsko zvládne celý proces zhruba za dva až tři měsíce. Specifikem Česka navíc je, že pracovník nesmí nastoupit, dokud není vyřízené úplně všechno, zatímco v okolních zemích může začít pracovat a část dokumentů se dořeší až na místě,“ říká ředitelka agentury.

Velké srovnání cen za „totáče“ a dnes: Déle vyděláváme jen na chleba!

Jako další problém pak vnímá neetické přebírání pracovníků. „Zaměstnavatel v rámci vládního programu Kvalifikovaný zaměstnanec zaplatí letenku, ubytování, vízové poplatky i odborné průkazy, u jednoho člověka jde běžně o desítky tisíc korun. Pracovník ale může po šesti měsících změnit zaměstnavatele a na to čekají firmy, které do programu samy nevstoupily,“ popisuje s tím, že tyto predátorské firmy nabídnou o něco vyšší mzdu a zaškoleného specialistu levně převezmou.

„První zaměstnavatel nemá žádný nástroj obrany a je to jeden z důvodů, proč se nedaří naplnit roční kvótu 10 300 pracovníků,“ je přesvědčená Míčová Sladká.