Matyáši, potkali jsme vás slavnostně ustrojeného v padnoucím obleku. Na co se chystáte?
„Potkali jsme se na takzvaném fittingu značky Bandi a připravujeme tu modely na módní molo v Karlových Varech.“
Čeká vás poměrně velká věc. Mnoho lidí by nejspíš souhlasilo, že postavu i obličej modela máte, na módní přehlídce ale budete předvádět poprvé, že?
„Je to tak. Modeling jsem sice už trošku dělal, ale jen na statické fotce, nikoli na mole. Takže už doma trénuji před zrcadlem chůzi a doufám, že si pak naostro nenabiji čumák. Držte mi palce.“
Máte za vzor konkrétního muže, od kterého čerpáte inspiraci?
„Našel jsem si samozřejmě na YouTube videa, abych měl nějakou inspiraci a snažím se je napodobit. Spíš mi ale jde o to, abych se naučil uvolnit ramena, a držet správně figuru.“
Přehlídka bude mimořádná nejen vaší přítomností, ale také tím, že se na ní bude podílet i váš otec Jan Čenský, kterého vzhledem rozhodně nezapřete.
„S tatínkem půjdeme po mole, tudíž spolu budeme dělat modely. A jsem zvědavý, komu to půjde lépe.“
Máte svůj tip?
„Táta má víc zkušeností. Už to párkrát dělal, tak si myslím, že budu muset zabrat.“
Po vaší společné účasti na Zlín Film festivalu si váš tatínek s nadsázkou posteskl, že se většina fanoušků chtěla fotit s vámi, a nikoli s ním. Prý vás tam už nikdy nevezme.
„Je to tak. Ale jenom když jsme stáli vedle sebe. Jinak mě nepoznají.“
Kolikrát jste už dnes slyšel, že jste celý táta?
„Dnes asi jenom tak osmkrát.“
Jak moc příjemné nebo třeba taky ne úplně příjemné vám to je? Vaši podobu s tátou zmiňuje v podstatě každý redaktor, který s vámi dělá rozhovor, včetně mě teď.
„Táta je fešák. Mám dobré geny, takže jsem spokojený a nevadí mi to. Už jsem na to zvyklý.“
Když jste byl dítě, skutečně vám rodiče záměrně nepouštěli pohádky, ve kterých táta hrál? Slyšela jsem, že to dělali, aby vám udrželi co nejnormálnější dětství.
„Spíš jsem měl své vybrané pohádky, které byly moje oblíbené. Volbu nechávali na mně. Jelikož jsem taťku viděl doma, nepotřeboval jsem ho vidět ještě v televizi.“
Směřovala jsem spíš k tomu, jestli vás doopravdy drželi od jeho profese, abyste ho nevnímal jako člověka z televize, ale jen jako tátu?
„Ne, ne. Není to tak. Přiznám se, že jsem měl rád seriál Odpadlík, kde táta daboval hlavní postavu. A protože táta dřív míval dlouhé vlasy, když jsem slyšel jeho hlas, hodně dlouhou dobu jsem si myslel, že ho táta i hraje. Řekl bych, že to trvalo tak do třinácti let.“
Co teď zpětně, máte nějakou oblíbenou pohádku, ve které váš táta hrál?
„To se přiznám, že nemám.“
Zpíváte si Dělání, dělání?
„To jsem musel zpívat tolikrát, že už tu písničku úplně nemusím.“
To si umím představit. Je něco, s čím vás lidé konfrontují, třeba hláška vašeho táty, kterou vám předhazují?
„To asi ne. Spíš mě provázela hláška ‚Matýsek se po…‘ z filmu S tebou mě baví svět.“
Vystudoval jste obchod na anglické škole, při které jste brigádničil za barem. Nakonec jste se ale stal profesionálním fotografem. Jak jste k tomu rozhodnutí dospěl?
„Maminka maluje, takže z její strany jsem zdědil asi trošku kreativní geny. Jinak jsem si klasicky koupil foťák, začal fotit, začalo mi to jít a už jsem u toho skončil.“
Proč jste se nechtěl živit tím, co jste vystudoval? Zachytila jsem, že jste se nechal zaměstnat v korporátu, ze kterého jste ale zanedlouho odešel.
„Moje studium bylo širší, protože zahrnovalo finance, akcie, dokonce až řekněme morální byznysová rozhodnutí, což mě úplně… Dostudoval jsem to, ale trochu mě to vyděsilo. Každopádně obchod využívám i ve svém oboru, protože se živím jako fotograf a musím si dělat vlastní marketing, jsou v tom i byznysová rozhodnutí. Takže trochu mi ten obchod zůstal, je tam ale víc kreativity, což mě i víc baví.“
Ve vašem životopise mě rovněž zaujalo, že jste strávil rok v daleké Austrálii. Co vám pobyt u protinožců dal?
„Doporučuji to všem mladým. Nevěděl jsem, jakou vysokou školu si vybrat. Vlastně jsem po gymnáziu vůbec nevěděl, jakou cestou a jakým směrem se vydat. A Austrálie mi trošku otevřela oči. Člověk přece jen žije sám, je to daleko a musí se o sebe postarat. Když je nějaký problém, musí si poradit. Zkrátka člověku cizina opravdu otevře oči.“
Napadlo vás, že byste tam zůstal žít, nebo jste byl celý rok přesvědčený, že se vrátíte domů?
„Napadlo mě to. Chtěl jsem, ale měli jsme doma starého pejska, který už se s námi pomalu loučil, takže jsem se vrátil. A samozřejmě jsem přijel za tatínkem a maminkou, kterým už se stýskalo.“
V souvislosti s Austrálií jsem zachytila informaci, že vás táta vykopnul z domu. Měli jste prý v jednu dobu komplikovaný vztah, že vás potřeboval poslat do světa na zkušenou. Bylo to tak?
„Trošku to tak bylo. Jelikož jsem Vodnář, potřebuji si všechno zkusit sám a táta mě vždycky nechával nabít si čumák. Možná i proto mě tam poslal, abych si to zkrátka zkusil sám. Tím, že jsem byl celou dobu doma a byla se mnou mamka, tak cítil, že se potřebuji osamostatnit. Doteď jsem mu vděčný za to, že to udělal, protože jsem se i díky tomu stal tím mužem, jakým jsem teď.“
Kdo z vás je tvrdohlavější, vy nebo táta?
„Těžko říct. Táta je Býk. Teď jsme tak fifty-fifty.“
Prozradíte, jestli jste zadaný? Mají vaše fanynky eventuálně šanci vás oslovit?
„Fanynky zklamu. Jsem zadaný. S přítelkyní jsme přes deset let, už to teď bude jedenáct. Nicméně svatbu ještě nechystám.“
Čekáte na nějaký impuls, nebo nejste typ na ženění a svatbu ke vztahu nepotřebujete?
„Tím, že ty svatby fotím, se mi úplně nechce organizovat ta moje. Jsme teď spokojení, takže nic neplánujeme.“
Kdybyste se přece jen ženil, svěřil byste zdokumentování vlastní svatby spíš kolegovi, kterého osobně znáte, nebo byste radši, aby vás fotil nějaký cizí fotograf?
„Asi bych si vzal nějakého kamaráda a nechal mu volnou ruku. Já kolegům věřím.“
