Vzpomíná na dva mrazivé případy z praxe: mladou maminku tří dětí, která uvěřila šamanovi a pokusila se vyléčit pitím vlastní moči, a vysoce vzdělanou ženu, která do ordinace přišla se zapáchajícím a rozpadlým prsem, protože odmítala klasickou onkologickou péči.
Paní doktorko, vy se ve své praxi setkáváte s nejrůznějšími osudy. Opravdu ještě dnes lidé věří, že rakovinu vyléčí nějakou alternativní metodou?
Bohužel ano. Setkávám se s tím a jsou to velmi smutné případy. Vzpomínám si na dva, které mi opravdu utkvěly v paměti. Ten první se stal ještě v době, kdy jsem studovala. Byla to pětadvacetiletá žena, máma tří dětí. Měla nádor, který byl v té době velmi dobře léčitelný. Ona se ale rozhodla, že se bude léčit urinoterapií, tedy pitím vlastní moči. Domluvila se na tom s nějakým šamanem. Když se konečně po půl roce obrátila na nás lékaře, byla už ve stádiu, kdy se nedalo nic dělat. Přišla na onkologii s tím, že se tedy už léčit nechá, ale medicína už byla bezmocná.
A ten druhý případ?
To byla starší paní, velmi vzdělaná, učila na vysoké škole. Ta k nám přišla s už rozpadlým prsem, s obrovskou a otevřenou hnijící ranou, která byla cítit na dálku. Když jsme jí navrhli léčbu, razantně odmítla odstranění nemocného prsu. Pak sice na onkologii docházela, ale jen tak, jak se jí zrovna chtělo, a zkoušela různé alternativy. Jak to s ní dopadlo, nakonec ani nevím, protože se nám z onkologie úplně ztratila. Prostě nabyla dojmu, že léčbu nepotřebuje.
Člověk by si řekl, že u vzdělané ženy převládne racionální myšlení…
Přesně tak. U starší babičky, která se třeba stydí svěřit dětem, to lidsky dokážete snáze pochopit, i když je to také tragédie. Ale u padesátileté vysokoškolské pedagožky vás to opravdu zaskočí. Strach je ale silný spojenec iracionálních rozhodnutí.
Je strach z diagnózy tím hlavním důvodem, proč ženy odkládají návštěvu lékaře, i když si na prsu něco nahmatají?
Ano, setkáváme se s tím velmi často. Přijde žena s nádorem, který má tři nebo čtyři centimetry. Když se jí ptám, proč nepřišla dřív, když si ho nahmatala už před půl rokem, odpoví, že se strašně bála, že to bude rakovina. Paradoxně tak kvůli strachu přicházejí o drahocenný čas. Přitom včasný nález zachraňuje životy a může znamenat, že zachráníme i samotné prso. Pokud pacientka přijde pozdě, musíme prso odebrat celé jen proto, že se bála přijít k lékaři dřív. Strach v těchto případech doslova zabíjí.
Kromě toho, že jako onkochirurgyně nádory odstraňuje, věnujete se i plastické chirurgii. Dokážete tedy pacientkám prsa zase vrátit?
Ano, a to je na mé práci krásné. Co si pacientka takzvaně nadrobí onkologickým onemocněním, to se jí snažíme zase vrátit zpátky a dát do pořádku.
Provádí se rekonstrukce prsu hned při odstranění nádoru, nebo se musí čekat?
To se rozhoduje případ od případu. Trendem jsou dnes okamžité rekonstrukce, které se povolují mnohem častěji než dříve. Když jsem před necelými jedenácti lety nastupovala, schválila se okamžitá rekonstrukce u onkologických pacientek třeba jednou za čtvrt roku. Dnes je to běžný výkon. Rozhodující slovo má ale vždy onkologický tým – chirurg, onkolog, patolog a radiolog. Musíme mít jistotu, že okamžitá rekonstrukce neohrozí další onkologickou léčbu. U žen, které mají genetickou zátěž (např. mutaci genů BRCA1 a BRCA2) a prsa si nechávají odstranit preventivně, se okamžitá rekonstrukce dělá v podstatě vždy. Tam je to jasná volba.
Hradí tyto rekonstrukce zdravotní pojišťovna?
Ano, kompletně to hradí pojišťovna. Pacientka si u nás nic nedoplácí. Snažíme se samozřejmě o to, aby byl výsledek esteticky co nejlepší a tvar prsu odpovídal tomu druhému, zdravému. Někdy, když má žena například příliš velká prsa, není možné tak velký implantát použít. Pak se domluvíme a v dohledné době upravíme a zmenšíme i to zdravé prso, aby byl výsledek symetrický. Pro psychiku ženy je nesmírně důležité odejít z nemocnice s pocitem, že nepřišla o svou ženskost.
Jak moc tato diagnóza zasahuje do partnerského života? Rozpadají se kvůli tomu vztahy?
Řekla bych, že je to tak padesát na padesát. Velmi často s pacientkami chodí do ordinace jejich partneři. Zajímavé je, že muži často bývají ti racionálnější. Když se rozhoduje, zda prs operovat jen částečně, nebo ho vzít celý, muži často říkají: „Hele, vezměte to raději celé, hlavně ať se to nevrátí.“ Někteří jsou opravdu pro ženy obrovskou oporou. Ale bohužel jsem zažila i případy, kdy manžel situaci neunesl a od ženy kvůli amputaci prsu odešel.
Je pravda, že rakovina prsu postihuje stále mladší ženy?
Věkový průměr pacientek se bohužel snižuje. Když jsem nastupovala, statistiky hovořily nejčastěji o ženách mezi padesátým a sedmdesátým rokem. Dnes už ale nejsou výjimkou třicetileté nebo dokonce pětadvacetileté pacientky. Ročníky narození 1999 nebo 2000 už mě dnes v ordinaci nepřekvapí.
Co byste vzkázala ženám, které prevenci zanedbávají?
Ať se nebojí! Pokud si cokoli na prsu nahmatají, ať okamžitě přijdou. Nemusejí hned na mamograf, pokud z něj mají strach – i když mamograf nikomu neublíží, přestože se o něm na internetu píše spousta nepravd. Můžeme začít úplně neinvazivním ultrazvukem.
Hlavně nenechávat věci zajít příliš daleko. Sama mám karcinom prsu v rodové linii u otcových příbuzných, takže strach mám také a na preventivní ultrazvuk chodím naprosto pravidelně. Prevence je to nejjednodušší, co pro sebe můžeme udělat.
Kdo je MUDr. Barbora Englcová
- Mladá lékařka, která si vybrala obor, který byl dříve výsadní doménou mužů –chirurgii.
- Působí jako chirurgyně a onkochirurgyně v pražské Nemocnici Na Františku a je vedoucí lékařkou Centra pro léčbu onemocnění prsu.
- Specializuje se na karcinomy prsu a následnou rekonstrukční a plastickou chirurgii.
- Ve volném čase ráda zahradničí a každý den ujde nebo uběhne minimálně 5 kilometrů.
