Loutky tak po mnoha letech opustily depozitář Archivu města Plzně, kde jsou běžně uloženy, a přesunuly se do přísně střežené skleněné vitríny v Západočeském muzeu. První z dvojice loutek byl Spejbl.
„Skupa chtěl mít novou loutku, kterou nikdo nemá, takového výstředního klauna. Návrh předal Karlu Noskovi a ten loutku na přelomu let 1919 a 1920 vyřezal,“ řekla kurátorka výstavy Veronika Plachá.
Hurvínka pak před sto lety zhotovil Noskův synovec Gustav. Poprvé spolu Spejbl a Hurvínek bavili publikum na představení 2. května 1926.
Vystavená loutka Hurvínka je sice nejstarší dochovaná. „Není to ale ta první, jde asi o třetí vyřezanou loutku z konce 20. let,“ dodala Plachá.
Taťulda a Hurvajs v Rusku
„Nejstarší loutky Spejbla a Hurvínka máme my,“ tvrdí sebevědomě Rusové. Figurky se nachází v moskevském muzeu loutek v divadle Sergeje Obrascova. Tomu je v roce 1949 se Skupovým svolením daroval Hurvínkův autor Gustav Nosek.
Skupova manželka Jiřina později vyměnila v Moskvě Spejbla za jinou jeho kopii. Hurvínka před deseti lety zkoumali experti z Muzea loutek v Plzni. „Zjistili, že má jinak zašpičatělou hlavu, jinou stavbu a jinak velikou ruku, než mají loutky z 20. let. Hurvínek v Moskvě je zušlechtěná varianta z 30. let,“ objasnila Plachá. Rusové se tak radují zbytečně.
Hurvínek z chleba
Na výstavě je k vidění více než 100 loutek Spejbla a Hurvínka. Raritou je třeba Hurvínek vyrobený z chleba. „Zhotovil ho Josef Skupa, když ho nacisté věznili za druhé světové války v Drážďanech,“ podotkla Plachá.
V káznici, nejdříve v Plzni a pak v Německu, skončil loutkář za poslech zahraničního rozhlasu, což bylo tehdy zakázané. Údajně měl Skupa kontakty i na lidi z odboje.
Zajímavé jsou také loutky, které Skupa rozdával jako dárky svým známým a přátelům. Třeba opilého taťuldu a Hurvajse, kteří se vracejí z hospody.
Loutky Máničky a psa Žeryka se poprvé představily 19. dubna 1930. Bábinka byla do loutkové rodiny přidána až v roce 1971. Loutky, včetně těch nejstarších, budou v muzeu k vidění do dubna příštího roku.
