Byl jste Simonin blízký kamarád, ale na nedávné premiéře seriálu o jejím tragickém osudu jste chyběl. Proč?
„Mě tam vůbec nepozvali a netuším proč. Před pár lety mi přitom zničehonic zavolala scenáristka Marta Fenclová a požádala mě o schůzku. Sešel jsem se s ní a s dalšími dámami v kavárně na Václavském náměstí, kde jsme spolu hodinu mluvili o souvislostech. Od té doby bylo ticho po pěšině. Najednou je seriál venku a mně nikdo nic neřekl. V podstatě si dovolím tvrdit, že nebýt mě a té mediální vlny, kterou jsem po její smrti rozpoutal, možná by žádný seriál ani nevznikl.“
Jak velcí přátelé jste se Simonou vlastně byli?
„Byli jsme velmi blízcí spolupracovníci a přátelé. Oba jsme psali knihy a navzájem se podporovali. Simona měla v mých knihách své kapitoly a já neoficiálně fungoval jako její promotér – moderoval jsem křty jejích knih a zval novináře. Za jejího života o ni ale novináři v Praze neměli moc zájem. Když jsme dělali křest, občas nepřišel vůbec nikdo a musel jsem zvát jiné známé tváře, aby média vůbec dorazila. A najednou, když ji Boris Ingr zabil, byli všichni strašně chytří.“
Ale ona už tehdy byla známá spisovatelka. Nebylo to tak, že by se proslavila až po smrti…
„Měla silnou čtenářskou základnu, hlavně na Moravě. Simona ale nebyla typ, který by obrážel večírky a fotil se s celebritami. Měla své čtenářky, občas jí vyšla nějaká recenze, ale nebyla to hvězda v pravém slova smyslu. V Praze novináři do její smrti skoro vůbec nevěděli, o koho jde…“
Jak jste se vy dva seznámili?
„Popsal jsem to ve své knize Simona Monyová: Život a smrt. Seznámili jsme se tak, že jsme se pohádali. Moderoval jsem tehdy Dámský klub v brněnském klubu Šelepka. Měl jsem tam spoustu hostů a během patnáctiminutové přestávky jsem musel v zákulisí natočit rozhovory s několika slavnými lidmi. Majitel klubu mi pořád vnucoval Simonu, která byla na začátku kariéry, ať se jí věnuju. Já byl ztrhaný, spěchal jsem a řekl mu, ať mi s ní dá pokoj, že Simona musí počkat. Tím mi ji ze začátku zprotivil, ale brzy jsme se tomu společně zasmáli a stali se z nás skvělí kamarádi. Dokonce mě pozvala i na rodinnou dovolenou do Chorvatska, na kterou jsem nakonec nejel.“
Prozradíte, jaká byla jako člověk?
„Byla svéráz. Na jednu stranu křehká, éterická bytost, ale na druhou stranu se uměla docela rozjet. Po křtu si ráda dala pár skleniček, ale nebyla to žádná alkoholička. Naopak, byla hrozně zábavná a přirozená. Pamatuju si, jak jsem se jí na pódiu před dvěma sty ženami zeptal, co říká na novou knížku Michala Viewegha. Ona se ani moc nezamyslela a vystřelila – no, že bych z toho uchcávala, to se zrovna říct nedá… Celý sál se válel smíchy. Neměla žádné vyloženě špatné vlastnosti.“
Po její smrti se začalo veřejně řešit domácí násilí v jejím manželství. Věděl jste o tom tehdy?
- Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
- Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.
