Projekt Miluju Prahu vznikl před zhruba dvanácti lety spíš nenápadně. Jeho zakladatel David Černý tehdy začal sdílet fotografie, příběhy a zajímavosti o Praze hlavně proto, že ho město odjakživa fascinovalo. Netušil ale, že kolem toho postupně vzniknou knihy, kalendáře, besedy nebo komunita lidí, které Praha baví stejně jako jeho. „Prahu fakt miluju. Na začátku ani nebyl nějaký velký záměr, že bych věděl, co se z toho vyvine,“ popsal během rozhovoru.
Černý o sobě mluví jako o vášnivém a hrdém Pražanovi. Už při povídání bylo znát, že má k městu silný osobní vztah a nevnímá ho jen jako historickou kulisu. Jeho rodina podle něj sahá hluboko do pražské historie. Vyprávěl například o tom, že vlastnili pekárnu, kterou jim po nástupu komunismu zabavil režim. Přesto mu podle jeho slov zůstalo to nejdůležitější, vztah ke Starému Městu, kde vyrůstal. Dodnes bydlí jen pár kroků od Orloje. „To je moje náměstí, moje prostředí. Chodil jsem přes náměstí do školy,“ popsal.
Ne jen o Praze
Mimo samotný rozhovor se rozpovídal i o New Yorku, který nedávno navštívil. Přiznal ale, že i když ho tamní atmosféra fascinovala, dnes už by tam trvale žít nechtěl. „Ve dvaceti asi jo, ale teď už je pozdě,“ řekl s úsměvem. New York podle něj působí neuvěřitelně živě a intenzivně. „Praha mi přišla prázdná, když jsem se minulý týden vrátil,“ dodal. Přesto by českou metropoli podle svých slov nikdy neopustil.
O Praze nakonec mluví skoro ve všem, co dělá. Během povídání dával jeden příklad za druhým a popisoval místa, kolem kterých lidé často chodí, aniž by znali jejich historii. Zmínil například malou sovičku nad vstupem do Platýzu na Národní třídě. Podle Černého jde o vůbec nejstarší dopravní značku v Praze. Když byla sovička otočená dopředu, znamenalo to, že formanské vozy mohou vjet dovnitř dvora. Pokud měla sklopenou hlavu, byl vjezd zakázaný. „Kolem toho denně projdou tisíce lidí a vůbec si jí nevšimnou,“ popsal.
Řeč pak přišla i na další pražské zajímavosti. Mluvil například o stopách Juditina mostu, které jsou podle něj v centru města stále vidět, nebo o příbězích spojených s Orlojem a lidmi, kteří se o něj starají. Právě podobné detaily a příběhy se pak postupně dostávají i do jeho knih.
Nové legendy?!
Legendy v Praze podle Davida Černého dávno nejsou jen o Golemovi nebo starých pověstech. Fascinuje ho hlavně to, že nové příběhy a „legendy“ podle něj vznikají v Praze prakticky neustále. Zmínil například malou kryptu pod Pražskou Loretou, kterou historici otevřeli víceméně omylem. Kurátorka totiž narazila na starý dokument, o kterém se nakonec ukázalo, že patřil k úplně jiné kryptě. Když ale otevřeli tu pražskou, objevili uvnitř unikátní malby inspirované díly Rembrandta. „Ty věci se dějou i teď,“ popsal.
Zmínil také dlouhý příběh lampiček na domě U obrázku Panny Marie na Kampě. Na balkoně dnes visí tři lampy, během komunismu ale dvě z nich zmizely kvůli výzdobě při návštěvě sovětského vůdce Nikity Chruščova. Jedna z lampiček se po desítkách let našla úplnou náhodou až v roce 2017, kdy muž starající se o balkon přijel do Bradlecké Lhoty kvůli starému stínítku na lampu. Na zahradě starožitníka si ale všiml právě zmizelé lampičky. Ukázalo se přitom, že právě starožitník z Bradlecké Lhoty byl mužem, který lampičku v 60. letech ze zábradlí balkónku odmontoval. Po více než padesáti letech se tak vrátila zpět na Kampu. Podle Černého právě podobné příběhy dokazují, že Praha si svoje legendy vytváří dál i v současnosti.
Kde bere inspiraci?
Většinu příběhů zná už od dětství, kdy mu o Praze vyprávěl strýc nebo maminka. Dnes čerpá inspiraci hlavně ze vzpomínek, procházek po městě nebo při pročítání archivů. Nápady mu prý zatím rozhodně nedocházejí. „Pořád je toho strašně moc,“ řekl, když přišla řeč na to, že už pracuje na své osmé knize.
Kromě knih dnes vydává i kalendáře nebo vlastní zápisníky a deníčky inspirované starou Prahou. Během povídání ukazoval jeden z nových deníčků s historickými ilustracemi a kvalitním pevným papírem. Přiznal přitom, že má pro podobné věci slabost. „Já mám hrozně rád deníčky,“ smál se. Aktuálně dokončuje už osmou knihu, ve které chce znovu představit několik desítek pražských příběhů a zajímavostí, na které během posledního roku narazil.
