Myšlenka na vznik české divadelní scény začala nabírat sílu po zrušení nevolnictví v roce 1781, kdy v Praze postupně rostlo české publikum. Do té doby se česká představení objevovala spíše výjimečně v převážně německých divadlech. Povolení ke vzniku nového divadla ale nepřišlo hned. Žádost byla nejprve dvakrát zamítnuta a schválena byla až na třetí pokus na pokyn císaře Josefa II.
V červnu roku 1786 tak začala na tehdejším Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí, stavba jednoduché dřevěné budovy. Právě kvůli její podobě se mezi lidmi rychle vžil název Bouda. Divadlo zahájilo provoz 8. července 1786 a hrálo česky i německy. Čeština ale měla na scéně mimořádné postavení, což bylo na tehdejší dobu výjimečné. „Největší význam této instituce byl kulturní. Bouda byla hojně navštěvovaná širokým publikem a od této doby začínají vznikat i původní česká dramata,“ popsal pro Blesk vedoucí divadelního oddělení Národního muzea Libor Vodička.
Na jevišti se tehdy objevovaly překlady známých evropských her i původní české příběhy inspirované domácí historií a pověstmi. Diváci mohli vidět například hry o Libuši, Šárce nebo Břetislavovi. Bouda se rychle stala důležitým místem českého národního obrození a podporovala rozvoj českého jazyka i domácí dramatické tvorby.
Josef II.
Velkou pozornost tehdy Bouda vzbudila i u samotného císaře Josefa II., který divadlo navštívil už v září roku 1786. Podle vedoucího divadelního oddělení Národního muzea Libora Vodičky zde sledoval české představení Schikanederovy hry Loupežníci aneb Veselá bída v překladu Václava Tháma. „Císař projevil spokojenost s kvalitou provedení a daroval divadlu 30 dukátů, čímž zvýšil prestiž divadla,“ uvedl Vodička.
Přesto Bouda nevydržela dlouho. Dřevěná stavba postupně přestala vyhovovat bezpečnostním a protipožárním předpisům a zároveň překážela dalším stavebním plánům v okolí Koňského trhu. Už v roce 1789 proto soubor musel původní budovu opustit a přesunul se jinam. Přesto právě Bouda zůstává symbolem počátků českého profesionálního divadla.
