Jak jste prožívali okamžik, kdy zaznělo, že Oscara získává váš film? Co jste cítili?
Alžběta Karásková: „Upřímně? Já si ten moment vůbec nepamatuju. V hlavě mám z toho okamžiku úplnou tmu. Druhý den jsme se na záznam dívali a já měla pocit, jako bych to slyšela poprvé.“
Radovan Síbrt: „My jsme až ze záznamu zjistili, co jsme tam všechno dělali. Vůbec jsem si třeba neuvědomil, že jsem Alžbětu nesl v náručí kousek cesty na pódium. Nahoře na jevišti jsem pak řešil úplně jiné věci, třeba aby režisér neomdlel. Když dokončil svůj projev, tak stál vedle mě úplně bílý jako stěna, koukal do prázdna a nereagoval. Já do něj strkal a ptal se: Davide, jsi v pořádku? A on vůbec nereagoval.“
Takže jste byli úplně pohlceni emocemi?
A. Karásková: „Naprosto. A vlastně si v tu chvíli vůbec neuvědomujete, že vás sledují miliony lidí. To není něco, co by vám běželo hlavou. Spíš jsme dopředu řešili, co bychom případně řekli, kdyby to vyšlo. Chtěli jsme, aby to sdělení mělo smysl.“
R. Síbrt: „Já jsem na pódiu hlavně hledal naše děti, třináctiletou a čtrnáctiletou dceru a kolegy. Věděl jsem, že sedí někde nahoře v sále, a snažil jsem se s nimi navázat oční kontakt. Jenže vás oslepují refl ektory, takže vlastně nic nevidíte.“
A. Karásková: „Měla jsem to stejně. Spíš než publikum jsem hledala naše blízké.“
Pro vaše děti to bude zážitek na celý život…
R. Síbrt: „Ano. Naše dcera hned prohlásila, že by to chtěla jednou zažít taky, ale že by se nechtěla dělit o sošku.
Když už jsme u sošky, na ní je uvedeno jméno Alžběty. Jak k tomu došlo?
A. Karásková: „Ta cesta byla docela složitá. Pravidla Akademie jsou velmi přísná a my jsme je na začátku vůbec neznali. Postupně jsme zjišťovali, kdo může být nominován – maximálně čtyři lidé, z toho dva producenti a dva režiséři. Věděli jsme, že to bude dánská producentka, režisér a hlavní představitel Pasha. A pak zbývalo jedno jméno.“
R. Síbrt: „Já jsem se rozhodl, že to jméno má být Alžběta. Všechno jsme vždycky budovali spolu. Firmu, fi lmy, rodinu. Ale veřejně jsem byl víc vidět já. Přitom ta obrovská každodenní práce, která je velmi důležitá, aby cokoliv, co děláme, vzniklo, byla často na Alžbětě. Chtěl jsem to symbolicky vyvážit, aby to byla žena.“
A. Karásková: „Já jsem naopak říkala, že by to měl být Radovan, protože je více vidět, ale on to nakonec rozhodl jinak a ještě to udělal tajně.“
Jenže nakonec se situace ještě změnila, že?
„Ano. Akademie nejdřív nominovala jinou sestavu a vyřadila jednoho z klíčových lidí, Pavla Talankina. On byl totiž představitel filmu, ti nesmějí být nominovaní, a zároveň byl spolurežisérem a ten prý také nemůže být nominovaný. To pro nás bylo nepřijatelné. Následovaly týdny vyjednávání a lobbingu ve vedení akademie. Nakonec nám bylo řečeno: Ano, ale jeden z vás se musí vzdát své pozice. Tak jsem odstoupil já.“
A. Karásková: „A až zpětně jsme zjistili, že jako producentská dvojice bychom mohli být uvedeni oba. Takže Radovan je producentem oscarového fi lmu, ale není na sošce uveden. Slíbila jsem mu ale, že tam nechám jeho jméno dorýt.“
R. Síbrt: „Sošku sdílíme společně. A vlastně patří mnoha lidem, nejen nám.“
Kde budete mít Oscara vystaveného?
A. Karásková: „To ještě úplně nevíme. Většinu cen máme v práci paradoxně na záchodě. Jen nám někdo říkal, že Oscara bychom tam raději dávat neměli. Občas se totiž stane, že cena spadne. U toho Oscara, který má velkou váhu, by to mohlo dopadnout špatně.“
R. Síbrt: „Dcery by si přály, aby byl doma. Ale uvidíme. Zatím jsme to nevymysleli. Vlastně si myslíme, že patří hlavně do kanceláří naší produkční společnosti PINK.“
A. Karásková: „Když někdo pak přijde na nějaké jednání, může se vyfotit s Oscarem. Tady v Americe to úžasně funguje. Každý se s ním chce fotit. Všichni nám to přejí.“
Vraťme se ještě na slavnostní ceremoniál. Jak pokračoval večer po převzetí ceny?
A. Karásková: „Pro nás tím ceremonie skončila. Odvedli nás do zákulisí a začal kolotoč rozhovorů, focení a podpisování různých plakátů. Ta show samotná nás velmi bavila. Byla zábavná a vtipným způsobem se dotýkala důležitých věcí. My už jsme z ní ale potom nic neviděli.“
R. Síbrt: „Pak jsme se setkali s dětmi a kolegy a šli na Governors Ball, což je ofi ciální oscarová recepce, kde nominovaní mají vstup zdarma a zbytek musí zaplatit dost nákladné lístky. Jeden stál 2500 dolarů, tedy 53 tisíc korun, a kdybych věděl, že tam budeme asi 25 minut, tak bych nic neplatil.“
A. Karásková: „Právě tam organizátoři na Oscary připevňovali cedulky se jmény. Ocenění většinou rychle odcházejí. Důležitější je večírek Vanity Fair, kam se dostanete jen s Oscarem. Plus tam jsou zvaní všichni důležití lidé fi lmového průmyslu.“
A tam jste se setkali se světovými hvězdami?
R. Síbrt: „Ano. Byli tam lidé jako Leonardo DiCaprio, Jennifer Lawrence, Timothée Chalamet, Jeff Bezos...“
A. Karásková: „My jsme ale dorazili pozdě a brzy jsme odcházeli, děti byly už hodně unavené.“
R. Síbrt: „Chtěli jsme si odpočinout. Po osmi měsících kampaně, kdy pořád mluvíte o filmu, jsem měl poprvé pocit, že nemusím nic říkat. Jen být s Alžbětou.“
Ale setkání s některými osobnostmi jste si jistě užili…
R. Síbrt: „Máme fotku s Adrianem Brodym, Sigourney Weaver nám upřímně gratulovala. Řekl jsem jí, že nevím, co je větší čest, jestli Oscar, nebo setkání s ní.“
A. Karásková: „Ty hvězdy vás berou jako sobě rovné. Vědí, co ta cesta znamená.“
Jak vypadalo ráno po takové noci?
R. Síbrt: „Začala další vlna rozhovorů, jen se mění téma. Teď propagujeme fi lm jako držitele Oscara.“
A. Karásková: „A zároveň doháníme všechno ostatní. Oscarová kampaň se totiž přidává ke všem vašim běžným povinnostem. Když se dostanete do oscarové kampaně, neskončí to, co děláte běžně, ale máte to navíc.“
Zůstáváte ještě nějaký čas v Los Angeles?
A. Karásková: „Ano, chtěli jsme to spojit s krátkým volnem pro děti, protože jsme s nimi během kampaně byli méně než obvykle.“
Co pro vás osobně Oscar znamená?
A. Karásková: „Je to obrovská radost, ale zároveň i připomínka, kolik lidí za tím stojí.“
R. Síbrt: „A taky závazek. Pokračovat dál a dělat věci, které mají smysl.“
Máte pocit, že to je úspěch i pro Česko?
R. Síbrt: „Pokud to v lidech vyvolává pocit hrdosti, tak nás to těší.“
A. Karásková: „Je to důležitý moment pro český film. A jsme rádi, že jsme jeho součástí.“
ORBÁN A VÁLKA
„Nyní připravujeme portrét Viktora Orbána,“ říká Radovan Síbrt a dodává: „Další projekty máme ve vývoji. Zároveň komunikujeme s režisérem, který natáčí přímo uprostřed války v Íránu. Hledáme způsob, jak ji zachytit jinak než jen skrze destrukci.“ Kromě dokumentů však produkují i komerční projekty, které je živí. Například televizní kuchařskou soutěž MasterChef.
Hamnet: Film, který taví srdce CinemArt, idh
