Český producent Radovan Síbrt o zákulisí vzniku oscarového snímku: Putin o nás ví...
Český dokument o systematické militarizaci ruských dětí a odvaze jednotlivce to dotáhl až na vrchol a pyšní se Oscarem. Producent Radovan Síbrt (50) v otevřeném rozhovoru, který byl na začátku března otištěn v Nedělním Blesku, popisoval zákulisí vzniku snímku i osobní setkání se Stevenem Spielbergem či Leonardem DiCapriem.
Pro ty, kteří film ještě neviděli – o čem je?
„O tom, co se děje v Rusku. Ukazuje systematickou militarizaci společnosti i to, jakým způsobem jsou ve školách vymývány mozky dětem. Sledujeme příběh Pavla »Pashi« Talankina, obyčejného muže a pomocného učitele z malého města na Uralu, který se rozhodne, že nebude mlčet. Zatímco ostatní sklánějí hlavu a plní příkazy shora, on se postaví systému. Vnímá děti jako nejzranitelnější část společnosti, a pokud jim ohneme mysl, budoucnost bude děsivá.“
Kolik filmů musel váš snímek porazit, aby se dostal do finální pětice?
„Podle databáze IMDb vzniklo loni dvanáct tisíc dokumentárních snímků. Aby se film mohl ucházet o tzv. shortlist Akademie, musí splnit přísná pravidla, např. mít kinodistribuci v USA nebo vyhrát významný festival. Loni se tak kvalifikovalo něco přes dvě stě filmů. A z nich jsme se dostali mezi pět nominovaných.“
Válka na Ukrajině je pro část světa už únavné téma. Máte pocit, že Hollywood stále drží morální kompas?
„Náš film není válečný snímek. Je to protiválečný film a zároveň příběh o odvaze jednotlivce. O člověku, který riskuje všechno, aby se postavil zlu. To je téma, které poutá pozornost i v Americe, zvlášť v době, kdy se tam diskutuje o polarizaci společnosti, o strachu a tlaku na jednotlivce ze strany oficiálních struktur. Film tvrdě kritizuje ruské vedení, politiku Vladimira Putina, ale zároveň je to příběh o lásce k vlasti a o tom, že skutečné vlastenectví znamená nést odpovědnost.“
Potkal jste se s hollywoodským režisérem Stevenem Spielbergem nebo hereckou hvězdou Leonardem di Capriem. Mohlo to pomoci v propagaci filmu?
„My nejsme Netflix, nemáme otevřené dveře všude. Buď vám někdo představí někoho vlivného, nebo ho potkáte na oficiální akci. Na slavnostním obědě jsou všichni nominovaní, takže jsme všichni ve stejné pozici, žádné ochranky mezi námi nestojí. Vzájemné seznamování je součást práce.“
Přijdete k DiCapriovi a řeknete: Dobrý den, natočil jsem film, podívejte se?
„Přesně tak. Měli jsme tam americkou výkonnou producentku, která často udělala první představení, za někým přišla a řekla, že bychom s ním rádi mluvili. Pomáhalo také to, že často už o filmu slyšeli a znali hlavního představitele Pavla Talankina. Když někdo jako Leonardo DiCaprio nebo Steven Spielberg řekne, že stojí za to se na film podívat, otevře vám to dveře.“
Máte už od nich nějaké další reakce?
„Víme, že film viděl například herec a režisér Ben Stiller. Jednáme o tom, že by se stal jeho ambasadorem. Pomáhá nám také režisérka Agnieszka Holland nebo šachový velmistr Garri Kasparov. Bez těchto lidí bychom šanci neměli.“
Opravdu jste DiCapriovi radil, kam zajít v Praze?
„Ano, ptal se ze zvědavosti. Bude nyní v Praze natáčet. Doporučil jsem mu restauraci U Matěje, a pokud by chtěl nejvyšší formu zážitkové gastronomie, radil jsem michelinskou restauraci Field. S Honzou Punčochářem i Radkem Kašpárkem se přátelíme, točili jsme spolu MasterChefa. Já jsem s ním hlavně ale řešil, jestli bychom jim mohli v Praze film pustit, když tady s režisérem Scorsesem budou.“
Pokud vyhrajete, komu by soška patřila nejvíc? (Rozhovor vznikl před tím, že k udílení nejprestižnějších filmových cen došlo - pozn. red.)
„Především Pavlovi Talankinovi. On riskoval život, přišel o domov, o práci, o všechno. Miloval svou zemi a chtěl v ní žít, ale režim mu to znemožnil. Pak všem lidem, kteří se nebojí postavit zlu. A pak těm, co nám po cestě nezištně pomáhali.“
Jak jste se k projektu dostali?
„Původně na filmu pracoval Pavel s režisérem Davidem, pak se připojila dánská producentka Helle Faber a bylo jasné, že film nevznikne, pokud Pavel zůstane v Rusku. Hrozilo mu až dvacet let vězení. Pomáhali jsme mu dostat se do Evropské unie a vyřídit azyl. A také jsme samozřejmě pracovali na samotném filmu, v Česku skládal Michal Rataj hudbu, dělali se zde některé postprodukční práce, částečně jsme financovali výrobu a z větší části pak i oskarovou kampaň.“
Byl moment, kdy jste si řekli, že riskujete příliš?
„Ano. Bylo několik momentů, kdy jsme měli lidově řečeno stažený zadek. Například ve finální fázi, kdy Pavel odjížděl z Ruska. Přestože jsme mu jasně říkali, ať nemá materiál u sebe, měl kufr plný harddisků, na kterých měl natočené záznamy. Do chvíle, než stanul na letišti v Evropské unii, jsme měli opravdu strach. Kdyby ho chytili, už bychom ho nikdy neviděli.“
Setkali jste se i s kritikou z Ukrajiny. Jak si to vysvětlujete?
„Je to pochopitelné. Pokud někdo z jiné země zabíjí vaše blízké, je pro některé Ukrajince těžké přijmout pozitivní postavu ruského občana, i když film jednoznačně stojí na jejich straně. Objevily se pokusy o bojkot, šířily o Pashovi nepravdivé informace.“
Vyhrožuje vám někdo?
„Nám konkrétně ne, ale Pavlovi chodí anonymní hrozby smrtí z Ruska. Zároveň dostává mnohem víc zpráv podpory. Lidé jsou nadšení z toho, co udělal, některé hlasy přicházejí i z ruského území.“
Podle Pavla by Putin od nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse dostal jedničku. Jak silně podle vás vládní propaganda ovlivní budoucí generaci Rusů?
„Děti jsou nejzranitelnější. V tom věku se formuje způsob uvažování. Pokud nemají doma kritickou zpětnou vazbu, systém na ně má velký vliv.“
Může váš film změnit myšlení lidí?
„Minimálně ukazuje, že Putinovi nejde o obranu míru, jak tvrdí, ale o militarizaci společnosti. Náš snímek může dodat odvahu těm, kteří se bojí. Když vidí, že někdo riskoval všechno, možná se přestanou bát i oni. A promluví. Přestanou mlčet.“
Bojí se Pavel o svůj život?
„Tvrdí, že ne. Všichni jsme do toho šli vědomě. Pokud by mu někdo chtěl ublížit, těžko tomu zabráníme. Ale jestli se kvůli strachu začneme bát mluvit, ztratíme svobodu.“
Co na Pavlovu činnost říká jeho rodina?
„Maminka je podporovatelkou Putina. Respektive je jedna z těch, kteří se snaží přežít. Nikdy opravdovou svobodu a demokracii nezažila. Když Pavel odešel bez rozloučení, několik měsíců spolu nemluvili. Uvědomila si, že ho možná už nikdy neuvidí. Dnes spolu komunikují, ale o filmu moc nemluví. Nejbolestivější je pro ni, že přišla o milovaného syna.“
Víte, zda se film dostal i k Putinovi?
„Na tiskové konferenci jeho mluvčí přiznal, že o filmu vědí. Řekl, že ho zatím neviděli. To znamená, že teď už ho určitě viděli. Jinou reakci nemáme.“
Ano, přesnost mám rád, a možná mi to nebudeš věřit, jsem také jenom člověk, který se přeřekne nebo překlepne...a jeden z mála, který to pak přizná. 😃