Poprvé od tragické střelby se schází zastupitelstvo Chřibské. Odborník popsal, jak čelit agresorům na úřadech
Přesně pět týdnů od tragické střelby na místním úřadu se sešlo zastupitelstvo Chřibské na Děčínsku. Muž, kterého místní znali, zranil šest lidí, zastřelil zaměstnance úřadu a nakonec i sebe. Dá se v dnešní době vůbec poznat, že vedle vás stojí jedinec s podobně šílenými úmysly? Jak se chovat u přepážky, kde agresivní chování může vygradovat do fyzického útoku? Lze vůbec rozpozna, blížící se nebezpečí? Nejen o tom hovořil v Epicentru odborník psychiatrické péče Jan Běhounek.
Na svém první jednání členové zastupitelstva dnes jednomyslně schválili záměr navrhnout prezidentovi, aby oběti střelby udělil medaili za hrdinství. První zasedání po útoku zahájili zástupci města minutou ticha za tragicky zesnulého zaměstnance úřadu. Střelec zranil šest lidí včetně starosty Jana Machače. Nakonec pachatel obrátil zbraň proti sobě. Odborník Jan Běhounek hovořil v Epicentru o několika typech násilí a v tomto případě se zmiňoval o takzvaném predátorském a dopředu plánovaném druhu.
„Nemusí jít vždycky samozřejmě jenom o násilí se zbraní v ruce, ale ten dotyčný se dopředu rozhodl, že násilným činem dosáhne svého. Často je to bez nějakých projevů emocí,“ řekl odborník a připustil, že pro přesnou profilaci by bylo zapotřebí konkrétního jedince déle pozorovat. Takový člověk podle něj považuje útok za normální způsob, jak získat něco, co potřebuje.
„Ať je to pozornost, vaše peněženka, ať je to jenom kratochvíle, kterou zrovna chce trávit volný čas. Ale je to dopředu promyšlený násilný akt, kdy se ten dotyčný opravdu tak rozhodl a koná,“ popsal. Běhounek také dodal, že v tomto případě neexistuje příliš mnoho možných preventivních opatření. Jako příklad pak uvedl mimo jiné bezpečnostní tlačítka pro přivolání pomoci.
Nehádat se, nerozporovat a držet si odstup
Hledání hranice mezi „pouhým vykřičením nespokojeného klienta“ a vygradováním do fyzického ataku je podle odborníka zbytečné. V prvé řadě by člověk vždycky měl dbát na vlastní bezpečnost, a až pak začít problém řešit.
„Rozhodně je důležité držet si maximální odstup, zachovat, pokud možno klid, nepouštět se do konfrontace,“ popsal jak nejlépe přistoupit k vyhrocené situaci. „Ve chvíli, kdy získám pocit bezpečí, tak můžu začít s tím člověkem řešit problém, kvůli kterému přišel a rozčílil se,“ dodal.
Uteč, schovej se, bojuj
Co ale dělat, kdy zmiňované řešení není možné, a útočník už vytasil zbraň? „Uteč, schovej se, bojuj,“ to je doporučení Policie ČR, které na svých školeních využívá právě i Jan Běhounek.
„Pokud to jde, tak by měl jedinec zvážit, kudy je možné co nejlépe a nejrychleji utéct do bezpečí, odkud může zavolat pomoc,“ řekl. Pokud ale taková šance není, nezbývá nic jiného, než se schovat způsobem, kterým evokuju, že na místě vůbec nejsem.
Tedy zabarikádovat dveře, zhasnout v místnosti a schovat se za nějakou pevnou překážku. Pak ovšem může následovat extrém, tedy situace, kdy útočníkovi se zbraní čelíme tváří v tvář. Třetí možnost je o rychlém a násilném jednání. „Člověk má použít cokoliv, co lze využít jako zbraň,“ dodal s tím, že v této chvíli už je to hra vabank, tedy jestli přežijeme, nebo ne.
Trénink proti zkratovitému jednání
Odborník s dlouhodobou praxí v oboru psychiatrické péče lidem radí čas od času přemýšlet o vlastní záchraně během běžného dne. „Je jedno, jestli jste ve studiu, na ulici, nebo na schodišti. Rozhlédněte se kolem sebe a v 10 vteřinách si zapřemýšlejte, kudy byste utekli, kde byste se schovali, co byste použili jako zbraň,“ dodal Běhounek.
Příprava a opakování scénářů v mysli totiž může podle něj předejít zkratkovitému jednání, když se do extrémní situace skutečně dostaneme. Jako ideální stav považuje Běhounek hromadnou simulaci třeba útoku střelce v rámci firem, škol a dalších měkkých cílů, díky nimž můžeme nabýt většího sebevědomí pro chování v podobně vypjaté situaci.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.