Producent a scenárista seriálu Metoda Markovič prozradili: Budou další série?
Veleúspěšný seriál Metoda Markovič se letos dočkal druhé série. Tentokrát se tvůrci Jaroslav a Tomáš Hruškovi zaměřili na takzvaného Spartakiádního vraha Jiřího Straku. V otevřeném rozhovoru promluvili o vrahových motivech, prvních krocích po propuštění a mnohém dalším. Naznačili také budoucnost seriálu.
Pátrali jste při přípravě po Strakově motivu, proč to dělal?
Tomáš: „Pokusili jsme se o nějakou sondu podle toho, co jsme se dozvěděli o jeho chování z výsledků jeho odborného testování. Doplnili jsme to i určitými pochybami a zamyšleními Jiřího Markoviče. To, k čemu jsme došli, je vidět v samotném seriálu.“
První kroky Jiřího Straky, když ho pustili z vězení, mířily za Jiřím Markovičem na chatu, kde mu sliboval, že už nikdy nikoho nezabije…
Tomáš: „Je to tak. Ono je to zvláštní. Vrahů, kteří po propuštění vyhledávali Markoviče, bylo víc. Chtěli mu ukázat, že mají novou rodinu, ženu, dítě... Měli potřebu to s ním sdílet.“
Jaroslav: „Asi vzbuzoval nějakou důvěru, že byl ten, kdo byl na ně férový.“
Bylo pro vás snazší rozjíždět druhou sérii?
Tomáš: „U první série nám myslím pomohl hlavně pan Markovič, že do toho šel s námi. Protože v jeden moment, když jsme tento námět v televizi rozjížděli, přišlo s nápadem točit o jeho případech víc produkcí. My jsme měli to štěstí, že jsme měli reálného pana Markoviče. A v případě druhé série jsme měli výhodu, že první byla tak úspěšná.“
Jaroslav: „Nějakým způsobem to bylo snazší. Pořád jsem to bral tak, že se vracíme do světa, který jsme si už osahali a kde už je člověk tak trošku doma. Jako scenárista jsem už od začátku rozvrhl případy na čtyři série, takže nějakou představu o tom, co bychom měli vyprávět a jak, jsem měl.“
O čem budou další dvě?
Jaroslav: „Nechci zatím prozrazovat.“
A bude se to opět jmenovat Metoda Markovič s nějakým dovětkem?
Tomáš: „Při každé sérii s názvy hodně bojujeme. U Metody Markovič: Hojer jsme dlouho řešili, jestli to je atraktivní název, ale pak se nám líbil, protože mě napadlo, že za tou dvojtečkou se můžou střídat různí vrazi. Pracovně se to jmenovalo Hojer. Z marketingového hlediska jméno vraha prodává, ale myslím si, že u druhé série už všichni vědí, že je to o Markovičovi.“
Jaroslav: „Straka je známější, ale díky první sérii se Jirka Markovič dostal do povědomí. Věřím, že lidi se na to koukají hlavně kvůli těm pozitivním figurám.“
Petr Lněnička je jako kriminalista Jiří Markovič fenomenální. Přitom předtím ho moc lidí neznalo…
Tomáš: „Máme radost, když příležitost dostanou herci, kteří předtím neměli takovou možnost. Nebylo lehké prosadit méně známé tváře do hlavních rolí, ale myslím, že projektu to ve finále pomohlo. Diváci v nich nevidí herce, ale postavy, které ztvárňují.“
Jaroslav: „Díky úspěchu první série se víc mluví nejenom o hercích, ale i o Janny Richterovi, který dělal hudbu. Nebo o kameramanovi Ondrovi Belicovi.“
Tomáš: „Vždycky, když jsem přišel na plac, jsem měl obrovskou radost z tamější atmosféry. Třeba Marián Mitaš, který tam hraje generála a šéfa StB, si to užívá, a v druhé půlce série diváci vidí Kristýnu Badinkovou Novákovou, co hrála v Pelíškách. Hraje obhájkyni Straky a je to skvělá role. Nebo Jiří Panzner je skvělý jako státní zástupce. Myslím, že všichni si tu svou roli užili.“
Jaroslav: „Snažil jsem se napsat role dostatečně zajímavé, aby herci měli co hrát a mohli se tam ukázat.“
První sérii skvěle režíroval Pavel Soukup, ale druhou režisérské duo Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar. To bylo už od začátku dané, že jste chtěli, aby každou řadu režíroval někdo jiný?
Tomáš: „Stejně jako se mění pachatelé a herci ve vedlejších rolích, tak jsme chtěli odlišit každou sérii tím, že by ji točil někdo jiný. To bylo v plánu od začátku. Chtěli jsme dát příležitost mladým začínajícím režisérům, protože máme pocit, že se do projektu zakousnou a obětují mu víc než rutinéři, kteří dělají v pořadí už dvacátý projekt. A zatím nám to vyšlo skvěle. Jak Pavel Soukup v první sérii, tak Honza Vejnar s Tomášem Pavlíčkem ve druhé odvedli skvělou práci a projektu obětovali veškerý svůj čas.“
Takže proto Pavel Soukup nerežíroval druhou sérii, aby každá měla trochu jiný rukopis?
Tomáš: „Ano, od začátku jsme nad tím takto přemýšleli. Lidsky mě mrzelo, že to na někoho působilo, jako bychom Pavla Soukupa vyhazovali. Byli jsme s ním domluvení na jednu sérii. Tohle byl plán a trošku mi přišlo, že to ve společnosti rezonovalo špatným směrem. A mrzelo mě to i od Pavla, že to nevnímal tak, že dostal příležitost a teď další mladí tvůrci můžou ukázat, co v nich je. Pro třetí sérii plánujeme opět jiného režiséra. Bude to taková neonoirovka se stejnými postavami. Vycházeli jsme z toho, že pokud se budou měnit postavy režisérů, umožní to víc stylově oddělit jednotlivé řady. Navíc si myslím, že žádného režiséra by nebavilo dělat čtyři stejné série.“
Jaroslav: „Na jednu stranu riskujete, ale když to vyjde dobře, objevíte nejenom pro sebe, ale pro celou branži nového tvůrce. V Americe je běžné, že se u úspěšné série střídají tři až čtyři režiséři.“
A co úspěch první série znamenal ve vašich osobních životech? Jak vám je změnil?
Jaroslav: „Pro mě to znamená, že můžu dělat televizní seriály, což bylo něco, co jsem vždycky chtěl. Dříve jsem obchodoval s námořní dopravou. V jednu chvíli jsem však musel udělat rozhodnutí, že se naplno budu věnovat psaní scénáře. Říkal jsem si: Dobře, tak si dám rok, kdy se nenechám ničím rozptylovat, a budu jenom psát. Chtěl jsem si vytvořit takové podmínky, abych se sám před sebou nemohl na nic vymlouvat. Lákalo mě zkusit, co dokážu za maximálně komfortních podmínek.“
Tomáš: „A povedlo se. S bratrem spolupracujeme od dětství. Už jako malí jsme vymýšleli příběhy. Na Nově, kde pracuju, jsem o autorovi scénáře k Hojerovi dlouho mlžil. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že se snažím protlačit svého příbuzného. Až když byly na světě první dva scénáře a v televizi řekli, že jsou výborné, šel jsem s pravdou ven. Odjakživa jsem věděl, že brácha je skvělý scenárista.“
Káva, cigarety, nepořádek
Jiří Markovič působí, že má pochopení pro každého, ale i on měl své slabosti a stinné stránky, jako třeba kouření a nadměrné pití kávy. „Například neměl smysl pro pořádek,“ říká Tomáš a Jaroslav dodává: „Dcera pana Markoviče Monika pracovala na hospodářské kriminálce, což byl druh práce, který by mu nebyl blízký.“ Oba bratři se shodují: „Jeho největším talentem byla práce s lidmi. Naštěstí se dostal na pozici, kde to mohl uplatnit. Byl to muž na svém místě.“
Dúfajme, že už nie ! V tv je už " prekriminalizované " a " premiestozločinované "...