Aktivní máma dvou dětí Petra nádorem prsu onemocněla ve 38 letech a byl to pro ni obrovský šok. Že je něco v nepořádku, si tehdy všimla při převlékání do plavek. „Když mi vedoucí mamocentra říkala, že se jedná o zhoubný karcinom, skoro u toho brečela. Byla z diagnózy vzhledem k mému věku nešťastná víc než já. Poprosila jsem o vodu k pití a lékařka se úplně rozplakala. Nevěděla jsem, jestli mám utěšovat jí nebo sebe.“
Petra podstoupila chemoterapii, biologickou léčbu, odstranění jednoho prsu i uzlin. Dvě obsahovaly mikrometastáze. O prso přišla, dokázala se ale smířit se ztrátou a rekonstrukci odmítla. „Mám svoje tělo ráda. Jsem srovnaná. I s prsní epitézou se cítím žensky,“ vyprávěla už dříve pro Blesk s tím, že se svému milovanému plavání věnuje stále. Teď však přišla bolestná zkušenost.
Fyzické ataky
Naposledy vyrazila za slanou vodou na bazén v pražském Hloubětíně. V okamžiku, kdy se tam vydala, bylo na bazéně hodně lidí a k plynulému plavání byly určeny tři dráhy, které nebyly nijak označeny. „Zařadila jsem se do jedné z nich mezi tři lidi, kteří tam plavali. Pak mě předběhla jedna mladá slečna, která plavala kraul. Já mohu plavat jenom prsa, nejsem proto tak rychlá. Pokaždé, když kolem mě plavala, buď o mě zavadila rukou, nebo mě škrábla, nebo něco,“ popisuje Petra, která se rozhodla plavkyně zeptat, proč to dělá.
Ať na tu rakovinu chcípnu
„Řekla mi, že tam byla první a že když neumím plavat, tak mám odejít. Na to jsem ji odpověděla, že jsem po onkologické nemoci a ona mi zase odpověděla, že ji to nezajímá a nemám tam plavat. Později jsem uslyšela i větu, abych na tu rakovinu chcípla,“ vypráví Petra, které už v té chvíli bylo do pláče.
Pocit bezmoci ještě zesílil, když se jí nezastal ani plavčík, který měl v tu dobu službu. „Vyslechl si plavkyni a na mě se otočil s tím, že neumím plavat a mám jít z bazénu pryč,“ líčí Petra, která ale rozhodně odejít neplánovala, naopak odplavala svých 1025 metrů prsa za 32 minut. „Ano, není to výkon profesionála, ale výkon onkologické pacientky, ale mám za to, že ani běžně zdravý člověk takto častokrát neplave,“ je přesvědčená.
Nakonec se Petra se s onou plavkyní střetla i v bazénové šatně. „Vysloveně tam na mě čekala a smála se mi do tváře. Zavolala jsem policii a ona to slyšela a začala se rychle balit,“ popisuje Petra, která si stěžuje i na arogantní přístup policie.
Bazén jako MHD?
Blesk se s žádostí o vyjádření obrátil i na provozovatele bazénu, který dění v něm nečekaně přirovnal k situaci ve veřejné dopravě. „Bazén je veřejný prostor, kde se setkává mnoho lidí s rozdílným tempem a stylem pohybu – podobně jako v MHD nebo jiných veřejných prostranstvích. V této situaci jsme nezjistili pochybení na naší straně ani ze strany plavčíka, ani policie od nás žádnou interakci nepožadovala,“ popisuje tiskový mluvčí Ondřej Šrámek z TRADE CENTRE PRAHA a.s. a dodává: „Každou nepříjemnou situaci bereme vážně a snažíme se ji řešit maximálně ohleduplně, aby prostředí bazénu zůstalo bezpečné a příjemné pro všechny návštěvníky.“
Paní Petra se rozhodla stěžovat si dál. Obrátila se na Ministerstvo vnitra i Hlavní město Praha. „Odtud už mě kontaktovali, že můj podnět berou mimořádně vážně a je jim to líto. Tak jsem zvědavá, co se bude dít dál. Nechci, aby se něco takového ve společnosti vůbec dělo. Je to ten nejhorší příklad šikany,“ uzavírá Petra Hacková.
Život po rakovině prsu. „Za zdraví jsem vděčná, ale s novým tělem jsem se nesžila,“ přiznává doktorka Lenka Borská Sandra Novotná
