Bývalá letuška ze soukromého tryskáče: Předhodili mě predátorům!
Když se Katharina po třicítce rozešla s přítelem, přemýšlela, jak se svým životem dál naložit. Netrvalo dlouho a do očí ji praštil inzerát, kde hledali letušky do privátního tryskáče. Kdo by si myslel, že je taková práce splněný sen, je na omylu. Katharina se denně potýkala s obtěžováním, pohrdáním a práci popisuje téměř jako boj o život.
Katharina Chiao-Li Fuchsová říká, že práci letušky v soukromém tryskáči lze dělat i bez předchozí praxe. Když firma v Hamburku hledala letušky, neváhala a odpověděla na inzerát. „Hledali lidi hlavně z hotelnictví nebo gastronomie, někdy berou i úplné nováčky, protože v privátním jetu jde hlavně o servis,“ vysvětluje, jak se k náročné práci nachomýtla.
Jak přežít mezi predátory?
Nejprve prošla pozemním výcvikem, který se většinou netýkal toho, jak se chovat při turbulenci nebo letecké katastrofě, ale jak se bránit, když letušku bude obtěžovat pět byznysmenů nebo jak otevřít láhev šampaňského.
Pokud jde o obtěžování, je to na dálkových letech věc tak běžná, že dokonce existují tajné kódy. „V ideálním případě běžíš dozadu na toaletu, nohou přidržíš dveře a otevřeš zavazadlový prostor za nimi. U kapitána se rozsvítí světlo. Když dveře otevřeš a zavřeš dvakrát, ví, že je problém,“ popisuje letuška triky, jak se zachránit. Uklízet letadlo musely prý samy, protože většina pasažérů měla nepřátele a do letadla nesměly externí uklízečky.
Ponižující situace na denním pořádku
Některé dramatické příběhy se jí vryly do paměti natolik, že si je pamatuje dodnes. „Jednou mi syn jednoho prezidenta, úplně opilý, hodil peníze do obličeje a pořád se mě ptal, proč s ním nechci chodit,“ popisuje letuška momenty ponížení. Nebezpečí vygradovalo, když se před dotěrným hostem zavřela do malé kuchyňky a agresor vykopl dveře. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Nakonec pohár trpělivosti přetekl a Katharina po dvou a půl letech skončila. „Dodnes nechápu, jak se lidé mohou tak chovat. 95 % z nich se ke mně chovalo jako k odpadu,“ kroutí nevěřícně hlavou nad pohrdáním, které v práci zažila. Navíc prý pracovala dlouhé hodiny bez přestávek a výdělek byl opravdu mizerný.
„Za dva a půl roku jsem dostala spropitné asi třikrát a musela jsem se o něj dělit s piloty,“ uzavírá vyprávění pro Travelbook Katharina. K odchodu přispěl také fakt, že většinou byla na palubě úplně sama.
vzdycky mne prekvapí ze si nekdo stezuje na penize, tady letuska ze to bylo nic moc, tak si mohla najit neco lepsiho, klidnejsiho ne? Nez tam 2,5roku snaset agresivni byznysmeny....